18°C
Psal se rok 1333 a mladičký kralevic se vracel do Prahy. V tehdejším městě žilo okolo 40 tisíc obyvatel. Karlovi bylo pouhých 17 let, ale už za sebou měl výchovu na francouzském královském dvoře, kde se ho ujal budoucí papež Klement VI., sňatek s princeznou Blankou z rodu Valois a úspěšnou bitvu u San Felice, kde byl v šestnácti letech pasován na rytíře. První vojenská vítězství dokonce posilnila mladého prince do té míry, že poblíž Luccy založil pevnost a obec nesoucí jméno Montecarlo.
Ve Francii se nejen naučil sedmeru svobodných umění a vzal si svou první a nejmilejší manželku Blanku, ale také důvěrně „…poznal velkolepou kulturu a umění středověké Francie“, jak uvádí Jan Royt v knize Praha Karla IV. vydané univerzitním nakladatelstvím Karolinum. Itálie mladému kralevici poskytla vhled do uměleckých směrů, které byly ve 14. století v kurzu. „V Itálii se nepochybně seznámil i s novými uměleckými proudy, svědčí o tom třeba jeho obliba malíře Tommasa da Modeny,“ píše Jan Royt.
Tvrdá realita stověžaté Prahy
Během svých pobytů ve Francii a v Itálii Karel poznal kulturu obou zemí, z čehož čerpal při přestavbě Prahy. „Ve Francii již stály velkolepé katedrály, Paříž se pyšnila třemi třemi královskými paláci a mnoha paláci šlechty. V Itálii pak bylo možné spatřit chrámy zdobené mozaikami, díla Giottova, Pisanů či Martiniho,“ vysvětluje Jan Royt.
Po příjezdu do Prahy nalezl Karel sídlo panovníků na Hradčanech v dost neutěšeném stavu. „Toto království nalezli jsme tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiní měšťané,“ píše Karel IV. ve svém životopise Vita Caroli. Dal se tedy do přestavby a jelikož si zvolil Prahu za svoji rezidenci, chtěl, aby se stala svatým městem.
Přestavba paláce
Královský palác se Karel IV. rozhodl přebudovat podle francouzských vzorů. Centrem byla veliká síň. Pokračoval také ve stavbě katedrály svatého Víta, jejíž založení souvisí s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství v roce 1344. Úctyhodného činu dosáhl Karlův otec Jan Lucemburský s Karlovou pomocí. Svatovítská katedrála se měla stát korunovačním, poutním a memoriálním chrámem.
Ke stavbě povolal Karel věhlasného francouzského architekta Matyáše z Arrasu, kterého následně nahradil Petr Parléř se svým progresivním architektonickým stylem. „Do katedrály sv. Víta se vstupovalo jižní branou orientovanou k městu. Vyzdobena byla zlatou mozaikou, jejíž zlaté pozadí vytvářelo v záři slunce aureolu nad sídlem českých králů – proto se jí také začalo říkat Zlatá,“ vysvětluje Jan Royt. Stavba katedrály pokračovala až do husitských válek, ale kompletně dokončena a vysvěcena byla až v roce 1929.
Univerzita a most
Dalším významným aktem bylo založení Karlovy univerzity v roce 1348. Zprvu chybělo fyzické sídlo a přednášelo se, kde se dalo, například v klášterech nebo prostorách u katedrály sv. Víta. První koleje byly založeny až v 50. letech 14. století.
Turisty milovanou a ve své době velmi důležitou stavbou se stalo zbudování nového kamenného mostu přes Vltavu místo zříceného Juditina mostu. Původně se mu říkalo Kamenný či Pražský, legendární jméno Karlův získal až v roce 1870. Podle populárního názoru byl Karlův most založen 9. července 1357 v 5 hodin a 31 minut, kdy mělo dojít k příznivé konjukci Slunce se Saturnem. Staroměstská mostecká věž na levém břehu Vltavy zase symbolizovala politiku Karla IV. a obdiv k Římu.
Rozvoj města
Zlepšující se hospodářské poměry v zemi vedly také k rozvoji rezidenčních částí města. V Praze to bylo konkrétně Staré Město pražské kolem Staroměstského náměstí, kde se nacházely domy bohatých měšťanů. Důležitým prvkem byl rozvoj cechů.
„Výrazem sebevědomí městského stavu byla městská samospráva; jejím sídlem na Starém Městě se stala Staroměstská radnice,“ uvádí Jan Royt. Základem se stal patricijský dům, věz vyrostla v polovině 14. století a dále se upravovala. „Patrně v závěru vlády Karla IV. byl na její severní straně umístěn hodinový stroj, jehož tvůrcem byl hodinář Martin,“ informuje Jan Royt.
„Nový Jeruzalém“
Karel IV. byl zbožný muž a ctitel svatých ostatků. „Ve shromažďování relikvií nalezla svůj výraz Karlova osobní zbožnost, zároveň bylo projevem a významnou součástí císařského majestátu i budování prestiže lucemburské dynastie,“ píše Miroslav Šmied v knize Praga Sacra. Řím se stal pro Karla IV. jakousi předlohou ideálního sídelního města římských císařů.
Zásadním Karlovým fundátorským činem bylo založení Nového Města pražského. Rostl totiž počet obyvatel Prahy, která se stala sídelním městem římského a českého krále. Původně chtěl Karel IV. vystavět novou čtvrť na levém břehu Vltavy (dnešní Letná), ale kvůli zdravotním důvodům zvolil břeh pravý, kde byl lepší přístup k vodě. Z nové městské čtvrti chtěl udělat „malý Řím“.
Nové Město je považováno za jakýsi Karlův ideál sakrálního města. „Nově Město bylo panovníkem založeno velkoryse. Jeho centrum, Dobytčí trh, nyní Karlovo náměstí, je dosud největším pražským náměstím, má rozlohu 8 ha,“ stojí v knize Praha Karla IV. Dalším významným tržištěm, které se následně stalo centrem dolní části Nového města, byl Senný trh (dnešní Senovážné náměstí).
Umístění a velikost hlavních tržišť, rozloha domovních bloků a parcel nebo vysoký počet církevních staveb neměly ve střední Evropě obdoby. Tehdejší středověké ulice bývaly široké kolem 12 metrů, ty novoměstské dosahovaly šířky až 27 metrů. Nová čtvrť byla následně rozdělena na horní a dolní část. Mezi nimi se táhl Koňský trh (dnešní Václavské náměstí). Všechna tři tržiště propojovala dnešní Jindřišská a Vodičkova ulice.
Nejen na novém městě také stavěl nové kláštery a zval do nich různé řeholní řády. Každá církevní budova odkazovala na Karlovu politiku a aspirace. Dodnes proudí denně stovky návštěvníků do kostela sv. Kateřiny, kostelu sv. Apolináře nebo sídla benediktinů Emauzy. Kostely zbudované Karlem IV. se navíc vyznačují tím, že stojí na vyvýšených místech. Díky odkazu Karla IV. dnes turisté žasnou nad mistrovskou prací církevních svatyní a nejednoho napadne, že se historické centrum Prahy v mnoha směrech podobá baště křesťanství, Římu.
