Po vypuknutí války přečkávala Olga Martynovská v Kyjevě. Dostat se do Prahy nebylo vůbec v plánu. Kamarád jí zavolal, aby se zeptal, kde je a co dělá. „Jsem uprostřed ničeho,“ odpověděla mu prý. Následně ji s dcerou pozval do bezpečí Prahy. Poslední kapka bylo bombardování ukrajinského hlavního města. „Když sledujete televizi události, které se někde dějí, máte strach, ale jste stále daleko. Když výbuchy vidíte vlastními oči, zasáhne vás to úplně jinak,“ popisuje kuchařka.

Válka dětskýma očima

Hlavní motivací byla ochrana šestileté dcery, které byla Olga neustále po boku. „Byla šťastná, že nemusí chodit do školky a může být neustále doma s maminkou. Že stráví hodně času s mamkou a běhá do metra. Myslela si, že je to hra,“ usmívá se Olga. Každý den na ní dávala pozor a jednoho dne si řekla, že už je čas odejít. Nebyl tam nikdo další, kdo by ji mohl ochránit. 

Dlouhá cesta za svobodou

„Všichni mi říkali, že to muselo být dlouhé, cesta na možná tři dny,“ říká Olga. Byla jediným řidičem auta, nebyl nikdo, s kým by se mohla prostřídat. „Ale s tím adrenalinem v krvi nic necítíte. Nebyla jsem unavená, hladová ani jsem nepotřebovala na záchod, nic. Mohla jsem zvládnout všechno,“ vypráví maminka šestileté dcerky.  

Jak je v Česku? 

Olga už v minulosti bydlela dlouhou dobu ve Francii. „Evropa mi je mentalitou a dalšími věcmi velmi blízká,“ svěřuje se. I přesto jí chybí rodná půda pod nohama. „Teď se cítím, jako unášená větrem. Ale nelítám volně jako pták, ne. Spíše v tom teď lítám, protože nemám nic pevného na ukotvení,“ dodává smutně nynější porotkyně MasterChef Ukrajina.

Obecně však Česko miluje. Našinci jí přijdou velmi vřelí a pohostinný, za což velmi děkuje. Nikdy předtím v Praze nebyla. Naše povaha ji překvapila. Ale z Prahy toho zatím moc neviděla. „Během těchto dvou měsíců jsem nešla ani do restaurace ani na exkurzi. Neustále jsem byla zaměstnaná charitou nebo pomáháním lidem. Zatím jsem město neviděla. Jen když jsem řídila,“ říká dále. Minimálně z auta ji Praha uchvátila svou architekturou a dopravní infrastrukturou. 

Rodiče zatím zůstávají na Ukrajině. Žijí v maličkaté vesnici na jihu země. „Díky bohu mají teď ve svém bydlišti klid. Proto se rozhodli, že zůstanou,“ vysvětluje. Bratr a jeho rodina také setrvávají. I když Olze chybí její minulý život plný emocí a dobrodružství, nestěžuje si. „Máme, co máme. Nejsem ten typ člověka, který by brečel, že nemá svůj předchozí život, MasterChef a byt. Ne, zkrátka jdu dále,“ směje se známá kuchařka. 

Iniciativa „Nejsi sám“

Na cestě do Česka narazila Olga náhodou na nápad svého kamaráda, který chtěl odstartovat projekt „Nejsi sám“. V tu chvíli jí začalo bušit srdce jako o závod. „Je to velmi důležité, že nejsme sami. Když jsem opustila Ukrajinu, nevěděla jsem, kam jdu, s kým budu, kdo mě bude hostit nebo zda se budu cítit sama,“ vypráví Olga. Proto se s tímto kamarádem na Ukrajině spojila a dohodli se, jak pomoci civilnímu obyvatelstvu.

Zaměřili se na civilisty a zejména staré lidi. Ukrajina trpí nedostatkem zdravotnického materiálu a hlavně léků. Celou dobu se do země tyto produkty dovážely. Během druhého týdne války nastal kolaps zásobování dovážené medicíny. „Nikdo se nestaral například o člověka, který zůstal ve svém bytě v Kyjevě. Nemá možnost sehnat si životně důležité léky,“ popisuje Olga.

Když vybere peníze, nakoupí materiál a doveze ho na Ukrajinu. „Můj kamarád na Ukrajině zorganizoval sběrné centrum, odkud ho mladí lidé rozváží do domovů potřebných,“ dodává. Na závěr by chtěla Olga požádat všechny lidi, aby si nezvykali na zvláštní válečnou stiuaci na Ukrajině. 

Na začátku byli všichni jak na drátkách a teď si všímá, že lidem přijde válečná stiuace „normální“. „Já tuto mentalitu nikdy nepřijmu. Budu brečet a křičet. Nemůžeme si na to zvyknou. Prosím, udělejte vše, co můžete,“ říká. Zároveň moc děkuje všem Čechům za vřelý přístup a pomoc.    

Video
Video se připravuje ...

Festival UKAUKRAJINU! Jan Dařílek

Fotogalerie
13 fotografií