18°C
Po štědrovečerní večeři každý čekal, že všude bude klid. Když ale vejde Karel Krejčí toho večera do sklepa budovy, ve které bydlí a pracuje, tak vyruší muže chystající loupež v blízkém zlatnictví, kteří se dají okamžitě na úprk. Krejčí později sdělí policii, že muži měli být celkem tři.
Útěk lupičů se stane osudným Františkovi Koutskému ze Žižkova, kde bydlel se svou ženou a dvouletým synem. Poté, co dojí štědrovečerní večeři, si oblékne uniformu vězeňského dozorce, rozloučí se se svými nejbližšími a vyrazí do práce. Nikoho v tu chvíli nenapadne, že do služby v budově trestního soudu na rohu Karlova náměstí nikdy nedorazí.
Když krátce po deváté hodině prochází kolem hlavní pošty v Jindřišské ulici, tak se ozve křik a proti Františkovi se vyřítí neznámý muž. Ten se ho pokusí zastavit, ale prchající muž, který si ho pravděpodobně spletl s policistou, vystřelí a Koutského smrtelně postřelí. Střelce během chvíle nahání desítky policistů, přesto se mu ale podaří uprchnout.
Dopadený komplic
Dramatické chvíle se ten večer odehrají i na blízkém Václavském náměstí. Výstřel následovaný výkřiky uslyší i strážník Karel Seidl, kterému se po napínavé honičce podaří zadržet a odzbrojit muže „skutečně obrovské a svalnaté postavy“ prchajícího z Jindřišské ulice.
„Během výslechu se ukázalo, že jde o Floriana Adamského ze Lvova,“ odkrývá Hrubý identitu zadrženého muže, který byl trestán poprvé už v 16 letech. Adamský žil na oko spořádaným životem s manželkou a dvěma malými dětmi. Při domovní prohlídce je u něj ale objeven nástroj na vykrádání nedobytných pokladen. Další „lupičské“ nástroje má v kabátu, který měl na sobě onoho osudného večera. „Na každý pád bylo zřejmé, že pražští kriminalisté mají co dočinění s mezinárodním, protřelým a velice důkladně organizovaným lupičským gangem,“ popisuje Hrubý ve své knize.
Osud Františka Koutského a jeho rodiny
Koutský je dopraven do Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí, není ale jak mu pomoci. „Kulka pronikla nad pravým okem do mozku, uvnitř lebky se roztrhla na dva kusy, jež odděleně vystoupily v zadní části hlavy. Operace nepřicházela v úvahu,“ popisuje zranění Hrubý ve své knize Pražské mordy. František Koutský umírá na následky zranění ráno 27. prosince 1907. Rodina v ten moment přijde o manžela, otce a živitele.
Vdovu a syna, kteří po Koutském zůstali, zachrání tzv. penze z milosti, která jim byla poskytnuta na základě žádosti pražského trestního soudu. Schválit ji museli až ve Vídni, rodina totiž nárok na řádnou penzi neměla, jelikož Koutský pracoval pouze jako výpomocný dozorce.
Pohřebního průvodu se zúčastní několik tisíc lidí a členové IV. bezpečnostního oddělení pražského policejního ředitelství jsou více než odhodlaní případ vyřešit a vraha dopadnout.
Důležité svědectví
K vyřešení případu výrazně přispěje Aloisie Studničková z Kubelíkovy (dříve Libušiny) ulice na Žižkově. Informace zveřejněné v novinách totiž přesně odpovídají muži, u kterého poslední týdny sloužila. Podle ní jde o Edmunda Eisnerowicze, který se na Žižkov přistěhoval v půlce listopadu i s manželkou.
Studničková nahlásila, že večer 23. prosince přišli k manželům Eisnerowiczům na návštěvu „dva muži v dlouhých zimních kabátech“, přičemž dlouho do noci se se svými hostiteli o něčem radili. Aloisie později jednoho z nich identifikuje jako zadrženého Adamského.
Dále vypoví, že na Boží hod museli manželé narychlo odjet – prý z důvodu úmrtí tatínka a za několik dní se měli vrátit. Skrze policejní kontroly na hlavním nádraží se jim podařilo projít pravděpodobně díky upravenému zevnějšku i konverzaci, kterou vedli ve francouzštině.
Do Lvova
Pátrání po zlodějích a vrahovi se rozeběhne na plné obrátky. „Během několika hodin propojilo detektivy v řadě míst předlitavské části habsburské říše. Z výslechu Adamského bylo totiž zřejmé, že stopy lupičské bandy vedou daleko na východ, až do haličského Lvova,“ popisuje ve své knize Hrubý vyšetřování.
