„My chceme goléma, a chceme ho hned!“ a taky nějakou holku pomilování, chtělo by se filmovému Rudolfu II. dodat k větě, kterou za něj na stříbrném plátně vyřkl jedinečný Jan Werich (†75) v známém českém filmu. Druhorozený syn císaře Maxmiliána II. (†49) a Marie Španělské (†74) měl veškeré předpoklady k tomu, aby se stal úspěšným panovníkem. Z klasického filmu Martina Friče (†66) známe Rudolfa coby trošku rozšafného a náladového panovníka, který si však mohl dovolit hromadit nejrůznější umělecká díla velkorysé hodnoty, jimiž ilustroval svůj vliv a moc.
Byl ale Rudolf II. takovým i doopravdy? „Třicet sedm let jeho vlády byly zlaté roky míru, radosti a blahobytu. Jeho dvůr se stal skutečným svatostánkem múz, útočištěm učenců a umělců, především malířů a astronomů, kterým byl císař Nejmilostivějším patronem, ale i zasvěceným společníkem,“ napsal v roce 1657 německý spisovatel Sigmund von Birken.
Zato jeho tělo a osobnost se staly pro změnu už od mládí útočištěm nejrůznějších zdravotních problémů a neuróz. Mohla za to jeho záliba v sexu, které se oddával ve Španělsku, kam byl dán na výchovu, ve Vídni, kde sídlil jeho otec, a venkoncem i v Praze, z níž Rudolf učinil své sídelní město. Opomenout ale nelze ani to, že jeho matka a otec byli bratranec a sestřenice, což jak známo, bývá pro potomky značně ošemetné.
Princ nadutec?
Na svůj rodový původ byl Rudolf údajně hrdý už od chlapeckých let, za což jej otec kritizoval. „Osvojil si jistou pýchu, která se projevovala v gestech a chování a činilo ho méně oblíbeným,“ uvádí lékař Jiří Ramba v knize Záhada nemoci Karla IV. Osobnosti českých dějin z perspektivy obličejové chirurgie. „Císař poručil, aby své chování změnil, aby nebyl označován za nadutce.“
Příliš zdárný v tomto směru nebyl. I v pozdějším věku se Rudolf potýkal s výtkami svého okolí ohledně chování. „Někteří čeští šlechtici si stěžovali, že mladý kralevic se chová arogantně a neodpovídá na pozdrav, Maxmilián řekl: Pánové, mně to dělá taky,“ cituje Ramba dobovou zkazku.
Pokusná sebevražda parožím
Jako panovník, kterým se stal ve věku 23 let, trpěl výkyvy nálad. Někdy byl flegmatický a melancholický, mírný a trpělivý. Jindy byl nesnášenlivý a výbušný se sklony k agresivitě. Vše mělo svůj důvod. „V letech 1598-1600 se plně projevily prvé příznaky duševní choroby,“ zmiňuje Ramba. Bylo mu zhruba 42 let, kdy se něj „stupňovala nechuť věnovat se úředním povinnostem. Stranil se ministrů, uzavíral se ve svých pokojích, měl záchvaty vzteku (zpohlavkoval komorníka, poranil svého bradýře [holiče – pozn. red.] dýkou).“
A Ramba v popisu choroby, kterou bychom dnes pravděpodobně označili za cyklickou maniodepresivní psychózu pokračuje: „Na papežského nuncia u dvora se jednou přede všemi rozběsnil, protože mu prý při audienci dýchl do tváře. Dokonce se pokusil o sebevraždu.“ Nevyšel mu pokus probodnout se mečem, ani snaha přeřezat si žíly na ruce střepem z okna, ani sebepropíchnutí dýkou, vynechat bychom neměli ani pokus o otravu anebo možná nejbizarnější ze všeho – úsilí nechat se nabodnout na jelení parohy.
Do psychického stavu se promítaly nejen nejrůznější rodinné těžkosti, kdy v krátkém sledu musel pohřbít své dvě sestry, ale i neustálé pře s mladším bratrem Matyášem (†62), který jej nakonec v roce 1611 zbavil moci. A k tomu všemu ještě Rudolfa trápila tehdy nevyléčitelná pohlavní nemoc.
