Dnes Negrelliho viadukt Pražany fascinuje obnaženými cihlami a kameny či dřevěnou konstrukcí, podpírající i nahrazující klenby. „Opravy jsou unikátní i tím, že most je památkově chráněný, přitom musí zůstat funkční železniční tepnou,“ řekla Blesku Linda Černá Vydrová za společnost Hochtief. V jedné z kleneb mostu byl dokonce po začátku oprav nalezen vchod do podzemních chodeb, také tyto prostory budou nejspíš obnoveny. Jejich průzkum teprve začne.
Další zajímavostí je žádost investora, tedy Správy železniční dopravní cesty, o pyrotechnický průzkum. „To v souvislosti s událostmi pražského povstání z roku 1945,“ prozradila Vydrová. „Žádná munice z té doby ale nalezena nebyla.“ V prvním řečišti Vltavy pak zase probíhá potápěčský průzkum kvůli sanaci spodních částí pilířů. Po dokončení rekonstrukce za 1,5 miliardy korun, nejpozději roku 2020, získá viadukt znovu svou původní podobu, tedy empírový sloh.
Bude jako ‚tenkrát‘
Aby byla podoba viaduktu co nejblíže originálu, je třeba pečlivě vybrat i kámen a cihly, které nahradí nepoužitelné původní materiály z roku 1845 až 1849. Které to budou, o tom rozhodoval i památkový ústav. „Například dodavatel cihel je z Rakouska. Hlavním kritériem byly technické požadavky, ale i barva a pigmentace,“ řekla Černá Vydrová. Totéž platí i u pískovcových a žulových částí. Dokonce i zábradlí a další prvky budou stejné jako v době vzniku mostu.
Negrelliho viadukt dnes patří k neodmyslitelným součástem staré Prahy a lidé k němu vzhlížejí s nostalgií. Vždy to tak ale nebylo. „Byl brán jako bariéra, když se rozšiřovala zástavba v jeho blízkosti,“ potvrzuje Černá Vydrová. Přesto se našla řada umělců, kteří viadukt znázorňovali na svých obrazech nebo jej zmiňovali v textech. Ve své době byl nejdelším mostem Evropy.
Jak se stavěl
V roce 1841 byl Dvorskou komorou císaři Ferdinandovi předložen návrh na stavbu šesti tratí rozbíhajících se z Vídně do center rakousko-uherské monarchie. Vedení stavby na trase propojující Vídeň s Prahou, s pokračováním do Drážďan připadlo Aloisovi Negrellimu (†59). Na výstavbě se mezi lety 1846 až 1849 podílelo až 3 tisíce dělníků různých národností, poprvé byly ve větší míře použity parní zvedací stroje a parní beranidla.
