14°C
O tragickém skonu nadané a dobrosrdečné Vanessy psal Blesk již v říjnu loňského roku. Od té doby jí málokdo poví jinak, než „Holubí dáma“ ze Žižkova. Seč mohla, starala se o hladové a především zraněné holuby, které v okolí svého bydliště na Biskupcově potkávala.
„Během naší činnosti jsme vypozorovali, že společnost holubů vyhledávají jednak staří a opuštění lidé, a pak také duševně nemocní,“ vysvětlil Blesku Michal Ďuríček, předseda spolku Obecní holubník, jenž prosazuje etické zacházení s holuby. Ďuríček se s Vanessou osobně znal. „Od začátku s námi spolupracovala a holubům pomáhala. Duševně nemocní lidé mají často pocit, že jsou opuštění. Holubi se pro ně stávají jejich vítaným, a bohužel často i posledním společníkem.“
Paní Nožičková
„Hodně aktivně krmila holuby, měla své hejno, o které se starala. Těšila se, že jednoho dne v Praze zřídíme obecní holubník. Byl to její velký sen, ale bohužel se ho už nedočkala,“ lituje Ďuríček.
Nešlo o pouhou společnost a krmení. Vanessa, která dle deníkových záznamů, jež jsou k vidění na výstavě uspořádané přáteli a blízkými v Praze pod Vyšehradem, se chtěla stát zvěrolékařkou. Poraněné holuby si brala domů, kde je léčila. Na vysněnou školu se bohužel nedostala. U pomoci druhým zůstala. Studovala na zdravotní sestru.
Jelikož byla výtvarně nadaná, mezi kresbami a malbami, jež jsou v domě U Libuše v centru denních aktivit organizace Fokus Praha, která se věnuje právě podpoře lidí s vážným duševním onemocněním, k vidění, zaujímají čestné místo právě holubi. Jeden z nich má na malbě nepřirozeně zkroucenou nohu. „To je paní Nožičková,“ usmívá se v záchvěvu nostalgie Ďuríček. „To byl první holub, kterého zachránila. Namotal se mu kolem nohy provázek, a kdyby ho Vanessa neodstranila, provázek by holubovi nohu zaškrtil a přišel by o ni.“
Holubů takto zachránila mnoho. „Jelikož měla populární stránku na instagramu, lidé jí tam psali o radu, volali, co mají dělat, v případě že naleznou nemocného holuba. Jak jej odchytit, aby mu neublížili,“ prozradila Diana Mašková z Obecního holubníku.
Uštvaná okolím?!
Přestože se Vanessa takřka neustále starala o druhé, ve svém blízkém okolí pochopení nenalezla. „Lidé ze sousedství jí nadávali za to, že se o holuby stará, že je krmí,“ pověděla Mašková. „Tohle je u takto nemocných lidí problém, verbální útok, zranění slovem je pro ně kolikrát horší, než fyzické poranění.“
Za pravdu jí v tomto dávají deníkové zápisky Vanessy, kdy se pochmuřeně podivuje nad tím, že si jí dvě kamarádky odebraly ze sociálních sítí. „Jak byla laskavá a chápavá k druhým, od málokoho se tohotéž dočkala nazpět,“ myslí si Mašková.
„Na základě jednání druhých měla tendence myslet si, že nic neumí, že je nula, že je tlustá. Když chodila do nejbližšího parčíku na Žižkově, lidé ji odtamtud vyháněli, nadávali jí, vyhrožovali, že ji zabijou. Dokonce po okolí vyvěsili její fotky,“ šokuje Ďuríček. Ten se dokonce sám setkal i s fyzickým napadením jen proto, že krmil ve veřejném parku holuby. „Lidé umí být nepříčetní,“ kroutí hlavou nad nepochopitelnými důvody.
Šťastná nešťastná
Tím více se teď její odkaz snaží přiblížit veřejnosti, aby lidé pochopili, že byť pro někoho mohou holubi být obtěžující, pro jiné představují pohlazení na duši. „Na devíti panelech výstavy ve dvou místnostech centra denních aktivit je možné vidět Vanessy obrazy a úryvky z deníků, které jsou seřazeny chronologicky, jak se její život ubíral,“ představuje Ďuríček. Ty pro účely osvěty ohledně duševní poruchy zvané hraniční porucha osobnosti, ale i pro bližší seznámení se s neobyčejným životem a dílem Vanessy, poskytla přímo její maminka.
Na fotografiích je vidět Vanessa v prostředí, které jí bylo nejbližší – v přírodě nebo se zvířátky, když praktikovala jógu. „Byla zručnou kreslířkou a i pohybově byla úžasně nadaná,“ myslí si Ďuríček. Její velkou vášní, krom zvířat, byla jóga. Na fotografiích, které ji při ní zachycují v prostředí pražských parků, působí uklidněným a šťastným dojmem.
