22°C
Totalitní režim v Československu politizoval skoro všechna témata. Nejinak tomu bylo u stravování. Oproti západu se u nás projevovala silná medializace toho, co Čechoslováci, potažmo Pražané jedli.
„Projevovala se medializace o zviditelnění racionální výživy,“ říká Martin Franc, známý též jako docent Jídlo. Stejná realita prý platila ve všech socialistických zemí. „Lékaři ovládli diskurz o výživě a stravování v tomto období naprosto dokonale. Například žádný labužnický časopis v této éře nevycházel,” dodává.
Byla to doba, kdy strava „sežrala“ rodinám více než 50% celkového rozpočtu. Pro srovnání, dnes platí rodiny za jídlo „pouze“ 20 až 25 procent ze svého „prasátka“. Zejména po válce čelili obyvatelé nedostatku, ale nehladověli. V tehdejším Československu se neumíralo na přímou podvýživu. Nicméně v 50. letech platil přídělový systém na chléb, rohlíky, ale i brambory.
Nejhorší situace nastala ve 2. polovině roku 1947 a v první polovině roku 1948. Z hlediska stravování se měli Čechoslováci vůbec nejhůře. „V roce 1947 přišla strašná neúroda,“ poukazuje na tehdejší zemědělskou situaci Franc. Vyplývala z odmítnutí Marshallova plánu, SSSR nechalo kvůli své „hrdosti“ pomřít spoustu občanů na Ukrajině i na území dnešního Ruska hladem. Náhražek bylo využíváno v nejvyšší míře, například ženské časopisy poskytovaly návody, jak mají ženy v domácnosti bojovat s krizí.
Praha, město dostatku
„Rozdíl mezi stravováním v Praze a na venkově byl dán především rozdíly v distribuci. Nabídka v Praze zahrnovala daleko širší produkty,“ odpovídá Blesku odborník na stravování na našem území. V Československu nepanovaly tak velké rozdíly mezi městem a venkovem, co se týče zásobování jako v jiných zemích sovětského bloku. Odstrašující příklad prý představují východní Berlín nebo Moskva.
Srovnáváme-li Prahu a pohraničí nebo zemědělská městečka v Čechách, na Moravě či ve Slezsku, zjistíme, že situace se velmi lišila. V Československu byl vypracován velmi detailní plán na zásobování a jídlo se distribuovalo podle skupin. Praha, Ostrava, Bratislava a občas i Brno byly v nejlépe zásobované skupině. Pohraniční města jako Náchod byla zásobena podstatně hůře, což mělo výrazné dopady na stravu jeho obyvatel.
Samozřejmě v 50. a 60. letech platilo, že byly rozdíly všude. Ve městech byla větší spotřeba masa a menší spotřeba ovoce i zeleniny. „Což bylo dáno zásobovacími možnostmi,” uvádí historik. Prahu v této době definovala masitá jídla. Jedinou výjimku z pravidla tvoří poválečná léta a začátek 60. let. „Obecně lze ale říci, že spotřeba masa ve sledovaném období kontinuálně narůstala,” říká Martin Franc. Nejčastěji bychom v pražských restauracích našli guláš nebo řízek.
Nemáš? Vypěstuj si!
Při drobném samozásobitelství nebylo na území Prahy zvykem chovat slepice nebo králíky. „Je ale důležité si uvědomit, že Pražané měli zahrádky, chaty a chalupy,” upozorňuje Martin Franc. Na těchto místech si lidé vypěstovali sami zeleninu i ovoce. Plány státu dokonce počítaly s tím, že velkou část potravin si Pražané vyprodukují sami. Omezené samozásobitelství však fungovalo jen někde.
