7°C
Byť práce neubíhají, jak by si nejspíš obyvatelé Holešovic a Karlína přáli, mílovými kroky, už teď je na rodící se lávce znát, že vzniká dílo, které provždy pozmění ráz Štvanice. Dílo, které zaujme zdálky i zdaleka. A které zároveň poskytne nové, docela neotřelé obrázky města. „Z jižního úseku lávky se naskýtají pohledy na Pražský hrad, na nějž si Pražané, ale i turisté, budou muset teprve zvykat,“ upozorňuje Ondřej Šuch, mluvčí společnosti Skanska, jež lávku staví.
Žádná první „tykačka“ s Vltavou
Její podobu si na základě zakázky od pražského magistrátu vysnili architekti Marek Blank a Petr Tej, jež mají se „zdoláním“ vodních toků osvědčené zkušenosti. A s Vltavou už si přece jen „potykali“ v minulosti.
Jejich rukopis nese signifikantní lávka právě přes Vltavu v Lužci nad Vltavou, ale břehy spojili lávkami také v Příboře přes říčku Lubinu, nebo Dřetovický potok ve Vrapicích u Kladna. Jak navíc mluvčí Skansky podotýká, stavbu řídí projektový manažer společnosti Skanska Michal Kunc, jenž má zkušenosti se stavbou mostů ve Skandinávii, která je náročná na terénní i přírodní podmínky.
Doslova z ptačí perspektivy si můžete prohlédnout, jak mezi břehy Karlína, Štvanice a Holešovic vznikala štvanická lávka HolKa. Skanska
Betonové puzzle
Petr Tej a Marek Blank vymysleli na pohled jednoduchou a funkční betonovou konstrukci, která nijak kontroverzně nebije do očí. Necelých 300 metrů dlouhá lávka nicméně vzniká trošku atypickým způsobem. Přinejmenším oproti ostatním desítkám pražských mostů a lávek. Divíte se, že jich je tolik? Nesmíme zapomínat, že krom Vltavy a Berounky Prahou protékají také Rokytka, Botič, Radotínský potok či Brusnice.
Ale abychom neuhýbali od meritu věci. „Mostní konstrukce se skládá z 56 betonových segmentů,“ přiblížil Ondřej Šuch. Nejedná se o zcela obyčejný beton.
„Jedná se o tzv. UHPC beton čili ultravysokohodnotný beton. Je odlišný tím, že i v menším objemu je stejně pevný, jako beton klasický.“ Laicky řečeno – byť může být materiálu použito méně, a vzniklé plochy a objekty mohou být vizuálně tenčí, mají úplně stejné vlastnosti, jako klasický beton.
Ten zpravidla bývá odléván a tvarován přímo na stavbě. V případě HolKy tomu je jinak. „V panelárně ve Štětí bylo vyrobeno celkem 56 prefabrikovaných betonových segmentů, které se postupně vozily na místo silniční i říční dopravou, a pak přikládaly jeden k druhému, aby vyšlo výsledné dílo,“ přibližuje mluvčí Skansky. Jednotlivé díly se k sobě kus po kusu pak lepí speciální epoxidovou maltou.
Výjimka
Kromě jednoho místa, které Pražané najdou prakticky v samém srdci vznikající stavby. To se nachází zhruba uprostřed. „Jde o pomyslnou křižovatku, tedy o rampu ze Štvanice, která se napojuje na přímku lávky. Tato pomyslná křižovatka vznikala konzervativním způsobem lití betonu přímo na místě,“ přiblížil Ondřej Šuch.
Lávka pro pěší i pro sanitky
Na jiných pražských mostech stojí sloupy veřejného osvětlení. Nejnovější z pražských lávek, ta v Troji, sází při setmění na bodové LED svítilny. Podobný koncept naleznu Pražané i na štvanické lávce, ačkoliv tam bude přece jen trochu odlišný. „Podél zídek bude namontované zábradlí, které bude opásané LED páskami. Půjde o jediné osvětlení na lávce,“ upozornil Ondřej Šuch.
A ačkoliv je lávka určena primárně pro pěší nebo cyklisty, kteří by se z ní po dokončení měli hravě dostat na právě budovanou cyklostezku na karlínské straně, vydrží pochopitelně i větší zátěž. „Je dimenzovaná tak, že by po ní měla bez problémů přejet i sanitka, v případě nouze,“ upozorňuje Šuch.
Na ještě větší případ nouze se pamatovali její tvůrci. Praha během své historie zažila nespočet povodní. Některé byly skutečně likvidační – stačí vzpomenout rok 2002, v souvislosti se kterým se v hlavním městě hovořilo o tzv. pětisetleté vodě.
„Lávka je projektovaná tak, aby právě odolala úrovni povodní z roku 2002. Dokonce má vydržet i eventualitu, při které by hladina byla ještě o metr vyšší,“ vyjádřil se mluvčí Skansky. „V případě krajních situací může být úsek mezi Štvanicí a břehem Holešovic nadzvednut ještě o 3 metry výše, než je normální stav,“ vysvětlil Šuch.
Zdržení
Zcela původně se počítalo s tím, že by lávka, jež město vyšla na zhruba 300 milionů korun, měla být hotova v letošního roku 2023. Průběh prací se však opozdil,takže se zdál být reálnější květen. Nakonec se ale ani na jaře Pražané nové lávky nedočkají. Důvod? Složitější geologické podmínky v plavebním kanále, které zkomplikovaly založení pilířů do říčního dna.
„Prodlevu využijeme k tomu, aby bylo dokončeno i související okolí lávky ve stejnou chvíli. Tedy aby se krátce po jejím otevření něco v okolí opět nerozkopalo. Do doby otevření se tedy ještě provedou úpravy napojení na obou stranách a dodělávat se také budou terénní úpravy špičky prostoru na Štvanici,“ okomentoval zdržení pro ČTK náměstek primátora Zdeněk Hřib (Piráti), jenž gesci dopravy podědil po svém předchůdci Adamu Scheinherrovi (Prahu sobě), který výstavbu lávky de facto zahajoval. Nadále platí, že by lávka měla být hotova v 1. polovině roku 2023.