V ostrém kontrastu pak jsou její rukou psané deníky, které odhalují zjizvené šrámy na duši, včetně jedné fotografie, která expresivně odhaluje hluboký šrám fyzický. „Navenek byla velice silná, ale vnitřně zápolila sama se sebou. Bohužel se i sebepoškozovala,“ říká k Ďuríček k fotografii, na níž má Vanessa pořezanou nohu. Vlastní stav jí přitom nebyl lhostejný, dobrovolně podstoupila pobyt na psychiatrické léčebně, střídala jednoho doktora za druhým. „Ale vyjma léků, které jí předepisovali, ji nikdo nedokázal pořádně vyslechnout a pochopit,“ myslí si Diana Mašková.
„Chtěli jsme ukázat, a i Vanessa se o to snažila, jak se člověk s hraniční poruchou osobností cítí, jak uvažuje, jak k němu případně přistupovat,“ uvádí Diana Mašková k tomu, že jde o syrovou výpověď citů, která jde mnohdy až na dřeň. Stejně jako Aneta Kulhánková (†20) se na internetu věnovala osvětě ohledně problémů, které se s hraniční poruchou osobnosti vážou.
Blesk Podcast: Martině se dcera oběsila, Daniel se chtěl zastřelit. Oba promluvili o hraniční poruše osobnosti. Jiří Marek, Elmer Carvalho
Obě bohužel doplatily na to, že je tato porucha ve společnosti tabuizovaná, lidé mají tendenci ji a její projevy podceňovat. Loni k tomuto palčivému tématu vydala Martina Kulhánková, maminka zesnulé Anety, knihu Život na houpačce. „Duševní zdraví se bohužel nebere vážně. I ti nemocní o tom neradí mluví, a proto i málokdo z Vanessina okolí věděl, čím vším trpí,“ naráží na to, že navenek Vanessa působila jako šťastné děvče se spoustou roztomilých fotografiích na sociálních sítích, za nimiž se však schovávala hlasitá trýzeň, jíž nikdo neslyšel.
Z deníkových záznamů vyplývá, jak těžko se vyrovnávala s tím, když někdo komentoval její vzhled, nebo když si ji na sociálních sítích odebral z přátel. „Nikdo mě nemá rád, jsem k ničemu,“ zněla její autentická, rukou psaná, výpověď na stránkách deníku, do jehož stránek se uchylovala jako do svého nejniternějšího útočiště před světem. „Cítím se odporně, nenávidím se za to, jaká jsem. Prostě celá.”
Poslední kapka
Z deníkových záznamů, skrz které lze na výstavě nahlédnout do Vanessina života už v roce 2018, lze vyčíst, že neprožila jednoduché dětství. „Měla sadistického otce, který ji mlátil, nadával a ponižoval, že nic neumí a nedokáže,“ uvádí Mašková.
Ač přitom byla zručná a sympatická, trpěla úzkostlivými mindráky z toho, že si myslela, že je ošklivá a tlustá. Vlastní fotografie ji usvědčují z opaku, ona to tak ale neviděla. Obrovskou oporou v životě jí byla její fenka Roxy. I tak se ale Vanessa nezbavila pocitu, že je všemi opuštěná a nepochopená. A z hlubin úzkostí pro ni vedla jediná cesta. Taková, z níž bohužel není cesty zpět.
„Milá maminko...“
Než se na ní Vanessa vydala, zanechala po sobě poslední psaní. Dopis, který začínal citlivými slovy: „Milá maminko, pokud čteš tento dopis, nejspíš jsem vzdala boj s démony. Ty za nic nemůžeš, to já, ty démoni. Ten boj je nekonečný, jsou stále silnější a já slabší. Omlouvám se, že Tě tu nechávám...“ zněly jedny z jejích posledních srdceryvných slov.
Holubí princezna
„Vanessa si na sebe vzala těžké břemeno, které nedokázala unést. Je teď na nás, šířit její odkaz dál,“ uzavírá Ďuríček ke smutné, léč výmluvné výstavě o dívce, která vzhledem k věku, více než dámou, byla spíše „holubí princeznou“ ze Žižkova“. Šíleně smutnou holubí princeznou...
Pokud máte psychické potíže či jakékoliv trápení, obraťte se na odborníky například na Lince bezpečí 116 111 nebo v Centru krizové intervence 284 016 666. Služby jsou poskytovány nonstop.
Kde: Centrum denních aktivit neziskové organizace Fokus Praha, Dům U Libuše - Libušina 48/5, Vyšehrad, 128 00 Praha 2.
Kdy: Do 31. ledna 2023, každý všední den od 10 do 17 hodin, s výjimkou úterý kdy je otevřeno od 13 do 20 hodin.
Vstupné: Volné.
