7°C
Komorní pietní shromáždění se odehrálo v pondělních ranních hodinách v Rooseveltově ulici před modlitebnou Profesorského domu. Právě v něm totiž před 75 lety nastala první vlna násilného chování rudoarmějců vůči českým obyvatelům, zpravidla ukrajinského, běloruského či jiného východoevropského původu, kteří před stalinským terorem utekli do Československa.
Smrt si nevybírala, buď „teď“ nebo „pak“
„11. května 1945 se ještě v Praze slavil konec války. Nicméně už tehdy začínaly únosy československých občanů, dokonce i vraždy, které měla na svědomí NKVD nebo Směrš,“ vysvětlil důvod konání piety Hřib. „Tyto osoby ukrajinského či běloruského původu ještě před válkou utekly před stalinským terorem do mladé Československé republiky, která je po konci války nedokázala ochránit. Někteří byli povražděni a bez řádných pohřbů vházeni do příkopů, mnozí byli po válce odvlečení do gulagů, což v podstatě znamenalo téměř jistou smrt. Nejsmutnější na tom je, že mnozí z jejich příbuzných a potomků se o jejich osudech dozvěděli až s odstupem desetiletí, mnohdy náhodou.“
Tyto oběti sovětské zlovůle, prakticky jedny z vůbec prvních v Československu, dodnes na fasádě Profesorského domu připomínají dvě pamětní desky zřízené spolkem Oni byli první. Jedna v češtině, druhá v ruštině. „To, proč zde dnes stojíme, je důkaz toho, že ruští vojáci se k nám už v prvních chvílích nechovali jako osvoboditelé, jako spíše dobyvatelé,“ nechal se na pietě slyšet místostarosta Prahy 6 Jan Lacina (STAN).
11. květen 2020: Před Profesorským domem v Praze Bubenči se uskutečnila pieta na uctění obětí, které nechali Rusové těsně po 2. světové válce buď zavraždit, nebo odvléci do pracovních táborů, tzv. gulagů, které byly často situovány do míst, která představovala nejhorší představitelné podmínky pro přežití. David Zima
Jedním z takto perzekvovaných obyvatel hlavního města byl nezpochybnitelně československý generál, legionář z 1. světové války ruského původu, Sergej Vojcechovský (†67). Toho NKVD zatkla v centru Prahy 12. května, a po šestiletém věznění v sovětském gulagu zemřel. Lacina uvedl, že zrovna v případě Vojcechovského by se Praha 6 nebránila nějaké větší poctě. „V úvahu do budoucnosti připadá například pojmenování armádní instituce nebo pojmenování ulice,“ dodal.
„Píchnutí“ do vosího hnízda?
Oproti loňsku, kdy primátor scházel na pietě na počest hrdinů heydrichiády, se letos Zdeněk Hřib celkem frekventovaně vyjadřuje k historickým výročím a poctám padlým. Podpořil například postoj Prahy 6 v otázce odstranění kontroverzní sochy maršála Koněva, rovněž nic nenamítá proti většímu respektu vůči vlasovcům, kteří pomáhali osvobodit v květnových dnech roku 1945 Prahu.
Za oboje je přitom mnohými obyvateli, kteří chovají až zbožné sympatie k ruskému, respektive sovětskému režimu, popotahován, podobně jako starosta Řeporyjí Pavel Novotný (ODS). Ostatně spolu s Novotným a starostou Prahy 6 Ondřejem Kolářem (TOP 09) má od jisté doby i primátor nařízenou policejní ochranu, která bývá dávána do souvislosti s obavami před možným ruským „protiúderem“.
„Toto není akt zaměřený proti Rusku,“ vyvrací Hřib možné spekulace o jednotvárném zaměření proti rudoarmějcům, kteří v květnu 1945 osvobodili značnou část Evropy včetně Čech, ale kteří zároveň vskrytu připravovali podloubí pro přerod na komunistickou republiku, která naplno propukla v roce 1948 díky tzv. Vítěznému únoru.
„Jde o akt, kdy si připomínáme vlastní historii, která bohužel v minulých letech, obzvláště díky komunistickým učebnicím, byla dezinterpretovaná. Určité záležitosti byly zamlčovány, jako například podíl československých legionářů na vzniku republiky nebo právě kroky NKVD, respektive Směrš těsně po skončení války,“ sdělil Hřib. „Z mého pohledu je nezbytné si i tato výročí připomínat, abychom obnovili povědomí o těchto záležitostech, které se, bohužel, ale opravdu staly.“
Že by tím snad přilil olej do ohně svých odpůrců, se primátor, který zaštítil i přejmenování náměstí pod Kaštany na náměstí Borise Němcova po zavražděném opozičním ruském politikovi, nedomnívá. „Určitě v tom nevidím žádné cílené píchnutí do vosího hnízda,“ odpověděl Hřib na otázku směřující na už tak napjaté vztahy s nynější ruskou protistranou. „Myslím, že i ti nejotrlejší příznivci současného Ruska jsou schopni uznat, že Stalin byl masový vrah. Jde o regulérní připomínku obětí stalinistického režimu,“ uzavřel.
