18°C
Jako první v Česku podstoupila náročnou bronchiální rheoplastiku, Renáta Svobodová se dnes cítí jako vyměněná. Ve Fakultní Thomayerově nemocnici (FTN) ji operovali profesorka Martina Koziar Vašáková, primář kliniky Luděk Stehlík a tým bronchologických sester. Zákrok se provádí v celkové anestezii. Doktor zavede do krku bronchoskop, jehož kanálem protáhne speciální jednorázový katétr, jakousi elektrodu. Poté vystřelí pulz elektrického proudu, který donutí buňky na sliznici přirozeně odumřít. Na jejich místě se časem vytvoří sliznice nová a člověku se lépe dýchá. Samotný zákrok je šetrný, bezbolestný a trvá od půl do jedné hodiny. Profesionálové z „Thomayerky“ zvládli zákrok za 35 minut, což je úctyhodný výkon.
Náročná nemoc
Renátě Svobodové se dlouhodobě špatně dýchalo. Už odmala trpí alergií, takže pro ni jaro vždy představovalo nejnáročnější období. „Od dětství jsem mívala záněty průdušek,“ popisuje Blesku. Pobyty u moře sice nemoc na chvíli zlepšily, ale trvalého účinku nedosáhly. Navíc astmatem trpěly i další rodinní příslušníci, tetičky i maminka. Zatímco průměrný člověk prodýchává plíce na hodnotě okolo 100 %, Renáta dýchala na pouhých 88 %. „Vyjít po schodech do druhého patra s lehkou kabelkou býval problém. Připadala jsem si jako hadrová panenka,“ popisuje Renáta. Na nějaké fyzicky náročné práce neměla ani pomyšlení.
Trápil ji také problém s vykašláváním, hleny totiž ucpávaly průdušky. „Pondělí, úterý i středu jsem v práci zvládala, ale čtvrtek a pátek jsem už jela na doraz. V sobotu jsem odpočívala. Ležela jsem a spala nebo někdy dlouze koukala do stropu, jak mě to trápilo,“ popisuje Renáta. Už od roku 1997 dochází na plicní oddělení do ambulance Lerymed k doktorce Žižkové. V únoru letošního roku se jako obvykle stavila do ambulance pro léky, poté se ještě plánovala vrátit do práce. „Změřili mi kyslík a já dýchala na pouhých 80 %, což bylo šílené. Vůbec se divili, že jsem byla schopná do ambulance dojít,“ vypráví Renáta.
Třikrát v nemocnici
Paní doktorka Žižková se rozhodla Renátu ihned poslat do Fakultní Thomayerovy nemocnice. „Zde si mě rovnou nechali. Neměla jsem s sebou vůbec nic. Doktoři si samozřejmě nedovedli představit, že bych v tomto stavu měla odjet domů a začít zase normálně fungovat,“ vypráví. Když totiž člověku klesne kyslík na tak nízké procento, může lehce zkolabovat. Renátě nasadili léčbu, denně musela foukat do balónku. „Čekala jsem na autobus, někdo si zapálil cigaretu, ale já dýchala do balónku,“ usmívá se. Poté šla 24. března znovu k paní doktorce Žižkové na kontrolu. Přes veškerou snahu s dýcháním Renátě opět naměřili 80 %.
„To jsem se už sesypala a rozbrečela,“ vzpomíná. Tentokrát si v nemocnici poležela 14 dnů. Při té příležitosti proběhla vizita a Renáty si jako vhodného kandidáta na novou léčebnou metodu všimla profesorka Vašáková. Jelikož se jedná o drahou záležitost, musela Renáta čekat na vyjádření pojišťovny. Ta naštěstí zákrok schválila, takže pacientka putovala na začátku května poprvé na sál. „Po prvním zákroku jsem měla opravdu vysoké teploty okolo 38,8 stupňů Celsia. Ale léčila jsem se sama doma čaji, prášky, citronem a zázvorem. Také jsem se hodně potila a vykašlávala hleny,“ popisuje.
Konec dobrý, všechno dobré
Druhý zákrok proběhl na začátku června. Rekonvalescence měla lepší průběh. Velkou oporou byly sestřičky z oddělení, které již Renátu znaly a rády se za ní stavovaly na kus řeči. „Úroveň nemocnice je opravdu úžasná, dýchala na mě domácí atmosféra,“ usmívá se Renáta. Ještě po 14 dnech od posledního zákroku zaznamenávala obtíže například při chůzi do schodů, ale rozhodně se cítila jako vyměněná.
„Cítím se lépe o takových 50 procent,“ povídá. Když se dříve nadechovala, cítila chrčení, ale nyní se jí dýchá svobodně. „A pokud si potřebuji odkašlat, jde to daleko snáz než dříve,“ raduje se. Renáta také moc děkuje celému týmu plicního oddělení. Jak paní profesorce, panu primáři a sestřičkám, tak i paní uklízečce. Byli pro ni nejen fyzickou oporou při operaci, ale také oporou psychickou, když ležela po výkonu na lůžku. Nyní Renáta dýchá na 97 až 98 procent.
Revoluční léčba
Léčba cílí primárně na pacienty s chronickou obstrukční plicní nemocí. Obvykle těžké kouření nebo těžké astma vede k trvalému zánětu v dýchacích cestách, což s sebou nese celou řadu změn plicní tkáně. Sliznice se zanítí, zbytní a začne ve velkém produkovat hlen. Operace by se v budoucnu mohla týkat všech lidí trpících chronickou obstrukční plicní nemocí. Efekt léčby by měl v ideálním případě trvat až do smrti, pacient by ale neměl začít znovu kouřit. Jde však stále o novou metodu a dlouhodobá klinická studie zatím chybí.
„Chronická obstrukční plicní nemoc postihuje ve středním a zejména starším věku čtvrtinu kouřící populace. Jedná se o docela velké množství lidí. Odhaduje se, že zhruba 1 % z nich by mohlo být potenciálními adepty na rheoplastiku,“ sděluje profesorka Martina Koziar Vašáková.
V případě astmatu by se jednalo o všechny těžké astmatiky, u kterých nezabere standardní léčba a z nějakých důvodů není plně účinná ani biologická léčba nebo pacient není k této léčbě vhodný. Léčebná metoda může nejen zlepšit kvalitu života, ale také například zabránit prasknutí kolabované plíce kvůli množství hlenu. Důležitým krokem je nyní jednání s pojišťovnami, aby zákrok řádně proplácely. Zatím se jedná o režim mimořádné úhrady, kde je potřeba spousta dokazování.
