S ohledem na to, že historie, o níž pojednává tento článek, je stará už více než 1 000 let, spousta zkazek o tom, co se kdy a jak stalo, se nedochovalo. Dosud toho historici vědí málo o tom, kdy se Boleslav I. narodil, natožpak kde. Ví se s určitostí pouze to, že byl druhorozeným synem knížete Vratislava a kněžny Drahomíry – která rovněž vešla do legend coby iniciátorka vraždy sv. Ludmily, Vratislavovy matky a babičky sv. Václava a Boleslava.

Narodil se přibližně v době, kdy jeho otec usedal na knížecí stolec, tedy kolem roku 915. Jeho bratru Václavovi bylo tehdy asi osm let,“ uvádí v knize Bratrovrah a tvůrce státu: Život a doba knížete Boleslava I. historik a archeolog Michal Lutovský. Podle Lutovského k narození mělo dojít přímo na Pražském hradě, kde měl mít jeho otec ustálený panovnický dvůr.

Cílevědomý sourozenec

Coby druhorozený syn neměl Boleslav příliš šancí k tomu, aby se prosadil na poli mocenské politiky. Když jeho otec zemřel, na jeho místo nastoupil tehdy ještě náctiletý Václav, který měl pod vlivem křesťanské víry zřetelné představy o tom, jakému státu chce vládnout. Po dobu Václavova panování se po Čechách začaly budovat kostely a rotundy – mimo jiné na Pražském hradě také rotunda sv. Víta.

Byla to však hlavně zahraniční Václavova politika, která jeho mladšímu bratrovi vadila. Lutovský zmiňuje, že právě do značné míry „servilnost“ Václava vůči východofranskému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi, byla Boleslavovi trnem v oku. Václav si totiž od mocnějšího vladaře nechal Čechy udělit v léno – čímž se staly nedílnou součástí pozdějšího historického vývoje Svaté říše římské, a čeští panovníci se chtě nechtě dostali do určitého područí německých králů a císařů. Boleslav měl o správě suverénní země jiné představy. Proto se nakonec „zařídil“ tak, jak se zařídil.

Bratrovrah

28. září je dodnes státním svátkem. Ten den v roce 935 zemřel rukou vrahů sv. Václav, aby mohl Boleslav nastoupit na knížecí stolec. K vražednému aktu došlo ve Staré Boleslavi, tehdy sídelním městě mladého druhorozeného Přemyslovce.

„Václav, rozespalý po bujaré večerní hostině, kdy medovina jistě tekla proudem, opustil nízký dřevěný srub, po cestě možná zakopl o slepice, a všudypřítomné odpadky, a směřoval chladným ránem ke kostelíku, který bychom dnes patrně označili za větší venkovskou kapličku. Do cesty mu však vstoupil bratr...“ rozepisuje se Lutovský. Ten samotný akt vraždy nevykonal, jak bývá myšleno, byť podle kronik a legend na Václava vskutku tasil nůž. Václav jej měl přemoci a utéct. Teprve u dveří staroboleslavského kostela měli Václava ubodat Boleslavovi družiníci Tira, Česta a Hněvsa. Václavovým skonem se Boleslavovi otevřela cesta k moci a na pražský knížecí stolec.

Tvůrce státu

Zapříčinění Václavovi smrti ale není jediný „pozoruhodný“ skutek, který Boleslav ve svém životě vykonal. Ačkoliv je posuzován jako bezcharakterní panovník, ve skutečnosti se jednalo o nadmíru schopného a cílevědomého vladaře, který pozvedl úroveň a prestiž Českého knížectví. Právě za Boleslavovy vlády se Čechy staly doslova obchodní křižovatkou Evropy, přičemž největší tržiště byla k nalezení v Praze, kterou „procházela jedna z nejdůležitějších obchodních magistrál v Evropě.“ Vedla ze Španělska přes Francii a Čechy až na Kyjev a pak dále do Byzance a Číny.

Boleslav zároveň nechal razit vůbec první české mince. K tomu jej „přivedly spíše pragmatické cíle nežli velkolepé úvahy o suverenitě a prestiži, spíše osobní zájem nežli idea a prospěch budoucích generací,“ píše historik s dovětkem, že „rodící se stát dostal vlastní minci.“ Jak asi vypadala? „Nejstarší česká mince měla podobu stříbrného kotoučku o nestabilní váze pohybující se mezi 1 a 1,5 gramem.“

Zároveň nelze nezmínit, že ačkoliv Boleslav stál za úmrtím oblíbeného Václava, svého činu dle svých pozdějších skutků litoval. Na jeho popud byly ostatky staršího bratra převezeny s velkou pompou do Prahy a uloženy v rotundě sv. Víta, kde spočívají dodnes. Vzpomeneme-li si tedy na dnešní celistvé pojmenování katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, která se takto jmenuje podl ostatků světců, které jsou v ní uloženy, je pod ním podepsán opět onen „bratrovražedný“ kníže. Bez zajímavosti není ani domnělé místo Boleslavova posledního odpočinku, které si určil v těsné blízkosti hrobu svého zavražděného bratra.

