Ještě za svého života platil dánský rodák za astrologickou i astronomickou celebritu. Mohla za to jeho všestrannost, osobité názory a rovněž vědecké objevy. Zjistil například, že ze Země pozorované komety, se nachází mnohem dále, než měsíc. Zároveň položil základy určení oběžných drah planet Sluneční soustavy. Zvídavým byl Tycho Brahe už odmalička.

Ve čtrnácti letech prošel kodaňskou univerzitní branou a otevřel první filozofické knihy,“ udává v životopisné knize Tycho Brahe pedagog a akademik František Jáchim. Už v té době si jeho pozornost získala matematika a astronomie čili věda zkoumající vesmír. Za přelomový okamžik v životě dospívajícího mládence, který na svět přišel 14. prosince 1546, uvádí Jáchim 21. srpen 1560, kdy Brahe sledoval „zatmění Slunce, v Dánsku částečné, ale poměrně rozsáhlé. Po tomto úkazu niterné sklony jinocha dostaly nezvratný směr.“

Astronom s vlastním ostrovem

Ačkoliv Brahe klasické vzdělání dosáhl ve filozofii, rétorice a v právech, byly to jeho znalosti astronomie a matematiky, které zapůsobily na dánského krále Frederika II., a které rok co rok prohluboval pečlivým pozorováním a výzkumy, které mu umožňovaly přicházet s tehdy moderními a opodstatněnými teoriemi, které byly v rozporu s konzervativním vnímáním vesmíru. Ten byl podle všeobecně přijímané teorie Aristotela mimo jiné stálý a neměnný.

Tycho Brahe však, podobně jako jiní astronomové té doby, byl svědkem vzplanutí supernovy. Zatímco jiní ji považovali za kometu, Brahe, kterému je připisován její objev, pozorováním zjistil, že těleso se vůbec nehýbe, tudíž o kometu, která letí prostorem, nemohlo jít. Navíc ono těleso muselo být daleko, „rozhodně dále než Měsíc, a tu nastal spor s Aristotelovou teorií, neboť tak daleko již nesmělo nic nově zazářit ani pohasnout,“ naznačuje Jáchim Aristotelovu teorii o stálosti vesmíru, kterou tímto objevem Brahe popíral.

Brahe rovněž zastával pozoruhodnou teorii, že Země je středem vesmíru - což v té době nebylo neobvyklé - a kolem ní obíhá slunce a měsíc, ostatní planety pak obíhají kolem slunce. Jak dnes víme, není tomu tak ani v jednom případě, ačkoliv, pokud bychom se drželi jedné z teorií, že vesmír je skutečně nekonečný, pak by to slovy Stephena Hawkinga znamenalo, „že v nekonečně velkém vesmíru můžeme každý bod považovat za střed,“ tudíž i planetu Zemi.

Zpět k historii: „V květnu 1576 král svým dekretem dal Tychonovi Brahe v léno ostrov a současně hvězdáři udělil řetěz slonového řádu, jedno z nejvyšších vyznamenání, jaké dánský král mohl udělit,“ uvádí Jáchim.

Osudové Čechy

Téhož roku, avšak několik set kilometrů od hranic dánského království, došlo k další události, jež ovlivnila Brahův život. Na rakouský a tudíž zákonitě i český trůn nastoupil císař Rudolf II. Tento svéráz habsburské monarchie se ve Vídni, kde jej svazovala přísná etiketa a ještě přísnější očekávání příbuzných, nikdy úplně necítil docela komfortně. Proto se rozhodl přenést své panovnické sídlo do Prahy, z níž učinil skvostnou renesanční metropoli, kam zval největší umělce a učence své doby.

V roce 1599 došlo i na Tychona Braheho, kterého se Rudolf rozhodl pozvat. Nebylo to poprvé, kdy cesty mladého astronoma ovlivnily vlivy z českých luhů a hájů. „První astronomickou průpravu Tycho Brahe získal v městečku Lavingen,“ zmiňuje Jáchim. „Po dlouhá léta vzpomínal na Čecha Cypriána Lvovického ze Lvovic, který právě tehdy a právě tam učil na univerzitě matematiku a stronomii. Tycho Brahe si Lvovického velice vážil a dlouho jej považoval za vzor,“ uvádí autor jméno méně známého profesora astronomie, který pocházel z českého Hradce Králové. Brahe si zároveň léta dopisoval s českým přírodovědcem Tadeášem Hájkem z Hájku, přátelský vztah udržoval i s lékařem Janem Jesseniem.

Tycho Brahe se rozhodl Rudolfovo pozvání přijmout – starobylá Praha měla mezi vědci a umělci rezonující jméno. „Do Čech přišel ve věku čtyřiapadesáti let, což je věk, kdy jsou již životní zkušenosti pevnou součástí chování a kdy jsou životní cíle definovány,“ uvádí Jáchim. „V tomto věku již také nezřídka ubývá sil,“ neodpouští si poznámku, která naznačuje, že do konce Brahových dní zbývaly pouhé dva roky.

