8°C
Žofie, která se narodila 1. března 1868, pocházela z rodu Chotků. Její dědeček Karel Chotek z Chotkova byl nejvyšším purkrabím českého království, což byl nejvýznamnější zemský post. To jeho jméno nese důležitá ulice, která od východu lemuje Pražský Hrad, a propojuje Hradčany s Malou Stranou.
Coby šlechtična z předního rodu, stala se Žofie dvorní dámou rakouské arcivévodkyně Isabelly z Croy. Pobyt v jejích službách svedl na stejnou cestu kroky jak její, tak i arcivévody Františka Ferdinanda d'Este.
Nenápadné návštěvy
Ten byl o čtyři roky starší než Žofie. Narodil se mladšímu bratru vládnoucího císaře Františka Josefa I., jehož se stal nástupcem poté, co císařův jediný syn spáchal sebevraždu. V tu chvíli se následníkem trůnu stával otec Františka Ferdinanda, který ovšem zemřel v roce 1896 – což mladému muži zásadně změnilo život. Včetně toho milostného. Jeho vyvolená se totiž v rodové posloupnosti měla stát budoucí českou královnou, uherskou královnou, zrovna tak jako rakouskou císařovnou.
Dlouho se zdálo, že by se jí mohla stát Marie Cristina, nejstarší dcera Isabelly z Croy. Četné návštěvy arcivévody tomu tehdy napovídaly. Skutečnost byla poněkud jiná. „Zpočátku nezávazné návštěvy arcivévody Františka Ferdinanda dostaly brzy skrytý smysl – hraběnku Žofii Chotkovou, Isabellinu dvorní dámu,“ líčí historik Jiří Pernes v knize O trůn a lásku.
Údajně se František Ferdinand s mladou hraběnkou měli seznámit v Praze v roce 1894 na zemském místodržitelském plesu. Ze vzájemných dopisů vyplývá, že se znali déle, a na zmiňovaném plese si jejich „důvěrností“ poprvé všimla veřejnost. „Místo, kde se s hraběnkou Chotkovou poprvé setkal a pocítil, že bez ní nemůže žít, se asi nikdy nepodaří zjistit,“ píše historik.
Utajovaná romance
Mezi František Josefem I. a jeho nejstarším synovcem Františkem Ferdinandem d'Este panovala odnepaměti určitá řevnivost. Zatímco mladý Habsburk smýšlel pokrokově a vzhlížel se v moderních trendech, starý císař byl prototypem tradičního mocnáře, který se novotám vyhýbal. S určitou shovívavostí lze říci, že tak trochu „zaspal dobu“.
„Zarputile odmítal pohodlí, které skýtaly některé nové vynálezy,“ líčí historik Otto Urban v knize František Josef I. „Obešel se ve vysokém věku i bez výtahu a koním vždy dával přednost před automobilem, i když měl k dispozici hned dva vozy.“ Zrovna tak úpěnlivě trval na telegramech a ručně psaných dopisech, ačkoliv tou dobou již dávno fungoval telefon. Přílišné lpění na starých pořádcích a tradicích způsobilo, že mladí milenci museli svou lásku dlouho tajit.
Vstříc štěstí: Konečně!
Pro starého císaře totiž nepředstavovala Žofie vhodnou partii pro následníka trůnu. Naopak. Habsburští panovníci měli právě podle tradice pojmout za ženy příslušnice z jiných panovnických rodů, což Chotkové nebyli. Výjimek bylo pomálu. Jsou navíc dobře známé případy, kdy František Josef nechal řadu členů habsburského dómu „vydědit” pro nějaké prohřešky. Například mladší bratr Františka Ferdinanda měl tytéž problémy. Jen si místo šlechtičny vybral neurozenou manželku, což ho stálo veškeré tituly a výsady šlechtice.
Císař dal svému nejstaršímu synovci na výběr – buď císařský trůn, nebo svatba. Jedno s druhým ani náhodou! „Vždyť Žofie Chotková byla nejen nerovnorodá, ale k tomu všemu ještě podle mínění členů císařského domu »už stará«, a dokonce ani ne zvlášť hezká,“ uvádí Urban.
Císař z požadavků přece jen slevil, i když pouze v rámci oficiálního nerovnorodého sňatku. Díky němu se Žofie nesměla těšit výhradám, které by jí jako manželce rakouského arcivévody náležely, což Františku Ferdinandovi nejednou hýbalo žlučí. Rozhodnutí však ctil. „Konečně nám spadl kámen ze srdce a můžeme jít vstříc svému štěstí,“ napsal své vyvolené v dopisu.
Jásající Češi
Sňatek Žofie a Františka Ferdinanda byl navzdory četným ústrkům doopravdy šťastný, až idylický. Svatba se konala 1. července 1900 na zámku v Zákupech, odkud pár zavítal „domů“ na Konopiště. „Jízda zvláštního vlaku budila velkou pozornost. Ještě v Praze na hlavním nádraží doručila pošta arcivévodovi spoustu dalších pozdravných telegramů,“ uvádí Pernes. František Ferdinand měl k Čechům velmi vřelý vztah. Třebaže sídlil na Konopišti, v Praze vykonával vojenskou službu a přirostla mu k srdci. O to více, že právě v ní byl spolu s Žofií poprvé oficiálně pospolu.
Osudové výstřely
Spokojeným manželům se rok po svatbě narodila první dcera, záhy následovali další dva synové. Postupem let se i císař „smířil“ se situací, a v roce 1909 Žofii povýšil do vévodského stavu. Budoucího císaře a císařovnu, českého krále a královnu – po více než 400 letech první z českého rodu, však nečekala dlouhá budoucnost. Na trůn totiž ani jeden nenastoupil.
Osudným se jim stal 28. červen 1914. Manželský pár v rámci plnění státnických povinností vyrazil na vojenské manévry do Srbska. Psala se neděle, a jednalo se o den, který si v ničem nezadal s nynějšími parnými vedry. „Slunce svítilo naplno a obloha byla jako vymetená,“ uvádí Pernes.
Ten den došlo k všeobecně známému „sarajevskému atentátu“, v rámci kterého anarchista Gavrilo Princip výstřely z revolveru usmrtil jak Františka Ferdinanda, tak i Žofii, jíž přežil o pár minut. „Žofi, Žofi, neumírej mi! Zůstaň žít pro naše děti!“ - tak zněly údajně jedny z posledních Ferdinandových slov, které adresoval šestačtyřicetileté manželce.
Pražané nezapomněli
Od úmrtí následníka trůnu a jeho manželky v pátek uplyne 105 let. Stejnak je tomu od vypuknutí první světové války, která s měsíčním zpožděním reagovala na atentát. I po takové době Pražané na oblíbenou skromnou českou šlechtičnu, která se mohla stát po dlouhé době „domácí“ českou královnou, nezapomněli. U Písecké brány byl totiž minulý týden instalován litinový památník ve tvaru vějíře, který Žofii Chotkovou symbolizuje. Právě s ním byla před 100 lety pohřbena do rakve, která do dnešních dnů spočívá hned vedle rakve Františka Ferdinanda d'Este.
