Složitý případ, kterým se zabývá Městský soud v Praze, má poměrně jednoduchou zápletku. Viera P. chtěla získat parkovací oprávnění v Praze 6, kde má trvalé bydliště. Jenže v registru vozidel je jako majitel vozu uvedený její manžel, proto jí na základě Metodiky vydávání parkovacích oprávnění v Praze nebyla parkovací karta vydaná. Zažalovala proto Úřad městské části Prahy 6, kterému dal městský soud za pravdu - podle jeho rozhodnutí nemá Viera P. na povolení nárok. Do věci se ale vložil Nejvyšší správní soud s tím, že rozhodnutí není správné.
Metodika totiž umožňuje získat povolení při dlouhodobém pronájmu vozidla z autopůjčovny, při užívání služebních automobilů nebo vozidlům na leasing. „Z výše uvedeného vyplývá, že vlastnictví vozidla není jediným právním vztahem, na jehož základě by žalovaný vydával parkovací oprávnění pro osobu s trvalým pobytem ve vymezeném území. V takovém případě však dle Nejvyššího správního soudu není akceptovatelné, aby žalovaný odepřel vydat parkovací kartu osobě, která má k vozidlu právní vztah z titulu společného jmění manželů, s odůvodněním, že pro vydání parkovací karty nesplňuje podmínku vlastnictví vozidla, neboť není uvedena v technickém průkazu vozidla,“ stojí v rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Následky rozhodnutí
Magistrát podle soudu porušuje svou metodikou nadřízený zákon, a proto by měl nově stanovit, jakými dokumenty bude ověřovat společné vlastnictví manželů. Zároveň dle soudu je možné, aby jedno auto mohlo parkovat ve dvou různých městských částech, přičemž druhý z manželů bude platit stejný poplatek jako za druhé vozidlo.
Rozhodnutí může mít pro Prahu dalekosáhlé následky, neboť o parkování v Praze by mohli žádat i lidé, kteří fyzicky bydlí mimo Prahu. Manželé, kteří už mají parkovací kartu na své auto ve svém městě a zároveň dojíždějí do Prahy, by takto mohli jednoduše získat parkovací kartu i v hlavním městě - stačilo by, aby si jeden z manželů nechal přepsat trvalé bydliště do hlavního města ke známým. Jednoduchým trikem by manželé ušetřili desetitisíce. Rezident totiž za jedno vozidlo platí ročně 1200 korun a za druhé vozidlo 7000 korun. Dojíždějící za rok zaplatí v 1. parkovací zóně 36 tisíc korun! Což je obří rozdíl.
Podobný postup by se mohl uplatnit také u lidí žijících v Praze, kteří by chtěli mít zajištěné parkování i v jiné městské části. Nejvyšší soud v rozsudku na podvádění upozorňuje a říká, že povolení nemusí být vydáno, „vyjde-li na základě konkrétních skutečností najevo, že jde o případ zneužití práva za účelem obcházení zákonem umožněné regulace“, stojí v rozsudku.
Ticho před bouří
Celou kauzu sleduje i náměstek pro dopravu Adam Scheinherr (Praha Sobě), který si počká na rozhodnutí městského soudu, ke kterému se žaloba vrací: „Náš Odbor dopravy se zatím bude možným změnám v metodice věnovat jen interně,“ prozradil pro Blesk.cz. Podle náměstka jsou databáze jednotlivých městských částí provázané v Centrálním informačním systému, tak nehrozí, že by se v rámci Prahy podvádělo. Systém ale není propojený s dalšími městy v republice, a tak může docházet ke zneužívání: „Tedy na území hlavního města si umíme případné podvádění ohlídat, ale neumíme zamezit případným podvodům v rámci společného jmění manželů v ostatních městech republiky, které mají stejný systém ZPS,“ řekl Scheinherr.
Do jednotného systému parkovacích zón je v hlavním městě zapojená Praha 1 až Praha 9. Zároveň jsou modré, fialové a oranžové pruhy v městských částech Praha 13, 16 a 22. Pro nerezidenty je Praha rozdělená do cenových pásem, kdy do prvního pásma patří Praha 1. Za hodinu parkování se zde platí 80 korun. V druhém pásmu jsou městské části Praha 2, 3, 5, 6, 7, 8, 10 a za hodinu stání uhradí parkující 60 korun. Ve zbytku Prahy platí zóna 3 a hodina stání stojí 40 korun.