Zajímavé je, že se nějaký čas nevědělo, zda bude Tycho Brahe bydlet v Praze či v Benátkách nad Jizerou, ve kterých vskutku krátký čas pobýval. Rozhodování mu však „usnadnil“ mor, který v Benátkách koncem roku 1599 vypukl, a před nímž se Brahe přece jen jel schovat do Prahy, kde se mu již připravovaly ty nejlepší podmínky pro práci. A Benátky? Jistý odkaz tu hvězdář přece jen zachoval. „Dobrý astronom potřebuje pro svoji práci znát především přesnou polohu svého stanoviště,“ sdílí Jáchim.  Do té doby souřadnice Benátek nad Jizerou nikdo neurčil, a „protože nebylo nikoho, kdo by mu odpověděl, první jeho úkon spočíval v určení zeměpisné polohy Benátek.“ Stalo se na základě měření výšky Polárky. Ačkoliv souřadnice nebyly 100% přesné, od těch nynějších platných se liší vskutku jen drobně - stejně si počínal, i když měřil souřadnice pro Prahu.

Brány Prahy

„V létě roku 1600 Tycho Brahe Benátky opustil a vydal se ku Praze, poslednímu svému působišti,“ pokračuje v líčení akademik. „V Praze se ubytoval velice prostě v hradčanském hostinci U zlatého noha a v letohrádku královny Anny – Belvederu – začal s pozorováním. Svojí práci začal jako vždy určením zeměpisné polohy stanoviště,“ zmiňuje Jáchim v prvé řadě domek, který se nachází v malebných zákoutích Nového světa, a který se na počest věhlasného astronoma pyšní pamětní deskou, že zde Tycho Brahe přebýval.

Později se ovšem přestěhoval do domu Jakuba Curtiuse ze Senftenavy, který se do dnešních dnů bohužel nedochoval. Ví se nicméně, že dům pro Tychona zakoupil přímo císař Rudolf, aby si učenec mohl žít v přepychu a komfortu, jenž mu náležel. Pokud bychom navštívili Prahu před 400 lety, k Tychovi Brahemu bychom se dobouchali na dveře domu, který stával v místech mezi ulicemi Keplerova, Parléřova a Hládkovem. Ano, zhruba tam někde, kde dnes stojí sousoší Tychona Brahe a Jana Keplera, ostatně jeho půdorys se zahradou údajně zasahovaly do stavby nynějšího gymnázia Jana Keplera.

Protivné zvony

Pokud nepracoval v Belvederu, kde měl „hlavní pražské pozorovací místo“, tak „přímo z domu či jeho zahrad Tycho Brahe pozoroval oblohu,“ píše Jáchim a dodává k dobru, že jej při práci rušilo odbíjení zvonů z nedalekých kostelů, zejména toho kapucínského na Loretánském náměstí, které se od Hládkova nalézá, co by kamenem dohodil. „Šel si stěžovat rovnou císaři,“ píše o astronomovi Jáchim.

Tycho Brahe měl u Rodolfa II. takovou váhu, že celou záležitost měl skutečně řešit s přičiněním arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé a kancléře Zdeňka Popela z Lobkovic. „Kapucíni se prý přizpůsobili a svá zvonění a modlitby odbývali ještě před setměním.“ Pro Tychona Brahe to bylo jedině dobře, protože od Rudolfa společně s mladším Janem Keplerem, který se v Praze rovněž ubytoval na císařovo pozvání, dostali zakázku, která se neodmítá.

Hvězdářova labutí píseň

Po obou významných astronomech Rudolf II. požadoval, zda by nesestavili nové tabulky poloh planet. Nejednalo se o nic převratného – podobné tabulky vznikaly již v minulosti, aby z nich mohli astronomové čerpat. Průběhem let se však zjišťovaly nedokonalosti v jejich měření. „Za oba astronomy Tycho nabídku přijal a požádal císaře, aby se mohly jmenovat Rudolfínské. Tak se zrodily později proslulé Tabulae Rudolphinae, známé i tím, jak předlouho vznikaly,“ píše Jáchim.

S jejich tvorbou Tycho Brahe začínal, avšak jejich dokončení se již nedožil a zůstaly tak pouze na bedrech jeho mladšího kolegy, po němž se v Praze na Pohořelci – ano, právě v těch místech, kde Tycho Brahe pobýval – jmenuje prestižní gymnázium. Dokonce ale ani Rudolf „své“ tabulky nikdy nespatřil – Jan Kepler je totiž dokončil až v roce 1627 čili 15 let po smrti císaře a 26 let od smrti Tychona Brahe.

Více toho Tycho Brahe nestihl, ačkoliv měl velké plány, Jáchim třeba zmiňuje, že zamýšlel vznik velké observatoře. Jeho odkaz však v Praze přetrvává do dnešních dnů. Nejen tím, že na jejím území dne 24. října 1601 tento astronomický velikán skonal, a že je zde také – konkrétně v Týnském chrámu – uložen k věčnému odpočinku. Jeho krátkodobý pobyt a působení připomíná i Tychonova ulice, která se na pražských Hradčanech line od ulice Milady Horákové až k Belvederu, symbolicky právě k tomu místu, kde pozorováním oblohy, a zapisováním nejrůznějších poznatků, strávil nejednu hodinu.

Fotogalerie
17 fotografií