18°C
Odhaduje se, že v Praze žije asi 4 tisíce lidí bez domova, a objevují se mezi nimi i cizinci. Často se jedná o lidi z východní Evropy, kteří sem přijedou za prací. Pro ty je situace, kdy skončí na ulici, ještě složitější kvůli tomu, že tu často nemají žádné příbuzné, nemají tak nikoho, kdo by jim v nouzi pomohl.
To byl případ i pana B. (56), který sem přijel v roce 2003. Kvůli tomu, že mu zaměstnavatel řádně neplatil, si udržel bydlení v podnájmu jen rok a půl a pak skončil na ulici a brzy i bez práce. Potom bydlel například ve skleníku v zahradnictví. K tomu se ještě loni v zimě přidaly zdravotní problémy. Kvůli snížené imunitě u něj došlo k omrzlinám na nohou.
Dluhy pana B. se vyšplhaly až na 8 tisíc eur. Letos v únoru vyhledal pomoc v nízkoprahovém centru U Bulhara, odkud se dostal do humanitárního ubytování v pražské Michli, které organizace také provozuje.
„Pomáháme zde lidem bez domova, kteří jsou propouštění z nemocnic do domácího léčení. Tito by se jinak museli doléčovat na ulici,“ říká ředitel pražské pobočky NADĚJE Daniel Svoboda. Lidem se zdravotními problémy tu poskytují celodenní ubytování zdarma. K disposici je jim tu také zdravotní sestry nebo psycholožka.
Tři dny na zotavení!
S pomocí tamních sociálních pracovníků se podařilo zajistit další vyšetření, ale brzy se bohužel ukázalo, že bude muset podstoupit amputaci. Lidem bez pojištění se většinou v nemocnicích nedostane příliš velké péče kromě opravdu akutních případů. Pan B. byl proto po amputaci propuštěn už po třech dnech!
Neuměl ani pořádně chodit o berlích a hned po propuštění se stalo, že dvakrát upadl. Nedostal ani léky na bolest nebo antibiotika i přesto, že NADĚJE by vše zaplatila. S pomocí sociálních pracovníků jezdil dále na kontroly, ale v nemocnici se nesetkal s příliš velkou ochotou lékařů. Začala ho také bolet i druhá noha a bylo jasné, že o ni také přijde. Zákrok se ale pořád odkládal.
Pomohla rodina žijící na míle daleko
Situaci se nakonec podařilo vyřešit přes Velvyslanectví Bulharské republiky, které s pomocí cizinecké policie kontaktovalo rodinu pana B. v jeho rodné zemi. Celá rodina se složila na jeho dluh. Díky tomu mu začalo platit pojištění i u nás jako pro občana členské země EU.
Poté se přístup nemocnice sice změnil k lepšímu, ale zákrok se pořád odkládal, sociální pracovníci ho proto domluvili jinde. Po operaci se zotavoval opět v humanitárním středisku v Michli, kde mu poskytli veškerou péči.
„Dobře” to dopadlo
Příběh pana B. má nakonec šťastný konec. Jeho příbuzní v Bulharsku se složili na letenku s asistenční službou, aby mohl odjet domů. Teď už žije doma u svých blízkých.
Nezisková organizace NADĚJE v Praze lidem bez domova nabízí pomoc také v azylových domech, noclehárnách nebo v denních centrech. Sociální pracovníci také pomáhají lidem přímo v ulicích.
