16°C
Blesk: Paní ředitelko, letní prázdniny, děti a stres. Jdou tato slova dohromady?
Mgr., MgA. Markéta Čermáková: „Záleží dítě od dítěte. Mnozí se na prázdniny těší. Zažívají odpočinek od školní zátěže. Jsou ale děti, pro které změna denního režimu může být obtížná. To, že nemají náplň dne, strukturu, na kterou jsou uvyklé, a jsou vytržené z denního stereotypu, může pro některé děti být psychicky obtížné.“
Oblíbené bývají třeba letní tábory.
„Právě i ty mohou dětem přivodit určitou míru úzkostí, stresu, strachu.“
Člověk by byl řekl, že se naopak na tyto letní radovánky děti těší?
„Jak jsem říkala – je to případ od případu, ale nelze to zobecňovat ani na jednu nebo na druhou stranu. Některým dětem, nejen těm mladším, může vadit už jen třeba opuštění rodiny. Souvisí to s tím, čím si obecně děti musely v posledních letech projít.“
Narážíte tím na pandemii koronaviru?
„Byly zavřené školy. Online vyučování probíhalo z domovů. Když se to pokusím zjednodušit, tak ta pandemie dětem sebrala dva roky života ve věku, kdy potřebují být ve styku se svými vrstevníky, kamarády. Setkávám se s případy úzkostných stavů, kdy se děti a mladiství potýkají s problémy ohledně adaptace na nové situace, nové kolektivy. S tím souvisí i ty letní tábory.“
Jak se úzkosti a stres projevují?
„Mladší děti jsou zamlklejší. Nejde ale jen o psychické potíže a chování. Mohou nastat bolesti břicha, nechutenství, poruchy spánku. U těch starších je to podobné: potíže s jídlem, s vlastní identitou, se sebevědomím. Někdy to může vést k poruchám příjmu potravy, k obsedantnímu chování, k sebepoškozování.“
Těmto stavům mohou rodiče předejít jak?
„Psychický stav dětí se odvíjí od psychického stavu rodičů. Když ti mají svůj život, své emoce a vztahy v pořádku, zpravidla jsou v pořádku i děti. Jejich psychiku hodně ovlivňuje chování rodičů. Děti samozřejmě neblaze vnímají, když v rodině dochází k něčemu závažnému. Ať jde o bouřlivé rozchody, rozvody, závislosti na návykových látkách v rodinách. Tím, že třeba přes prázdniny nejsou ve školách, nenavštěvují kroužky, vnímají tu nepříjemnou atmosféru intenzivněji. A i když si od ní uleví třeba letním táborem, o to horší pak může být návrat do každodenní reality.“
Když už ta realita je taková, jaká je, co by měl rodič dělat? Jak zamezit tomu, aby se u dětí ty deprese a úzkosti prohlubovaly?
„První věcí je, umět rozpoznat, že se něco špatného děje. Tomu lze předejít vzájemnou komunikací. Je dobré dítěti nabízet rozhovor, mluvit s ním a naslouchat. Neshazovat problémy, které dítě má. To, že se někdo bojí, je smutný, nebo se vzteká, je projevem toho, že je něco v nepořádku a rodiče by to neměli podceňovat. A to ani v případě takových věcí, které mohou nastat právě s příchodem léta a přechodných změn v podobě letních táborů.“
Nabízí se otázka: Jak rozpoznat takové ty klasické obavy z neznámého prostředí a kolektivu od těch, které vedou k seriózním úzkostem a depresím?
„Že má někdo obavy, je přirozené. Děti se často mohou bát toho, že budou usínat samy, v cizím prostředí, že se jim bude stýskat. Každá adaptace na novou situaci je zátěží na psychiku. To je normální úplně stejně, jako se mohou těšit na nové kamarády a zážitky. Rodiče si ale tu negativní součást, ty obavy, neuvědomují. Nepřikládají jim patřičnou váhu. Ačkoliv právě o těchto a dalších aspektech mohou s těmi dětmi hovořit.“
Bavíme se teď spíše o obavách z toho, co může nastat. Pokud ale děti už jednou na nějakém táboru byly, tak není důvod mít obavy. Nebo snad je?
„Záleží na zkušenostech. Léto bývá velmi často doprovázeno steskem. Děti se na dovolených, ať už je to s rodiči nebo na táborech či u příbuzných na venkově, potkávají s kamarády, které ale následně zase nějakou dobu neuvidí. A nejde jen o kamarádství, mohou zažít i tzv. letní lásky. Tam se ten druh úzkostí a depresí odlišuje.“
Jak?
„Už nejde o obavy. Jde spíše o určitý druh smutnění, truchlení. Ani dospělí se neumí loučit se svými láskami, s blízkými. U dětí je tomu také tak. Snáší to ale hůře, protože je to pro ně něco nového.“
Stejná otázka jako předešle: Když to jako rodič zpozoruji, co bych měl dělat, abych byl nápomocný?
„Stejná odpověď jako byla ta předešlá. Základem je komunikace. Rodiče musí umět akceptovat emoce druhých. Ač jsou dětské, neznamená to, že nejsou opravdové. Emoce zažíváme všichni.“
Stesk je také emocí – oproti dřívějšku, nenapomáhají proti němu naopak možnosti, jež dnešní děti mají v podobě mobilních telefonů, tabletů, internetu?
„Částečně ano. A částečně je to zase další problém. Pro spoustu dětí, a nemusí se to týkat jen těch pražských nebo z měst, bývá zátěží už jen to odloudění od počítačů, na které jsou po celý rok zvyklé. V poslední době se setkáváme se závislostmi dětí na počítačových hrách. Což je podle mne horší, nejen s ohledem na léto.“
Horší?
„Dítě, které bude jen doma, a bude si hrát celé prázdniny na počítači, může být zdánlivě v pořádku, nic ho nebude zatěžovat. Ale svědčí to o jeho duševním nebo sociálním vývoji? Naopak jej to může poškodit.“
Abych se v tom vyznal - letní tábor s sebou může nést úskalí, zůstat doma také není zrovna vhodné. Existuje vlastně nějaký návod na ideální letní dovolenou?
„Je důležité, aby byli spokojení všichni členové rodiny. Aby si v programu, který rodiče naplánují, uměl každý najít něco. To znamená, že by se rodiče neměli řídit svými představami, ale měli by mluvit s dětmi o tom, co by ony samy chtěly zažít. A najít kompromis, aby se vyhovělo všem. Spokojenost rodiče je pro děti důležitá. Dovolená by měla být taková, aby si ji užili děti i rodiče.“
Markéta Čermáková vystudovala činoherní režii, psychologii a speciální pedagogiku. Dlouhá léta se zabývá prevencí nejrůznějších závislostí a rizikovým chováním u odrostlejších dětí. Psychoterapii se věnuje přes 15 let. V současnosti je ředitelkou ambulantní terapeutické kliniky NEO Centrum.
. Syn je teprve týden doma a už se těším, až půjdu za týden do práce 
.
