Do Prahy poprvé dorazila díla jedinečného umělce, který proplul různými uměleckými styly, je zastoupený snad v každé světově významné galerii a také patřil do pařížské umělecké smetánky třicátých let 20. století. Přátelil se s pány, jako byli spisovatel Samuel Beckett nebo Jean Paul Sartre, malíř Pablo Picasso a surrealista André Breton.

V České republice doposud neměl samostatnou expozici. Jen na čas se některá jeho díla prezentovala například v Oblastní galerii Liberec v roce 2017, kde byla vystavena s výtvory jeho generačních druhů.

Zato nyní vystavená díla nejsou podle ředitele moderní a soudobé sbírky Národní galerie Michala Novotného žádná „béčka“: „Z notoricky známých děl, kterých je asi patnáct, nám tu chybí tři. Je tu nejznámější jeho dílo ‚Kráčející muž‘ a jsou tu ikonická díla ze všech období. Výstava je zároveň specifická v tom, že je doplněná kresbami a malbami, protože Giacometti byl významný malíř,“ prozrazuje ředitel s poukazem na to, že expozice je opravdu pestrá.

Křehká sádra

Do hlavního města zapůjčila cenné kousky pařížská nadace Foundation Giacometti, která disponuje umělcovou největší sbírkou na světě – získala ji jako dědictví po Giacomettiho ženě. Podle kurátorky nadace Catherine Grenierové mají téměř všechna díla ze sádry, která kdy Alberto Giacometti vyrobil. Nejde o žádné desítky kousků. Mluvíme o 2 000 sádrových sochách, jež se velmi složitě převážejí. Francouzská nadace to však po letech plánování riskla a ty nejvzácnější bílé sochy stojí od července za zdmi Veletržního paláce.

Na architektuře výstavy spolupracovala i slavná architektka Eva Jiřičná, která se cítila poctěna, že mohla pracovat s díly tak velkého výtvarníka: „Pro architekta je úžasná práce pracovat s umělcem takového kalibru, jako je Alberto Giacometti. S Georginou Papathanasiou spolupracujeme dvacet let, ale neměli jsme možnost dělat výstavu pro Giacomettiho,“ prozradila Jiřičná.

Jedinečný Giacometti

Alberto Giacometti podobně jako jiní sochaři nejprve ovládl staré sochařské techniky a kopíroval díla starých mistrů. Velký zlom v jeho tvorbě nastal v roce 1922, kdy se odstěhoval do Paříže. Propadl postkubismu, primitivismu a dostal se až k surrealismu. V živelné Francii čerpal vlivy od dalších umělců a vytvořil si velmi ojedinělý styl. Typické jsou pro něj protáhlé a různě deformované postavy nebo části jejich těl. Největší slávy se dočkal v letech 1955 až 1965, kdy vystavoval po celém světě, získával různé ceny. Jenže v roce 1966 náhle zemřel a zanechal za sebou rozsáhlé dílo.

Na vlastní oči tak můžete vidět sochu „Kráčející muž I.“, kterého původně vytvořil v roce 1959 pro mrakodrap v New Yorku. Jenže se mu v dokončeném prostoru nelíbil a rozhodl se, že si ho ponechá. Nechybí tu ani jeho nejoblíbenější modelka Annette Arm, kterou si v roce 1949 vzal a po dlouhá léta mu byla múzou. Nejcennějším kouskem jsou ale podle kurátorů „Ženy z Benátek“. 

Busta Annette, která se stala jeho múzou a manželkou.
Busta Annette, která se stala jeho múzou a manželkou.
Autor: Jiří Marek

Jedinkrát v Praze

Šest vyzáblých a dlouhých soch žen se totiž příliš často nevidí, i když patří do učebnic moderního umění: „Doposud se vystavovaly na světě jen třikrát. V Benátkách, Bilbau, Londýně a nyní v Praze. Už se tu znova vystavovat nebudou. Socha je vytvořená ze sádry, která je velmi křehká, a je důležité, jak je socha chráněná a přepravována, proto ji zase nebudou vystavovat delší dobu,“ láká do Veletržního paláce odborník. Pro veřejnost bude výstava otevřena od čtvrtka 18. července až do začátku prosince.

Kdy: od 18. července do 1. prosince 2019, úterý–neděle od 10 do 18 hodin.
Kde:
Veletržní palác, Praha 7.
Za kolik:
280/150 Kč.

Fotogalerie
32 fotografií