Minulý týden odvysílala Česká televize dokument o jeho kariéře i o životě; skromný, oddaný řemeslu, laskavý a také zábavný člověk, tak z toho vychází charakter Satoranský. Vlastně nic nového…
Televizní portrét je milý, líčí naplněný život. Obdivuhodná je omluvná pokora, s jakou vypráví o někdejším poklesku – členství ve straně. „Byl jsem zbabělej, nedokázal jsem to položit dřív a rázně, tohle byla stinná stránka mého života,“ svěří se v poutavé pasáži o tom, jak ho při studiích na DAMU přemluvil Vítězslav Vejražka, ročníkový profesor, k podpisu.
Kývl, ale hned věděl…
Archivy Státní bezpečnosti až později vydaly svědectví o Vejražkově udavačství a agentské činnosti. Neštítil se ničeho, což ale studenti pochopitelně nevěděli. „Ve škole byl skvělý, my jsme nic jiného nevnímali. Učil i Luďka Munzara a ten na něho nedal dopustit. Ale je pravda, že to byl velký straník,“ připouští Satoranský, když mu režisér a průvodce snímku Ondřej Kepka nahodí, že byl Vejražka dosti komplikovanou postavou.
„Lanařil nás do mnoha aktivit, byl neodbytný a já do toho spadl, ani jsem nevěděl jak,“ nevykrucuje se ani v nejmenším. Manipulátor Vejražka měl průpravu Stb, mladí adepti herectví byli naivní, šlo to snadno. „Ale od první chvíle jsem přemýšlel, jak z toho ven. Člověk znal přenosy procesů z padesátých let s Miladou Horákovou a dalšími, ale stejně neměl argumenty jak couvnout.“
Čti Marxe, radila Jirásková
Do pražského vinohradského divadla přišel v roce 1966 a do dvou let se poměry uvolnily. „Byl jsem srab do toho praštit dřív, bál jsem se říct, že do strany nechci.“ Ovšem na jaře 1968 požádal, že chce vystoupit. Svolala se schůze, Satoranského si pozvali a rozmlouvali mu to.
„Předsedkyně strany v divadle, Jiřinka Jirásková, pozdější disidentka, mně říká – Jardo, rozmysli si to, přečti si toho Marxe. A já na to – Jiřinko, já to znám ze školy, já jsem se to učil, nezlobte se, já opravdu nechci být ve straně.“
Zachránil ho až přísedící výtvarník Kolář. Viděl nešťastného Satoranského a ostatním doporučil, ať už ho nechají jít… „Nenuťte ho, dejte mu pokoj,“ přesvědčil Jiráskovou. „Tak mě pustili. A přišel srpen a vystupovali všichni,“ upřímně uzavírá Jaroslav Satoranský. Mimochodem, Jiřina Jirásková uzavřela své členství v roce 1970.
Krkonošské pohádky jsme točili po nocích, vzpomínají Satoranský a Němec Luboš Procházka
ESTÉBÁCKÁ DĚ**A VEJRAŽKA, NÁRODNÍ UMĚLEC
Režim ho oslavoval, studenti uznávali, hercem byl renomovaným, poplatný patetickým padesátým rokům. Národní umělec Vítězslav Vejražka (1915 – 1973) žil ovšem dva životy.
Vedle divadla sloužil i Státní bezpečnosti, sám podepsal spolupráci v roce 1949, jako pohledný a dobře rostlý muž byl předurčen stát se režimem »placenou dě**ou«. V praxi to znamenalo, že sváděl ženy, které tajná policie potřebovala diskreditovat a zničit. „Pokud se týká mravních zásad, tyto dovede odložit, když se to jeví potřebné,“ napsali si důstojníci do hodnocení. V konspiračním bytě, který sám nabídl k užívání, byly ukryty kamery, a když došlo k intimitám, spouštěly a vše natáčely… Jak napsal před časem časopis Reflex, byl Vejražka nejen »profesor herectví, ale také udavač a faktický prostitut. Vytvářel kompromitující situace, lákal do pastí. Vyspal se s každým, koho mu tajná policie předhodila. Včetně vlastní tety«! Ano, Milada Deggiovanni, rodilá Češka, tehdy italská státní příslušnice, podlehla synovci a měli spolu rok milenecký poměr! StB jí tímto chtěla přinutit ke spolupráci.
Vejražka nejprve pozval na flám Prahou, což mu bylo propláceno – a pak zpravidla skončili s inkriminovanou dámou před kamerami… Zprávy popisují, že nafasoval opiáty i preparáty na povzbuzení libida. Sypal to do pití, zřejmě se ve své roli agenta – milence našel. A měl z toho samozřejmě plno výhod. Řády a ocenění mu zajistily nejlepší gáži v Národním divadle. Nicméně měl rodinu, byl třikrát ženatý, a když přivedl do jiného stavu šestnáctiletou dívku, udal pak gynekologa, který provedl nelegální potrat.
