Film se podle Čáslavky chystal už od roku 1993, předcházely mu dva dokumenty, které mapují konkrétní autentické příběhy lidí z tohoto prostředí. S ním se musel Čáslavka důsledně seznámit, jak sám popisuje, narazil při tom na mnoho šokujících skutečností. „Fascinovalo mě, že ti kluci byli z 90 procent heterosexuálové, to byli kluci jako já, ale jak byli v té komunitě, přišlo jim to úplně normální, že se támhle nechávají… Pak jde za přítelkyní, různě mezi sebou machrovali. Já jsem si říkal, jak ze sebe dělají drsňáky a pak tam drží jako ovečky,“ říká Čáslavka.
Aby se do chlapeckých prostitutů dokázal vcítit, vedl s řadou z nich rozhovory na různá témata: „Někteří kluci byli svolní, že jsem se je na ta témata mohl vyptávat. Ptal jsem se jednoho, jestli mu to nevadí, že přece aby to zvládl, musí být trochu na kluky. On mi říkal, že to prostě umí, že si to v hlavě prostě nastaví,“ popisuje Čáslavka.
V gaybaru měl namále?
Průzkum terénu zahrnoval i návštěvy různých gayklubů. V jednom takovém podniku na Žižkově měl ale jednou namále, když se trochu přiopil a omylem vkročil do tzv. „darkroomu“. „Darkroom byl místo, kde byla tma a vedro. Já jsem tam omylem vlezl, byl tam obrovský smrad,“ říká Čáslavka. Podobné místnosti byly prý součástí záchodů, když se do sebe nějací chlapci na diskotéce zakoukali, v darkroomu měli trochu soukromí.
„Tam ani nevíš, od koho dostáváš nakládáno nebo koho nakládáš. Nějak jsem se tam ocitl a najednou to na mě dolehlo, tak jsem radši šel pryč. Už bylo brzo ráno a zůstala tam už jen ta svoloč. Oni ani nevěděli, že jsme tam s filmařema. Měl jsem pocit, že kdybych tam ještě chvíli zůstal, tak mě ztlučou a ohnou,“ vzpomíná Čáslavka. Uwovi v rozhovoru vysvětluje, že tenkrát doopravdy pochopil, o jak kruté prostředí se jedná.
Ruku v ruce s chlapeckou prostitucí šlo také natáčení pornografie. Co se o této branži při natáčení Miroslav Čáslavka dozvěděl? Pusťte si celý díl:
