22°C
Zavražděný Daniel podle svědků již delší dobou vykazoval známky podivného chování a jeho psychický stav se měl dlouhodobě zhoršovat v důsledku častého užívání drog. Spolubydlící ze squatu často obviňoval z toho, že schovávají jeho věci, a byl vůči nim velmi podezíravý. Z těchto pohnutek měl právě odstartovat i hádku, která se mu o několik hodin později stala osudnou.
„Přišel kolem sedmé večer, hned jsem viděl, že něco není v pořádku. Měl divný výraz ve tváři, takový nepřítomný, nemocný. Pak mě začal verbálně napadat, jeho nadávky stále zesilovaly.“ V tu chvíli mělo dojít na první fyzický útok, Karel C. se mu podle svých slov snažil bránit ručním vrtákem, přičemž poškozeného bodnul do zad.
Jednomu z přítomných svědků se podařilo od sebe muže odtrhnout a situaci dočasně uklidnit, po takovém zážitku však raději místo rychle opustil. Karel C. se s Danielem pak měli vydat na pivo, aby si vše vyříkali. Situace se na chvíli uklidnila, nicméně jen dočasně. Podle slov Karla C. situace znovu eskalovala zcela nečekaně: „Když jsme se vrátili domů, myslel jsem, že už je vše v pořádku. Spal jsem několik hodin a najednou mě probudilo, že cítím ruce na krku a on se mě snaží uškrtit, v tu chvíli jsem vytáhl dva nožíky ze své taktické vesty a začal jsem se bránit.“
Pomoc přivolal kolemjdoucí
Svému kamarádovi potom zasadil asi deset ran, přičemž šest z nich bylo podle znalců provedeno velkou silou. Karel C. přitom tvrdil, že se snažil zasáhnout žebra, aby poranění nebyla příliš závažná. Pobodaný Daniel měl následně z domu uprchnout ven na ulici, kde mu kolemjdoucí přivolal pomoc. Zdravotníci už ale jeho život zachránit nedovedli.
Jestli Karel C. jednal v sebeobraně, bylo předmětem celého soudního sporu. Obžaloba namítala, že četnost a intenzita ran, které poškozený při hádce utržil, je příliš vysoká, než aby se jednalo pouze o sebeobranu. Obhajoba zase zdůrazňovala, že obžalovaný Karel C. by k vraždě neměl nejmenší motiv a že bezprostředně po činu vyčkal na místě na příjezd policie, se kterou celou dobu ochotně spolupracuje.
Státní zástupkyně ve své závěrečné řeči nicméně podotkla, že při prohlídce těla obžalovaného známky škrcení nebyly patrné, ani si na nic takového nestěžoval: „Obžalovaný uvedl, že se bránil, protože byl škrcen, a to tak, že ztrácel tep. Nicméně na kůži jeho krku nebylo zjištěno nic, co by tomu nasvědčovalo, tedy žádné viditelné zranění nebo zarudnutí kůže.“ Státní zástupkyně rovněž zdůraznila, že obžalovaný mohl už po první potyčce z místa kdykoliv jednoduše odejít, dokud se poškozený neuklidní.
Soud se s tímto názorem ztotožnil a Karla C. na jedenáct a půl roku poslal za mříže. Kromě toho mu soud nařídil uhradit půlmilionové odškodné matce poškozeného, která v důsledku potyčky přišla o svého jediného potomka. Karel C. se proti rozsudku na místě odvolal. Muž byl již v minulosti odsouzen za to, že vařil a prodával pervitin nezletilé dívce.