Záliba v ženách lehkých mravů
Ač měl několik potomků, nikdy se neoženil. Místo toho vyhledával společnost milenek a především pak prostitutek, což s sebou přinášelo netušené důsledky. „Císař holdoval smilstvu a různým rozkošem,“ cituje historik Josef Janáček v knize Rudolf II. a jeho doba slova saského vyslance.
Co vám ve škole neřekli: Ohavná vražda v Krumlově! Syn císaře zmasakroval Markétu (16) Ivona Loutocká, Jana Říhová
Údajně si nechával vodit ženy z celého světa, nezřídka panny. V Císařském mlýně v Bubenči, který si císařská kancelář pořídila, byl zřízen bazén, do něhož měl Rudolf ze své lože výhled, aby se mohl opájet krásou žen, jež se tam koupaly. „Když se mu některá líbila, tak to komorník zařídil tak, že jela na hrad,“ uvádí Ramba. A takových žen bylo habaděj.
Jeden z osobních lékařů císaře a krále českého se měl svěřit, „že císař dostal už před lety měkký vřed a musel se léčit na stydkém údu. Doktor řekl, že byl plný francouzské nemoci,“ navazuje Janáček. Francouzská či také uherská nemoc, jindy pojmenována i coby divadelní nemoc, neboť se šířila jednu dobu mezi umělci, má jedno univerzální pojmenování – syfilis. Tou Rudolf dlouhodobě trpěl už od mladého věku, přibližně někdy od svých 20 let, ne-li dříve. Žil s ní až do smrti. Popis jejích následků není pro slabé povahy.
Operace šourku a vypadané zuby
„Rudolfovi se na stehnech vytvořily velké a bolestivé abscesy, objevilo se chrlení krve a neuhasitelná žízeň,“ uvádí Ramba, jenž měl možnost zkoumat Rudolfovy ostatky vyzdvižené z rakve v letech 1974-1975. „Na podzim 1580 si císař stěžoval nejen na bolestivé otoky genitálií v oblasti šourku, ale také na mokvající vředy na pohlavním údu.“ Šourek mu lékaři chirurgicky dokonce kvůli léčbě třikrát otevřeli!
Nejen vlivem nemoci také panovník přišel, až na jeden jediný zbylý, o všechny zuby z horní čelisti, které se snažil suplovat umělými náhradami chrupu. Ramba uvádí, že mu syfilis a s ní spojené záněty doslova „rozpustily“ horní čelist. A to velice brzy! Už když mu bylo zhruba 25 let, volil Rudolf raději při obědech a večeřích samotu „kvůli potížím, které mu činil příjem potravy, kterou nemohl rozžvýkat.“ Postupem let se potíže pochopitelně horšily. A nejen v oblasti úst.
Císař si měl stěžovat na nespavost, chronické bolesti břicha, dvořané i diplomaté zaznamenávali sílící a neutišitelný kašel, ranní zvracení i silné průjmy – a to stále v relativně mladém věku. Ke stáří se přidávaly další následky. „Na oteklé nohy, obsypané vředy a hnisavými záněty mohl císař obout nanejvýš pantofle, po těle se mu šířila sněť. Nešťastný člověk v těžkých bolestech umíral,“ píše Ramba. Ani bolestivé následky jeho nejnižších pudů však Rudolfa nikterak neodradily od dalších milostných dobrodružství, jichž si měl dopřávat prakticky až do smrti! Jeho poslední známá nemanželská dcera, Anna Dorotea d’Austria (†asi 82) se měla narodit krátce před Rudolfovou smrtí!
Poslední dny
Ta nadešla 20. ledna 1612 – v době, kdy už byl jen stínem svého dřívějšího já. Sesazeným králem českým i moci zbaveným císařem Svaté říše římské. „V prvních lednových dnech roku 1612 měl Rudolf II. na stehnech tak velké a citlivé abscesy, že měl potíže nejen při chůzi, ale nevydržel ani sedět při audiencích,“ podotýká Janáček.
Zhuntovaná měl játra, plíce i slezinu. Celkově jeho tělo pomalu rozežírala sněť, vůči níž byli jeho lékaři bezradní. Tím spíše, že Rudolf sám metodou pokus omyl vyhledával nejrůznější alchymistické dryjáky, od nichž si sliboval zázraky. Ty nepřišly. Bez nějaké větší pompy byl panovník po své smrti uložen do Královské hrobky v chrámu sv. Víta. Jako vůbec poslední zde pohřbený český panovník.
