18°C
V Praze byl dlouhá staletí pouze jeden most přes Vltavu - Karlův. Dalšího přemostění řeky se Praha dočkala až v roce 1841, kdy byl otevřen předchůdce nynějšího mostu Legií, o devět let později následoval železniční Negrelliho viadukt a pak v letech 1868 a 1869 dva visuté řetězové mosty, předchůdci nynějšího Štefánikova mostu (most císaře Františka Josefa I.) a Rudolfova lávka. V jejích místech býval dlouhá staletí přívoz, v první polovině 19. století zde chtěl tesař Michal Ránek postavit dřevěný most, jehož model uchovává ve svých sbírkách České vysoké učení technické.
Od lávky k Mánesovu mostu
V letech 1866 až 1868 pak navrhl architekt Karel Veselý a František Schön lávku, která nesla jméno korunního prince Rudolfa. Tento visutý řetězový most byl dlouhý 192 metrů, měl jediný litinový pylon o výšce 17,5 metru a jeho mostovka byla široká 3,35 metru. Protože lávka nebyla uzpůsobena pro rozmáhající se dopravu, čekalo se, že se zde brzy postaví nový most.
O něm se začalo psát již začátkem 20. století, přesto lávka stála na svém místě bez větších oprav přes 44 let. Teprve v březnu 1914 ji nahradil most arcivévody Františka Ferdinanda, který se ale úplného dokončení nedočkal. Hotova byla až v průběhu první světové války v roce 1916.
Silniční a tramvajový most, desátý přes Vltavu po proudu řeky v Praze, je 186 metrů dlouhý a 16 metrů široký. Projektovali jej inženýři František Mencl, Alois Nový a architekt Mečislav Petrů. Proti projektům počítajícím s ocelovou konstrukcí prosadili návrh s klenbovým zdivem z betonu, průčelí a římsy kleneb jsou z kamenných kvádrů.
Betonáž mostu o čtyřech klenbách začala v roce 1912, most byl dokončen na jaře 1914 a 15. července 1914 byl zde zahájen i provoz tramvají. Mostní pilíře jsou zdobeny reliéfy sochařů Františka Bílka, Josefa Mařatky a Jana Štursy, na staroměstské straně mostu jsou dvě fontánky s chrliči a také socha malíře Josefa Mánesa od Bohumila Kafky z roku 1951. K nynějšímu pojmenování mostu, došlo až po pádu monarchie v roce 1920.
