18°C
Narodil se 23. února 1903 do dělnické rodiny na Smíchově, který tehdy ještě jako samostatné město patřil do předměstí Prahy. Není proto překvapením, že pro skromné poměry, z nichž pocházel, Fučíka záhy začaly vábit rovnostářské myšlenky tehdy nově vznikajícího komunistického hnutí. „Do Komunistické strany Československa (KSČ) vstoupil ihned v roce jejího založení – 1921.
Bylo mu teprve 18 let,“ uvedl historik Jiří Klůc. Za života se věnoval zejména novinařině. Pracoval jako šéfredaktor levicového týdeníku Tvorba a působil v novinách Rudé Právo, kam ilegálně přispíval i během nacistické okupace. „Ideologicky patřil mezi kované komunisty, kteří nekriticky obdivovali Stalinův Sovětský svaz a souznil s bolševizací KSČ pod taktovkou Klementa Gottwalda,“ dodal historik.
Vězení a nejslavnější dílo
S příchodem druhé světové války a úplné německé okupace Čech a Moravy roku 1939 se Fučík jako ideologický nepřítel režimu obával zatčení. Avšak do protinacistického odboje se zapojil až v červnu 1941, kdy Adolf Hitler napadl Sovětský svaz. Dne 24. dubna 1942 jej proto v Praze zatklo gestapo. Ačkoli vlastnil dvě pistole, rozhodl se je raději nepoužít a vzdal se. Nacisté Fučíka poté uvěznili ve vězení v Praze na Pankráci, zde vzniká jeho nejslavnější dílo Reportáž psaná na oprátce, v níž dramaticky líčí odboj i věznění a věří v brzký konec nacismu ve prospěch komunismu, ačkoliv on sám se toho nejspíš nedočká.
„Dokázal ji napsat od přelomu března a dubna 1943 na 167 motácích, které vynášel a po válce předal Fučíkově manželce Gustě spřátelený gestápák Adolf Kolínský,“ řekl historik. Pravost reportáže po roce 1989 potvrdili kriminalistické rozbory původních rukopisů. „Cítím, jak mne dva SS nesou zpátky na celu, jak surově pohazují nosítky a se smíchem se ptají, jestli bych se raději nechtěl houpat za krk,“ zní jedna z pasáží. Fučík krátce na to dostal trest smrti, načež byl 8. září 1943 ve věznici v Berlíně-Plötzensee skutečně oběšen.
Stranická modla
Po komunistickém převratu v únoru 1948 a necelých pět let po jeho smrti si Fučíka vzala do parády totalitní propaganda. „Jako mladý, rozesmátý a pohledný muž-komunista, který zemřel za ideály a měl literární talent, komunistické propagandě naprosto vyhovoval,“ doplnil historik Pavel Suk. Zejména v 50. letech se na počest Fučíka vznikaly pomníky a jeho jméno nesla nejedna ulice. Jeho portrét se vyjímal na 100korunové minci. Mladým čtenářům režimní literatury se udělovali tzv. Fučíkovy odznaky. Zmírnění fučíkovského kultu nastalo v 60. letech a až pád bývalého režimu v listopadu 1989 mu učinil úplnou přítrž.
Vysoká hra
Julius Fučík představuje kontroverzní historickou figuru, která často čeří vody veřejného mínění. Jedni ho berou jako hrdinu, druzí jako zrádce. Dokonce existuje přesvědčení, že během pobytu v nacistickém vězení udával své spolupracovníky z odboje, aby přežil a také proto aby mu bylo umožněno naoko nepozorovaně pašovat z věznice motáky s textem. O této skutečnosti hovoří řada výpovědí svědků, kteří přežili nacistické běsnění. „Nicméně nenazýval bych ho vyloženě konfidentem. S gestapem zkrátka rozehrál vysokou hru, tu ale nakonec prohrál,“ uvedl Jiří Klůc.
Činnost v odboji
Během svého působění v odboji, v letech 1941 a 1942, Fučík působil jako jeden z členů druhého ilegálního ústředního výboru KSČ. Skrýval se po bytech, kde ilegálně psal a vydával Rudé právo i další tiskoviny a Proterktorátem šířil kominisitckou a protinacistickou osvětu.
Víte, že…
z knihy Reportáž psaná se oprátce se stal světový hit? Od roku 1945 do roku 1994 bylo publikováno 317 cizojazyčných a 38 českých vydání.
Milovník převleků a žen
Fučík se už před válkou vyžíval v hraní rolí a ve všemožných přestrojeních. Snad proto, že se jako dítě s otcem Karlem věnoval divadlu. „Když se během odboje skrýval, byla jeho oblíbenou stylizací obrýlená postava nápadně vousatého, a ještě ke všemu kulhajícího profesora Jaroslava Horáka. Kolegové v odboji mu tehdy vyčítali, že svým zjevem vábí příliš pozornosti,“ dodal historik Jiří Klůc s tím, že se kromě převleků aktivně zajímal o množství milenek, kterým se i přes manželský svazek s oblibou věnoval. Manželka Augusta „Gusta“ Fučíková (1903-1987) po manželově zatknutí bojovala o holý život ve nacistických věznicích, mimo jiné v ženském koncentračním táboře Ravensbrück.