Chrám sv. Víta vznikl původně z rotundy, jíž nechal stavět sv. Václav. Jeho bratr Boleslav do ní nechal pohřbít Václavovy ostatky. (ilustrační foto)
Chrám sv. Víta vznikl původně z rotundy, jíž nechal stavět sv. Václav. Jeho bratr Boleslav do ní nechal pohřbít Václavovy ostatky. (ilustrační foto)
Autor: Jakub Poláček

Jen kajícní muž by se nechal pohřbít před hrobem uctívajícího světce, který zahynul rukou jeho služebníků,“ podotýká Lutovský. „Kdo se chtěl poklonit ostatkům svatého Václava, stoupl na hrob jeho vraha.“ Boleslav se zároveň vrchovatou měrou zasloužil o založení Pražského biskupství. To sice vzniklo až v roce 973, tedy rok po smrti Boleslava I. - tudíž jsou zásluhy přisuzovány jeho synovi Boleslavu II. Pobožnému, nicméně právě starší Boleslav inicioval vznik diecéze u papeže.

Povznesitel Prahy

A jelikož Praha byla v té době sídelním městem českých knížat, stranou nezůstal ani její růst. „Na Pražském hradě vznikl na sklonku Boleslavovy vlády první klášter v Čechách – dům benediktinských paní u sv. Jiří, spravovaný knížecí dcerou Mladou,“ uvádí Lutovský. Také zmiňuje třeba Boleslavův vliv na rozvoj Malé Strany, která byla „původně značně členitá,“ nicméně za Boleslava vznikla „poměrně rovná plocha,“ mnohem způsobnější pro bydlení.

Boleslav I. je podepsaný například po drozvojem Malé Strany. (ilustrační foto)
Boleslav I. je podepsaný například po drozvojem Malé Strany. (ilustrační foto)
Autor: David Malík

Z doby Boleslavova panování se také dochovala vůbec nejstarší dochovaná zpráva o Praze od židovského arabského kupce Ibráhima ibn Jakúba. „Město Frágha (Praha – pozn. redakce) je postaveno z kamene a vápna. Je nejbohatším z měst zbožím. Přicházejí sem z města Krakúva (Krakov – pozn. redakce) Rusové a Slované se zbožím. A přicházejí k nim ze zemí Turků muslimové, židé a Turci,“ cituje obchodníka Lutovský. V Praze tehdy šly nejvíce „na dračku“ otroci, kožešiny, cín nebo ječmen.

Osudný 15. červenec 972

Zatímco o narození a vyrůstání Boleslava toho moc známo není, o něco málo více historici vypátrali o konci jeho života. V Kronice Čechů, kterou zaznamenal kronikář Kosmas, bychom se dočetli, že „Léta od narození páně 967 patnáctého dne měsíce července kníže, jemuž bylo příjmí ukrutný Boleslav, knížetství svého, bratrskou krví zle nabytého, spolu se životem pozbyl.“ Jelikož Kosmas nebyl Boleslavovým současníkem, tu a tam se v jeho kronice dá nalézti nějaká místopisná či časová chybka – v tomto konkrétním případě mají dnes historikové za to, že Boleslavova smrt nenastala v roce 967, nýbrž 972.

„Toto datum nepřímo podporují i některé z mladších, avšak rámcově spolehlivějších písemných pramenů,“ upozorňuje Lutovský, který se zároveň osměluje vyslovit domněnku, že v den smrti bylo Boleslavovi nejspíše 57 let. Co jeho smrt způsobilo, se dodnes neví – lze se jen domnívat. Na stranu druhou, dožít se v 10. století 57 let života – to už v té době byl docela nevídaný „kmetský“ věk.

Místo Boleslavova posledního odpočinku je rovněž obestřeno tajemstvím. Existují opodstatněné teorie, že se nechal pohřbít v rotundě sv. Víta, viz úvahy o hrobu před posledním místem odpočinku sv. Václava, zrovna tak jako třeba v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě. Faktem je, že jeho ostatky nebyly nikdy nalezeny, respektive hodnověrně identifikovány. Lutovský se ovšem osměluje k teorii, jak mohl vypadat alespoň Boleslavův pohřeb: „Vnější forma byla jistě křesťanská, pohřbu se účastnili významní církevní hodnostáři. Přesto možná pokradmu zaznělo i nějaké to pohanské zaříkání, kdo ví, co bylo propašovaného do rakve,“ uzavírá s tím, že ještě v rakvi Boleslavova nástupce byly nalezeny skořápky z vajíčka, přičemž vejce v té době bylo považován za symbol věčného života.

Fotogalerie
15 fotografií