Na svět přišel v Štítině u Opavy 3. července 1897. „Píkovi byli od nepaměti koláři. Své řemeslo provozovali v rodové usedlosti čp. 51 v obci Smolkov,“ stojí v knize Vražda jménem republiky: Tragický osud generála Heliodora Píky od Antonína Benčíka a Karla Richtera. „Heliodor jako novorozeně byl, jak vypráví jeho mladší bratr Matěj, velmi slabounký, a tak se chvátalo s křtem, aby náhodou neodešel ze světa jako nekřtěňátko. Jméno dostal Heliodor podle řeckého biskupa, na jehož svátek se narodil.“

Za první světové války se coby legionář přičinil o vznik samostatné Československé republiky. Během druhé světové války Heliodor Píka v zahraničí zevrubně pracoval na tom, aby byla její svoboda zachována. Netušil přitom, jakého „díku“ se mu po válce dostane od komunistů, kteří se v roce 1948 chopili moci v rámci tzv. „vítězného února“.

Generál Heliodor Píka byl odsouzen k smrti a pověšen na dvoře plzeňské věznice na Borech v roce 1949
Autor: Archiv Blesku

Zatčen v pyžamu

Po válce Píka u armády zůstal v hodnosti divizního generála. Léta asi neměl ponětí o tom, že se kolem jeho krku stahuje smyčka. Obrazně i bohužel doslova. „K soustavnému sledování došlo od jara 1947,“ píše Richter s Benčíkem s tím, že »materiály« na Píku se střádaly už za války. Pomyslná kudla do zad přišla v tu nejméně vhodnou chvíli roku 1948.

9. března jej přijali do vojenské nemocnice, kde se podrobil operaci žlučníku. Ale i zde byl již pod trvalým dohledem,“ dozvídáme se. Ve střešovické nemocnici v Praze se z operace zotavoval následující dva měsíce, když v tom komunisté udeřili. „Dne 5. května důstojníci v civilu vstoupili do Píkova pokoje.“

Divizní generál se po únorovém převratu dozvěděl, že bude penzionován coby „škůdce lidově demokratické republiky,“ s čímž nesouhlasil. Hodlal se v tom případě hájit. Nejprve se domníval, že důstojníci přišli kvůli tomuto, a že bude vzat v potaz jeho zdravotní stav, kdy se zotavoval z operace. Jenže se přepočítal. Oblečeného v nemocničním pyžamu jej vojáci zatkli. I přes protest doktora vyvedli z nemocnice a odvezli do „konspirační vily OBZ (obranné zpravodajství – pozn. red.) v Dělostřelecké ulici.“

Zrádce?

Obvinění, kterým Píka musel čelit, byla vážnější, než se původně domníval. Komunisté využili toho, že za druhé světové války spolupracoval se zahraničním odbojem – a to jak tím ruským, tak i anglickým. Obrovský podíl na Píkově likvidaci měl rovněž veterán z druhé světové války Bedřich Reicin (†41).

Celé to měl sestavené tak, aby vznikl dojem, že Píka velmi aktivně a po dlouhou dobu spolupracoval s Intelligence Service, britskou zpravodajskou službou, a že Sovětskému svazu výkonem své styčné funkce mezi Londýnem a Moskvou nepřinesl žádný užitek, ba dokonce že záměrně a s nepřátelskými úmysly brzdil... rozvoj našich vojenských jednotek na Východě,“ citují autoři výpověď jedné ze svědkyň toho, jak s Píkou po válce zacházeli. Generál se ovšem bránil velmi zdatně.

Píku nakonec v roce 1948 zatkli a obvinili ze špionáže, vlastizrady a velezrady.
Autor: ČTK

Reicinovi se přes úpornou snahu nepodařilo Píku svědčit. Nepomohly ani písemné výpovědi svědků, kteří byli často mučením a zastrašováním donuceni vypovídat nepravdivě.“ Z výslechů, které probíhaly mimo jiné i v nechvalně známém Hradčanském domečku, kde byli vězni při výsleších mučeni, se nakonec prokurátorovi Karlu Vašovi (†96) podařilo shrnout trestné činy v podobě sabotáže a vyzvědačství čili vojenské zrady.

Poprava hrdiny

Ačkoliv důkazy byly neprůkazné a vylhané, stačily komunistům k tomu, aby nad Píkou, který poslední měsíce svého života trávil ve věznici na Pankráci, později ve věznici v Plzni na Borech, vyřkli ortel smrti. Zajímavé je, že se obecně má za to, že svého kolegy se formálně nezastal ani pozdější prezident Ludvík Svoboda (†83), který byl též veteránem obou válek, a po nástupu komunistů v moci zastával post ministra obrany. S Píkou mnohokrát ve vojenských záležitostech spolupracoval.

„Ve svých pozdějších výkladech k této kauze uváděl, že tenkrát neměl možnost zasáhnout do vyšetřování, nemohl také nic změnit na rozsudku,“ píší Richter s Benčíkem. Přesto Svoboda údajně měl orodovat u prezidenta Gottwalda (†56), který mu sdělil, že „všichni byli pro zamítnutí žádosti o milost. Zejména Zápotocký (v letech 1953 – 1957 též prezident ČSR – pozn. red.) trval na zamítnutí.“ K justiční vraždě odvážného vojáka došlo 21. června 1949 na dvoře věznice na Borech. Popraven byl oběšením. Jeho tělo ani ostatky později komunisté nevydali pozůstalým, proto se na hřbitově v pražských Ďáblicích vyskytuje pouze Píkův symbolický hrob.

Ve svém posledním dopise blízkým Heliodor Píka napsat: „Pokud jde o můj zločin, který mám smýt krví, věřte, že v těchto tragických dnech nezatěžuji svědomí hříchem a lží, když Vám pravím, že jsem zcela nevinen, a že se za mne nemusíte stydět. Před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnán s čistým svědomím a s vědomím, že – přes mnohé chyby – jsem své povinnosti plnil co nejsvědomitěji a co nejpoctivěji.“

Video
Video se připravuje ...

Pieta k uctění památky generála Heliodora Píky, který byl zavražděn ve vykonstruovaném procesu 21. června 1949 Veronika Foltová

Fotogalerie
35 fotografií