Ivan Stěpanovič Koněv – sovětský maršál, „osvoboditel Prahy“ a její čestný občan, Hrdina Sovětského svazu ale také muž, který je podepsán pod represáliemi, které sovětská vojska aplikovala v Evropě po porážce nacistického Německa. Muž, který je podepsán pod brutálním potlačením Maďarského povstání v roce 1956, a který se v roce 1961 podílel na výstavbě Berlínské zdi. Pro jedny hrdina, pro druhé padouch. Podle historiků však není možné na jeho odkaz nahlížet takto černobíle, natož účelově.

Na věčné časy

„Velkou roli v adoraci Koněva sehrál tehdejší primátor Prahy Václav Vacek (ve funkci v letech 1945, a 1946–1954 – pozn. redakce). Ten chtěl vstříc sovětskému očekávání interpretace konce války,“ domnívá se historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a zároveň člen správní rady Muzea XX. století. Koněvův obraz, coby vítěze nad nacisty, byl komunisty pečlivě udržován a připomínán, navzdory tomu, že během Pražského povstání osvobodili město Pražané s výpomocí tzv. Vlasovců.

Během komunismu byla značně upozaděna jak role Vlasovců, ale i vůbec Čechů. Byli to přitom právě oni, kteří za mnohonásobně větších obětí, než položila v pražských ulicích Rudá armáda, zvítězili v Praze nad německými okupanty,“ uvádí ředitel Muzea paměti XX. století Jiří Šesták. Roli v tomto přehlížení zásluh měly umocnit nejrůznější pocty, kterých se Koněv dočkal i po smrti. Jde o pomníky, čestné tituly i pojmenování ulic.

„Jeho jméno se objevuje také v pozapomenutých souvislostech, kdy byl po něm pojmenován jeden z dolů v severních Čechách nebo huť v Kladně,“ uvádí Blažek. Jedním z těchto aktů, které měly připomínat Koněvovu úlohu během Květnového povstání českého lidu, se stalo i vztyčení tolik propírané sochy v roce 1980 na náměstí Interbrigády v pražských Dejvicích.

Radnice Prahy 6 odstranila sochu Koněva v pátek 3. dubna.
Radnice Prahy 6 odstranila sochu Koněva v pátek 3. dubna.
Autor: archiv

„Už rok jejího vzniku v podstatě znamená, že nejde o žádný válečný pomník, jak mnozí s oblibou poukazují, ale o zřetelný koncept zneužívání historie k propagandě,“ domnívá se Šesták. „V žádném případě nešlo o výraz vděku osvobozených Pražanů,“ dodal. Nejen v té době, ale ještě v současných dnech podle poslance, historika a bývalého ředitele ÚSTRu Pavla Žáčka existují stereotypní snahy o ujištění Ruska, respektive Sovětského svazu, že bez jeho přičinění by k osvobození Prahy nedošlo.

Štěpení společnosti

Žáček se tak podivuje nad tím, jak je možné, že i 75 let po konci druhé světové války, a v zásadě také více než 30 let od pádu komunistického režimu, může být historie jednostranně dezinterpretována navzdor prokázaným historickým faktům. „Divím se, proč se o úloze rudé armády, která nastolila sovětský režim v Polsku, Maďarsku, v Rumunsku i v Bulharsku a také v Československu v roce 1948, tak málo mluví. Proč je nutné lhát a využívat historii jako nástroje útoku na nějakou zemi?“

Podle něho jsou nynější půtky mezi společností ohledně úlohy maršála Koněva a Vlasovců, jimž nechal řeporyjský starosta Pavel Novotný (ODS) zbudovat pomník, výsledkem ruských tlaků na českou společnost. „Rusové stále vnímají pražské povstání, které vypuklo z vůle českého národa, nikoliv z iniciativy z východu, podružně,“ uvádí Žáček. Velkým otazníkem pro něho jsou pak skupiny lidí, kteří razí koleje vyfabulovaným historickým dějům a vykonstruovaným lžím.

Máme zde osoby, které mají až příliš kladný vztah k sovětské historii. Ale je otázkou proč, když dnes máme historická fakt a údaje, dokonce i z ruských archivů, které úlohu sovětské armády nevykreslují v tak pozitivním světle, jak by se mohlo myslet,“ podivil se Žáček před novináři. „Například z úst některých mých poslaneckých kolegů z KSČM slyším neuvěřitelné lži, které překrucují výklad historie, což za pomoci některých konzervativních skupin štěpí společnost.“

Co bude s „Koněvem“ dál?

Pomník, který byl sejmutý z podstavce letos 3. dubna, se momentálně nachází v depozitáři. Praha 6, která je jeho vlastníkem, jej hodlá zapůjčit Muzeu XX. století. Kdy a kde se socha znovu na veřejnosti objeví, je nadále ve hvězdách. „Byl bych rád, kdyby socha nebyla vystavena sama o sobě, ale v kontextu tematické expozice. Například v podobě lapidária soch stejného období vzniku,“uvedl Šesták.

Prakticky totožný názor zastává i Blažek. „Určitě bychom sochu neradi nechali v depozitáři, nechceme, aby zmizela z veřejného prostoru, ale aby byla důstojně opět vystavena, ale s kvalitními informacemi v širším formátu,“ vyjádřil se. Ty by měly vysvětlovat nejen Koněvův podíl na osvobozování Čech, ale v širších souvislostech i jeho další vojenské působení, včetně toho, jak jeho kult zneužíval Sovětský svaz v rámci propagandy. „Myslím, že by k soše mělo být přistupováno s pokorou.“
Video
délka: 02:58.60

Jeřáb odstranil sochu maršála Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6, 3. dubna 2020. Aktu.cz

Dostupná historie

Muzeum paměti XX. století ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla organizuje historické debaty, které právě okolnosti konce války staví do objektivního světla historických faktů. Debaty, které jsou vysílány prostřednictvím sociálních sítí a youtube kanálu se věnují právě kontroverzním tématům – například maršálu Koněvovi či úloze Vlasovců během druhé světové války a jejího konce. Kromě výše zmíněných odborníků o historii hovoří například historici Jan Kalous, Jiří Fidler nebo současný ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.

„Na základě mimořádné divácké úspěšnosti, kdy si jeden díl rozkliklo až 260 tisíc uživatelů hodláme v těchto debatách pokračovat i nad rámec květnových událostí,“ připustil Šesták. Další debaty by se například mohly týkat fenoménu politických rehabilitací, popravy Milady Horákové, odsunu Němců či vůbec osudům národnostních menšin v období válečném a poválečném.

Fotogalerie
60 fotografií