28. červen 1914 navždy změnil osudy milionů lidí, kteří umírali postupně na několika světových bojištích, nebo doma hlady. Po smrti následníka rakousko-uherského a českého trůnu Františka Ferdinanda d’Este mělo Srbsko měsíc na to, aby splnilo požadavky císařství, které chtělo smrt císařova synovce následně vyšetřit a potrestat.
Nejeden obyvatel habsburského soustátí tou dobou trnul v hrůze. Dojde-li k válce, o které se hovořilo již léta předtím, nevyhne se ani civilistům v rámci povinné branné moci. Když nakonec 28. července, měsíc po atentátu, válka vskutku vypukla, směřovalo v rakousko-uherských uniformách na frontu mnoho Pražanů, mezi nimi i nemálo letňanských mužů. Devět z nich se ke svým matkám, otcům, manželkám, dětem či snoubenkám a kamarádům už nikdy nevrátilo.
Kamarádi kamarádům
Právě těmto „devíti statečným“ je do dnešních dnů věnovaný pomník obou světových válek, který se dnes nachází před letňanskou radnicí. „Původně byl postaven nedaleko kaple sv. Kříže na Staré Návsi,“ vysvětlila mluvčí Prahy 18 Hana Saitzová. Ta také prozradila, že se na něj skládali čeští legionáři a že byl slavnostně odhalen 23. května 1920. „Této události se zúčastnili zástupci spolků a korporací z Letňan a okolních obcí – Čakovic, Proseka, Kbel, Ďáblic, Vysočan, Vinoře a dalších.“
Dnes už to jsou významné pražské městské části, ve kterých žije na desetitisíce obyvatel. Před více než sto lety se však jednalo vesměs o vesnice zemědělského a průmyslového rázu, které obepínaly severovýchod Prahy. Prosek a Vysočany se k ní připojily v roce 1922, Kbely, Čakovice a Letňany až v roce 1968.
Historie jednoho pomníku
Zanedlouho po první světové válce následovala válka druhá. I ta v mnohém ovlivnila životy obyvatel Letňan, ve kterých se tou dobou již nacházelo letiště a továrna. Dvanácti obyvatelům tehdy také bohužel nebylo dopřáno přečkat léta protektorátu ve zdraví. „Jednalo se o občany, kteří padli nebo byli umučeni ve druhé světové válce,“ uvedla Saitzová s tím, že pomník byl po válce rozšířen o desku se jmény těchto obyvatel.
V takové podobě, tedy kámen nápadně připomínající náhrobní, vedle něhož stály dvě zkosené desky se jmény padlých, stával pomník do 21. století na Staré Návsi. „Poprvé se pomník stěhoval v roce 1992 – tehdy byl přemístěn cca o 8 metrů, a to z důvodu rozsáhlých stavebních úprav na Staré Návsi,“ líčí mluvčí. Podruhé se stěhoval v roce 2007.
Přímo před radnici městské části Praha 18, k čemuž dal tehdy souhlas jak magistrát, tak i Ministerstvo obrany ČR. Se stěhováním souvisí rovněž i jeho nynější podoba, kdy se deska s výčtem jmen stala nedílnou součástí pomníku, který díky tomu nabyl obrysů skutečného náhrobku, ačkoliv žádné ostatky neobsahuje.
„V tomto roce zjistila odborná firma „pokročilou degradaci spodního pískovcového kvádru a korodující ocelové prvky", které by v budoucnu mohly vést k rozkladu pískovce,“ sdílí mluvčí. „Dále bylo zjištěno ,vychýlení od svislých os‘. Bylo přistoupeno k rekonstrukci pomníku a jeho následnému přestěhování, a to z důvodu ochrany před vandaly a možnosti trvalého dohledu.“ Dnes, více než 100 let od konce války a 105 let od úmrtí mužů, kteří nepřežili ve zdraví první válečný rok, je pomník jako ze škatulky a důstojně plní svůj účel. Tím spíše, že jej radnice nechala v roce 2017 restaurovat a pozlatit nápisy.
Ztracené poselství budoucím generacím
Jak už to v případě podobných pomníků bývá, i do základů toho letňanského byl uložen artefakt. Konkrétně se podle mluvčí jednalo o pamětní listinu, na které jsou napsána jména padlých vojáků. „Nad výčtem jmen bylo uvedeno: Budiž zachována nezapomenutelná vzpomínka těmto našim drahým hochům padlým v boji proti velkému otroctví rakouskému,“ uvádí. Příští generace se však listiny s poselstvím nejspíš nikdy nedočkají. Patrně při stěhování v roce 1992 byl dokument bohužel ztracen.
