Podle svých slov ji v roce 1918 vymyslel a zorganizoval bouřlivák, spisovatel a přítel Jaroslava Haška Franta Sauer (1882 až 1947). Zašel za velitelem žižkovských hasičů a napovídal mu, že je vyslancem představitelů Národního výboru Karla Kramáře a Václava Klofáče. A důvěřivý velitel mu »půjčil« své muže, aby s bouráním sloupu, který vznikl roku 1650 jako poděkování Panně Marii za ochranu Prahy před Švédy a konec třicetileté války a jejž nechal postavit císař Ferdinand III., pomohli.

V neděli 3. listopadu se konalo shromáždění na Bílé hoře. Blížilo se tehdy 300. výročí porážky českých stavů na tomto místě a přítomní proklínali jak čerstvě svrženou habsburskou monarchii, tak násilnou katolizaci, která české země po bělohorské porážce postihla.

Historické nepochopení

Účastníci shromáždění se pak vydali na Staroměstské náměstí. A tady už hasiči obmotávali lanem sloup, který se měl jako symbol pobělohorské potupy strhnout. Zatímco někteří přihlížející je halasně povzbuzovali, jiní, hlavně Pražané z okolí, s ním nesouhlasili. Vznikla vřava, kterou ukončilo až stržení sloupu. Na to reagoval také skutečný Národní výbor: „Z historického nepochopení byl v Praze zničen pomník, jenž po stránce umění barokního patřil k nejvzácnějším pomníkům toho druhu.“ Tato památka byla ve čtvrtek obnovena.

Kdo uvázal smyčku

V davu, který strhl mariánský sloup, podle některých zpráv byla i mladičká Milada Horáková. Politička, kterou později komunisté odsoudili k smrti ve vykonstruovaném politickém procesu, měla dokonce uvázat smyčku lana, který sloup strhl. To se ale zřejmě nezakládá na pravdě a Horáková byla jen mezi přihlížejícími. „Účast tehdy šestnáctileté Milady Králové na demonstraci není nikde doložena, lze ji ovšem samozřejmě považovat za možnou,” uvádí o zapojení političky Miroslav Soukup ze spolku Veritas, který se zabývá dějinami církví české reformace.

Že by ale tak mladá dívka vázala provaz na sochu, považuje za nepravděpodobné. „Pouze jako lidovou tradici to uvádí i komentář k novinovému článku Jaroslava Durycha z roku 1922 o stržení sloupu,” dodává Soukup.

Mariánský sloup nesloužil pouze jako náboženská výzdoba města a cíl různých procesí. Měl i ryze praktickou funkci. Jeho stín v pravé poledne ukazoval pražský poledník, podle kterého se určoval sluneční čas. Seřizovaly se podle něj mechanické hodiny, včetně protějšího orloje!

Proč se vlastně stavěly?

Mariánské sloupy zasvěcené různým svatým, nejčastěji Panně Marii, Nejsvětější Trojici, či Janu Nepomuckému, se stavěly jako projev díků světcům za ochranu před pohromami typu války či morové rány. Proto jsou mohdy označovány jako sloupy morové. Obzvláště oblíbené se staly v době baroka v zemích habsburské monarchie. Proto byly také sekundárně vnímány jako projev vítězství katolicismu nad reformací, k níž patřilo i husitství.

Fotogalerie
30 fotografií