V roce 1350 bylo Karlovi 34 let. V zásadě lze říci, že byl na vrcholu svých mocenských sil – panoval v Čechách, byl lucemburským hrabětem, také i římsko-německým králem, kterého čekala císařská korunovace. V Praze nechal stavět řadu kostelů, založil univerzitu, zároveň spřádal plány na kamenný most přes Vltavu. Toho se ale dožít vůbec nemusel. Právě onoho roku podivně ochuravěl.
Ochrnutý vladař
„Nemoc byla tak náhlá a závažná, že vzbudila obavy o králův život,“ uvádí lékař Jiří Ramba v knize Záhada nemoci Karla IV. Osobnosti českých dějin z perspektivy obličejové chirurgie. „O samotné nemoci se vědělo jenom to, že se projevila ochrnutím horních i dolních končetin.“
Ochrnutí mělo podle dobových zpráv trvat celý rok! Historikové si dlouho s chorobou nevěděli rady, natožpak s tím, co jí zapříčinilo, poněvadž o ní v dobových kronikách není příliš zmínek. Podle Ramby i historikové nejčastěji spekulovali o otravě, dokonce existují teorie o tom, že onou travičkou měla být jeho mladá žena Anna Falcká (†23).
Otrava z lásky
Spíše fámy nežli teorie hovoří o tom, že se královna „pokusila manžela otrávit, vedena snahou zachovat si jeho lásku. Proto mu prý přidala do pokrmu kouzelný prostředek, který však působil jako jed,“ uvádí historik Jaroslav Čechura v knize Karel IV. Na dvojím trůně. Bylo to spíše nesmyslné vylíčení toho, co se Karlu IV. doopravdy stalo, ale i tyto zvěsti si žily svým životem. „Příčinou onemocnění byla pravděpodobně polyradikuloneuritis, zánět několika kořenů míšních nervů,“ myslel si dle dostupných pramenů ještě v roce 1980 uznávaný specialista na lucemburskou dynastii Jiří Spěváček v knize Karel IV.
Pravda ale byla podle předního odborníka na obličejovou a čelistní chirurgii Jiřího Ramby jinde. Spolu s týmem dalších odborníků při pečlivém výzkumu Karlových ostatků, které jsou dodnes uloženy v chrámu sv. Víta, odhalil vážné poranění krční páteře. Kvůli němu byl Karel po zbytek života nahrbený, a „když se chtěl ohlédnout, musel otáčet celým trupem.“
Pečlivé zkoumání Karlových ostatků během 70. let 20. století za pomoci výdobytků moderní medicíny odhalilo, že Otec vlasti měl vykloubených několik krčních obratlů, „což mohlo vést k náhle vzniklé kvadruplegii“ neboli obrně všech končetin. Léčbu znesnadňoval krevní výron a krvácení do páteřního kanálu. Proto se Karel zázračně „uzdravil“ až po roce. O nemoc či otravu, nad nimiž spekulovali mnozí odborníci, tedy nešlo. Jak se mu ale takové devastující zranění přihodilo?
Silný flákanec do brady
O jeho otci Janu Lucemburském (†50) je známo, že byl považován za vzor rytířství. Jezdil do bitev, zúčastňoval se turnajů. Karel nechtěl být rodové pověsti nic dlužen, a tak i sám v mládí turnaje vyhledával. Nikoliv jako pouhý divák. S největší pravděpodobností právě při této příležitosti málem přišel o život.
Při pečlivém zkoumání Karlovy lebky si Ramba nemohl nevšimnout vážného úrazu, který mu doslova vylomil bradu. Svědčí to o tom, že český král prodělal zrcadlově oboustranou zlomeninu čelisti, a to ne jen tak ledajakou. „Muselo jít o velmi těžký úder, který vyvolal komplikované poranění,“ domnívá se.
Na to, jak probíhaly středověké turnaje, při nichž se Karel s největší pravděpodobností zranil, se můžete podívat níže:
„Šlo buď o klasický úder, nebo o náraz brady při pádu na tvrdou podložku. Mohutný úder byl veden na střed brady, kterou krátkodobě působící velká rázová síla symetricky vylomila v rozsahu šesti předních zubů. Současné násilné zvrácení hlavy přivodilo poranění krčního úseku páteře,“ konstatuje lékař s dovětkem, že „je s podivem, že Karel vůbec přežil. Po nečekaném a prudkém nárazu do hlavy či obličeje dojde k většímu záklonu, což může způsobit okamžitou smrt.“ Samotnou nehodou, k níž došlo pravděpodobně na severu Itálie, Karlovo trápení zdaleka neskončilo!
