Nebýt parku, který nese onen název, zrovna tak jako ulice Podvinný mlýn, která upomíná na shořelý a zdemolovaný mlýn, málokdo by asi tušil existenci někdejší důležité usedlosti. Nacházela se pod vinicí Máchalka, jejíž založení dává znát, že se řadí k těm nejstarším vinicím v Praze. Stejné je to i v případě Podviní.
Libeň nebo Podviní?
„Na severu, na pravém břehu Rokytky,“ rozepisuje se letitý kronikář Prahy 9 Miroslav Kuranda v knize Podviní – Městská část Praha 9, Libeň – díl 1., „je to nejstarší část celé Libně vůbec, Podviní.“ Podle Kurandy se zde (nejen) lidé usidlovali v podstatě už od pradávna. „Na rozhraní Libně a Proseka byla v roce 1961 nalezena v písečných náplavech kost mamuta.“
Co se týče opravdové historie onoho místa, měli bychom dopřát pozornosti historickým pramenům, které Libeň, jíž je Podviní součástí, zmiňují prve až v roce 1363. Kdežto „Podviní bylo již roku 1318, za vlády Jana Lucemburského, uváděno jako tvrz, dvůr a mlýn uprostřed rozsáhlých zahrad a sadů na pravém břehu Rokytky,“ uvádí Kuranda. A až teprve v roce 1524 byla tehdy ještě samostatná obec přičleněna k Libni.
Kokotová z Podviní
Dočista stejně jako v případě jiných vesniček, dvorů či tvrzí, i v případě Podviní se majitelé střídali jako na běžícím pásu. Koncem 14. století je vlastnil „starý pražský rod Bavorů, kteří patřili k osadníkům týnským a jejich rod se dochoval ve slávě, moci a bohatství až do doby vlády Václava IV.,“ uvádí Kuranda.
Také příslušníci dalšího rodu, který Bavory vystřídal, pocházel ze Starého Města pražského. „Majitel Podviní Oldřich Bavor byl zasnouben s Kristinou z rodu Kokotů (někdy psaném Kokotoviců) a sňatkem se stal spolumajitelem výstavného domu U Kokota (kohouta) číslo 2 vedle Staroměstské radnice.“Po Bavorově smrti připadly statky Kristině z Kokotů, která vlastnila dvory i ve Vysočanech a na Proseku. Jelikož se do manželství narodila patrně jen dcera, ta se provdala za „pražského měšťana Marka Čotra, majitele domu na rynečku u Panny Marie nad Louží, v části nynějšího Klementina.“
Počátek husitských válek
Nejvýznamnějším majitelem Podviní se zkraje 15. století stal nepochybně Mikuláš z Podviní, který se v roce 1419 stal pražským purkmistrem z čistě lakonického důvodu. „Mistr Mikuláš z Podvinní se stal nepřítelem univerzitního kolegy mistra Jana Husa. Svědčil proti němu v roce 1409 před úřadem pražského arcibiskupa,“ prozrazuje Kuranda.
90ky: Gay prostitut o neřestech v Praze i natáčení porna. Náctiletí kluci se prodávali na Václaváku!
Když proto propukly husitské bouře rozpoutané první pražskou defenestrací, byl Mikuláš z Podviní prvním „na odstřel“. Stejně ostatní konšelé, i on letěl 30. července 1419 z okna věže Novoměstské radnice. A jen s tím se rozčilení husité nespokojili. „Ves Podviní byla vypálena. Téměř úplně byla zničena a vypálena též i tvrz. A to byl vlastně počátek husitských bojů, jejichž prvou obětí bylo Podviní a Prosek. Tragické a smutné prvenství.“
Líheň pražských purkmistrů?
Co z vesnice, mlýna a tvrze zbylo, pak Pražané zkonfiskovali. Připadl dalšímu známému obyvateli Prahy. Majitelem se stal Jan Bradatý, „sladovník původem ze Stříbra, jemuž náležel znamenitý dům č. 416 na Starém Městě, nyní Platejs zvaný.“ Po smrti Václava IV., pro kterého byla Pražská defenestrace poslední kapkou, se stal purkmistrem, aby v Praze obnovil pořádek.
V politické kariéře pokračoval i jeho synové Václav se Sigmundem, kteří se stali rovněž purkmistry. Ale pšenka jim v Podviní zrovna dvakrát nekvetla. Z nařízení krále Zikmunda se po obnovených právech zemských vrátilo Podviní se vším všudy původním majitelům – tedy rodu Jana Podvinského.
Poslední pán z Podviní
Dalším majitelem byl „nešťastník“ Lukáš z Lerojid a z Podviní, který původně sloužil u Jiřího z Poděbrad. Nějakými pochybnými skutky si ovšem pošramotil pověst, načež byl v roce 1490 z nařízení následníka Jiřího z Poděbrad, krále Vladislava Jagelonského, „odsouzen k trestu smrti rozčtvrcením.“ Údajně se přitom jednalo o omyl. Muž měl být totiž nevinný ze skutků, které mu byly přičítány. Tedy že ukládal o život samotnému králi.
Tím se dostáváme i k poslednímu majiteli, který se „podepisoval“ původem z Podviní. A zároveň i do staletí, kdy „prim“ začala hrát Libeň. „Poslední zpráva o dosud samostatném Podviní uvádí, že Mikuláš Sulek z Hrádku a Podviní,“ svou ves prodal, spolu s ní i Vysočany, s několika rybníky, vinicemi, potoky a lesy. Kupujícím byl Mikuláš Bryknar, jenž byl zároveň i majitelem Libně. A nejspíše mu přišlo jako dobrý nápad, obě vsi spojit do jedné. „Po připojení k Libni podvinská tvrz postupně chátrala, protože pozbyla již svého významu jako středisko spojeného dvora.“ Naposledy se o místní tvrzi píše v roce 1609.
Štafetu převzala Libeň
Do popředí zájmu i co do důležitosti vstoupila Libeň, ve které zdejší majitelé koncem 16. století nechali přebudovat tamní tvrz na renesanční zámek. Libeňský zámeček si užil „hvězdnou“ chvíli v roce 1608, kdy se na něm udobřili dva znesváření císařští bratři – Rudolf II. a Matyáš. Dnes se zde zároveň nachází i radnice Prahy 8.
Kdežto Podviní? Z tvrze zbyl pouze údajný osamělý „pahýl“ vjezdové brány, a starší stavení nahradily novostavby. Existenci zdejší vesničky připomíná už jen název malebného parku a ulice Podvinný mlýn, který se do nynějška též nedochoval.
Přitom ještě donedávna stával. Jak totiž uvádí Věstník Klubu Za starou Prahu z roku 2001, barokní budova, která „sloužila squatterům nejhrubšího ražení, byla neznámými vandaly zapálena, zřítil se krov i mansardová střecha, zanikly také ostatní historické budovy ve dvoře.“
Víte, že…
… název Podviní zřetelně evokuje skutečnost, že se právě na svazích nad ním nachází vinice. Jenže podle historika a předního znalce Prahy Václava Vladivoje Tomka „se nad oblastí Podviní nacházel les a dle jeho poznání se tu měly zakládat vinice až před rokem 1516,“ upozorňuje Kuranda. Znamená to tedy, že Podviní vzniklo dříve než vinice? „Již před rokem 1400, v době Jana Lucemburského, Podviní získal bohatý pražský měšťan, který byl obchodníkem s vínem. Vinice tu tedy musely již tenkrát bývat, jinak by vinařský rod neměl o toto místo zájem. Má se za to, že vinice byly v okolí Prahy zakládány až opatřením Karla IV.“