Lvovským policejním detektivem je pražský střelec identifikován jako mezinárodně hledaný lupič Edmund Wasiński, který byl stíhán v Rakousku, Polsku, Německu a v Rusku. Na fotografii, která byla poslaná do Prahy, ho identifikuje Aloisie i další svědci.
Wasiński-Eisnerowicz je po několika dnech pátrání dopaden 30. prosince lvovskou policií a na základě výslechů se podaří odhalit a pochytat členy „lupičské bandy“, jak skupinu autor Hrubý ve své knížce označuje. Ukáže se, že tato zločinecká organizace má na svědomí řadu krádeží a loupeží napříč monarchií.
Soud
Dlouho očekávané soudní líčení začne 16. června 1908. „Před tribunálem stanulo patnáct obžalovaných – jedenáct mužů a čtyři ženy. Zároveň bylo do Lvova na východním okraji rakouské monarchie povoláno na 120 svědků, mezi nimi i několik z Prahy, nechybí ani Aloisie Studničková nebo Karel Krejčí, který lupiče o Štědrém večeru vyrušil.
Edmund Wasiński se stane hlavním obžalovaným. Je obviněn z vraždy, čtrnácti krádeží a pokusu o vloupání. Obžalovaná je i jeho manželka Vladislava Śniegucká (Eisnerowiczová), a to za účast na manželových loupežích. U soudu tvrdí, že o manželových loupežích nevěděla. Během osmi let manželství se několikrát stěhovali a zkoušeli podnikat. Veškeré pokusy o podnikání skončily neúspěchem. „V roce 1906 se přestěhovali do Lvova a manžel začal podnikat loupežné výpady do různých koutů monarchie,“ popisuje Hrubý ve své knize.
Autor Hrubý uvádí, že Vladislava svými výpověďmi vzbuzovala mezi soudci pobavení. U soudu totiž tvrdila, že jí manžel řekl, že spravuje brusle, a jelikož nebruslila, tak jí to prý nepřišlo podezřelé. Toto tvrzení pobavilo i služku Aloisii.
Během soudu se ukáže, že Wasiński-Eisnerowicz-Śniegucky několik dní před pokusem o loupež zlatnictví navštívil, aby si místo obhlédnul. Ve svém svědectví to popíše majitel zlatnictví František Severin. Zda byla žena, která ho doprovázela, Vladislava, si však nepamatuje.
Před soudem stane i třetí muž, který se měl podílet na pokusu o vloupání o Štědrém večeru v Praze. Jde o Viléma „Anglika“ Hüttnera, který se na policii přihlásil poté, co se v novinách dočetl, že je podezřelý z pokusu o loupež i účasti na vraždě. „Hüttnerovy odpovědi na soudcovy otázky vyvolávaly pochyby o duševním stavu obžalovaného,“ líčí Hrubý. Jeho odpovědi byly často zmatečné. Ačkoli do Prahy za Eisnerowiczem-Wasińským přicestoval společně s Adamským, tak údajně nevěděl, proč má namířeno do Prahy a co chystají.
Do žaláře s nimi
Trvá tři týdny, než jsou vyneseny rozsudky. Hlavní obžalovaný Edmund Wasińsky-Śniegucky je uznán vinným ze zabití (nikoli vraždy) a mnohonásobné krádeže a je odsouzen k deseti letům „těžkého žaláře“. „Manželka Wasińského si pro spoluvinu odnesla trest jednoho roku,“ popisuje Hrubý.
Florian Adamski, který byl zadržen na Václavském náměstí, je za několik krádeží odsouzen na osm let. Dalších devět členů zločinecké skupiny odchází s trestem jednoho až pěti let. Čtyři obžalovaní jsou osvobozeni.
Soud s Vilémem „Anglikem“ Hüttnerem, který přijel do Prahy společně s Adamským, proběhne až v únoru roku 1909, jelikož „byl pro nejasný duševní stav odeslán na psychiatrické pozorování,“ uvádí Hrubý ve své knize. I když psychiatři později konstatují, že trpí „chorobnou náklonností k potulkám“ a „dědičným zatížením“, tak nevylučují jeho celkovou příčetnost. Důkazů proti němu je ale velmi málo, a tak je odsouzen pouze k devíti měsícům vězení. Vzhledem k tomu, že ale strávil 10 měsíců ve vyšetřovací vazbě, tak je okamžitě propuštěn.
Co vám ve škole neřekli: Ohavná vražda v Krumlově! Syn císaře zmasakroval Markétu (16) Ivona Loutocká, Jana Říhová