Léčba mučením
Těžko soudit, při čem zažíval Karel větší bolesti. Zda kvůli úrazu, nebo při jeho léčbě, o niž se staral podle Ramby mimořádně schopný tým lékařů a asistentů. Ten musel nejen Karlovu „vypáčenou“ bradu vrátit ručně na původní místo, zašít „potrhanou okostici, sliznice a možná i kůži.“ To vše pochopitelně bez rentgenů, antibiotik či umrtvení. Nanejvýše byl Karel omámen nějakou drogou.
Lékaři si poradili i s napravením krčních obratlů, které se podařilo vrátit na původní místo natolik, že Karel neochrnul nadobro. A to vcelku neortodoxní metodou, která se používala spíše pro mučení. Aby Karlovi mohla být napravena páteř, doslova mu vytrhali „dlouhé a bohaté“ vlasy, za které táhlo více lidí.
„Nejprve tahali za vlasy, blokaci obratlů se nedařilo zrušit, proto se snažili uvolnit je prudkým a silným škubáním,“ uvádí lékař, který se i odkazuje na zprávu florentského kronikáře, který snad jako jediný z dobových svědků zaznamenal, že nejsilnějšími prostředky „byly při tom Karlovi vytrhány vlasy z hlavy.“ Kvůli úrazu zůstal Karel IV. po zbytek života lehce nahrbený a hlavu měl „hlavu zpředu holou.“
Všichni pro jednoho
Ani rekonvalescence nebyla pro Karla jednoduchá. Několik měsíců, ne-li celý rok, byl odkázán na pomoc druhých, a to prakticky při čemkoliv. Sám se nepřevalil na bok, sám se nenajedl, neoblékl, neumyl se. „Starost činilo i vyprazdňování, což vyžadovalo pečlivou hygienu a stále suché a upravené lůžko. Když se potřeboval vysmrkat, podrbat či otřít oči, musel požádat o pomoc.“ I díky celodenní péči a zevrubným modlitbám byl s to zdravotní obtíže překonat a zhruba po roce se mohl vrátit do svého sídelního města, Prahy. Tam se vracel nikoliv už jako mladík prahnoucí po dobrodružných a nebezpečných kratochvílích, nýbrž coby zralý muž, který poznal cenu života.
Řada zlomenin
Nešlo o jedinou bolístku, kterou Karel za svého dlouhého života utržil. Někdy si za ně, jak patrno, mohl doslova sám, ale „je pravda, že král od svého těžkého úrazu na turnaje zanevřel,“ dodává Ramba. Existují domněnky, že právě při těchto „kratochvílích“ Karel utrpěl další zranění, na které přišli až čeští odborníci při bližším průzkumu jeho ostatků po roce 1977. Zjistili při něm například sečné poranění nosního kořene, přičemž rána byla dlouhá zhruba 30 milimetrů.
„Začínala u levého obočí, přetínala šikmo kořen nosu,“ konstatuje Ramba s tím, že šlo patrně o zranění způsobené tesákem či halapartnou, nikoliv mečem. Byl-li by úder silnější nebo by mířil o coul vedle, konstatuje odborník, přišel by panovník o oko. Zmiňovanou jizvu zobrazil na poštovní známce známý český malíř Oldřich Kulhánek (†72).
Karel za svého života utrpěl také zlomeninu zápěstí, patrně ještě jako dítě. Podle odhadů asi v roce 1332 v bitvě u San Felice, kdy Karlovi bylo 16 let. Později v roce 1346 měl Karel prodělat zlomeninu lopatky. „Dosti těžké poranění utrpěl Karel na levém kolenním kloubu, nejspíše po zhmoždění kolena tupým nárazem nebo pádem,“ uvádí Ramba další zranění, které si lze přivodit na rytířském klání.
„Na pravé lýtkové kosti měl král dobře vyhojenou zlomeninu. Poslední úraz, který král utrpěl, byla zlomenina krčku levé kosti stehenní. Zůstala nezhojena,“ říká s tím, že k ní došlo krátce před Karlovou smrtí. Ta nadešla 29. listopadu 1378 v jeho milované „matce měst“. Mimo výše zmíněného trpěl Karel také nemocí králů neboli dnou.
Prezident Miloš Zeman o Karlu IV. (2016) Blesk - Zbyněk Pecák
