Vše začalo roku 1902, kdy podnikatel Jindřích Waldes společně s Hynkem Pucem založili veřejnou obchodní společnost. Firma se specializovala na výrobu drobného kovového zboží.
„Hlavním výrobním artiklem této dílničky byl velmi módní stiskací knoflík a právě jemu děkuje firma Waldes za svůj téměř závratný vzestup. Stiskací knoflík vyráběla konkurence složitým postupem, v němž převládaly ruční operace. Hynek Puc ale vynalezl automatický stroj, díky němuž se výroba zrychlila,“ vysvětlují na webu Koh-i-nooru.
Koh-i-noor po diamantu
Kvůli velikému množství zakázek se už firma nevešla do Karlína, kde původně sídlila, a tudíž se roku 1907 přestěhovala do vršovické továrny, kde sídlí dodnes. Díky novým technologiím se společnost Waldes stala jednou z předních firem na výrobu lehkého kovového zboží na trhu.
A proč název Koh-i-noor? Původně vymyslel Jindřích Waldes jméno Koh-i-noor právě stiskacímu knoflíku. Stejný název nesl drahý diamant, který byl podle pověsti umístěn v oku staroindického boha. Když kámen poprvé viděli perští dobyvatelé Indie proti slunci, zvolali „kohinoor“, což česky znamená hora světla.
„Po mnohých dobrodružstvích spojených s vraždami, mučením a vězněním jeho majitelů jej darem dostala anglická královna Viktorie. Diamant byl v královském klenotnictví přebroušen a je zasazený v koruně anglické královny,“ popsali na webu.
S názvem Koh-i-noor souvisí i takzvaná Miss KIN, což je dívka v logu společnosti, která má v oku patentku vyráběnou ve vršovické továrně. K nápadu přišel světoznámý podnikatel při plavbě na zaoceánské lodi, kdy si mladá dívka v dobrém rozmaru vložila k oku zvětšený model jeho patentky.
8 milionů korun
Jindřích Waldes neváhal a ihned situace využil a dívku vyfotografoval. Potom poprosil své dva přátele Františka Kupku a Vojtěcha Pressiga, aby mu podle fotky vytvořili olejomalbu pro propagační účely. Miss KIN se tak jako logo firmy používá dodnes, a můžete ji spatřit právě na budově továrny ve Vršovicích.
Podle stiskacího knoflíku se později přejmenovala i celá firma Waldes a spol. A to především kvůli druhé světové válce. Jindřich Waldes byl židovského původu. Z Prahy sice poslal celou svou rodinu do Ameriky, ale sám zůstal v Praze a vydával ilegální časopis V boj. Později byl proto zajat a poslán do koncentračního tábora. Díky rozsáhlému bohatství se ho ale jeho rodině podařilo vykoupit, a to údajně za osm milionů tehdejších korun.
I když podnikatel utekl koncentračnímu táboru, smrt ho potkala při plavbě do Ameriky za rodinou. Jindřích Waldes během cesty záhadně zemřel. Tovární výroba Waldesky, jak firmě lidé dříve přezdívali, byla ale natolik zaběhnutá, že se i přes nepříznivé podmínky osudu na území dnešní České republiky udržela až dodnes.
Díky názvu Koh-i-noor si ale kolemjdoucí často mylně myslí, že zdejší masivní továrna vyrábí pastelky, jelikož stejný název nese i známá firma, která se zaměřuje právě na výrobu psacích potřeb. Rozdíl je ale v tom, že Koh-i-noor ve Vršovicích má přízvisko Waldes, a Koh-i-noor na pastelky zase Hardtmuth.
„Jezdím tudy každé úterý z tréninku z basketu už třetím rokem a vůbec mě nenapadlo, že by se zastávka tramvaje Koh-i-noor jmenovala po něčem jiném než po pastelkách,“ uvedl student Jan.
Pokud tedy v tramvaji uslyšíte zase slovo „Kohinor“, mějte na paměti, že pastelky si tu opravdu nekoupíte. Jestli ale hledáte drobnou kovovou galanterii s českou tradicí, tak jste na správném místě.
Podívejte se, jak Koh-i-noor vypadá:
V budově Koh-i-nooru dokonce už i hořelo:
Budově Koh-i-noor dokonce i hořela střecha, kdy hrozilo nebezpečí úniku kyseliny chlorovodíkové. Aktu.cz
