Předpokladem k vybudování nádraží v Praze bylo císařské rozhodnutí z roku 1866 o zboření hradeb. Původní budova nádraží vznikla ještě mezi Koňskou bránou v horním konci Václavského náměstí a Novou bránou na východní části Senovážného náměstí. Novorenesanční budova s řadou dekorativních prvků byla dokončena v roce 1870 a později si vysloužila přezdívku zámecké nádraží.

Na nádraží jako první vedla 500 kilometrů dlouhá trať Vídeň – Tábor – Benešov – Praha. Ta se začala budovat již v roce 1866 jako soukromý podnik, mezi jehož spoluvlastníky patřila řada významných šlechticů, mj. Schwarzenberkové. Kvůli řadě komplikací, například během stavby Vinohradského tunelu či mostu v Čerčanech, se ovšem dokončení trati protáhlo.

První vlak tak dorazil 14. prosince 1871 a z Vídně přivezl pouhých devět lidí. Postupem let však jeho popularita rostla a nyní odbaví přes 25 milionů lidí ročně.

Renesanci nahradila secese

S rozvojem železnice přestala kapacita budovy stačit. V letech 1901 – 1909 byla proto podle návrhu architekta Josefa Fanty (1856 – 1954) přestavěna v secesním slohu. Společně s halou nad nástupišti tvoří naši největší secesní památku. Tehdy byla nástupiště s výpravní budovou propojena podchody. Vedle pokladen, čekárny a restaurací zde byly vybudovány i přepychové salonky pro významné hosty. V nich si čekání na vlak krátili třeba prezident Masaryk (1850 – 1937), vynálezce Edison (1847 – 1931) či komik Chaplin (1889 – 1977).

Nový vestibul a magistrála

Druhou zásadní proměnou prošlo nádraží na přelomu 60. a 70. let minulého století, kdy byl zbudován vestibul s magistrálou vedoucí po jeho střeše a zastávkou metra pod ním. Hlavní život se přesunul do nové haly, »Fantovka« začala chátrat. Po sametové revoluci prostor zaplnily stánky, jako nocleh jej využívali bezdomovci. Přilehlý park si s odkazem na les Robina Hooda vysloužil nelichotivou přezdívku Sherwood. Areál se začal roku 2006 rekonstruovat. Ve vestibulu vznikly obchody, opravy se dočkala i historická budova a zastřešení nad nástupištěm.

Víte, že…

Historická budova nádraží je od roku 1976 kulturní památkou. Tento status ji pravděpodobně zachránil před demolicí při stavbě magistrály.

Politika měnila názvy

V roce 1871 neslo název Nádraží císaře Františka Josefa. Po vyhlášení samotného Československa 1918 se již jméno bývalého rakouského státníka nehodilo, a proto bylo na počest amerického prezidenta Woodrowa Wilsona (1856 – 1924) přejmenováno na Wilsonovo nádraží. Tento název se ovšem pro změnu nelíbil komunistům, kteří od roku 1953 zavedli označení Hlavní nádraží.

Fotogalerie
128 fotografií