Už šest desetiletí se František Vodička z Vísky na jihu Plzeňska věnuje košíkářskému řemeslu. Vše začalo u něho tím, že doprovázel ženy z rodiny na draní peří.
„Vždy se sešly u některé v chalupě. U stolu ženy draly peří, klábosily a mě to strašně nebavilo. Sedával jsem u kamen a jednou tam děda, jedné paní pletl košík. Řekl, abych si přinesl proutky a že to zkusíme,“ vzpomínal Vodička.
Třetí košík už šel
První košík se sice nepovedl, ale nenechal se odradit. Třetí výrobek už ušel. Od té doby ho proutky provázejí celý život. „Jsem vyučený zámečník a pracoval jsem v dílně v JZD v Oseku. Košíky jsem pletl jen pro sebe a příbuzné. Třeba ty na dřevo byly tenkrát hranaté, bylo to módní. Vše jsem to bral jako koníček,“ dodal Vodička. To stále platí, jen teď si zručný řemeslník pletením košíků přivydělává k důchodu.
Vrby má vlastní
Většina lidí má vrbu za strom z obrazů Josefa Lady, na kterém sedí u rybníka vodník. Ale pruty z těchto vrb, košíkář nepoužívá. Pěstuje si vlastní.
František Vodička (73) z jižního Plzeňska plete košíky už šedesát let. Zbyněk Schnapka
„Říkám tomu vrbovna. Na ploše poloviny fotbalového hřiště tu mám vrby. Vždy v zimě sklidím tak 30 až 40 metráků proutků. Většinou jsou 2,5 m vysoké. Ale třeba loni zmrzly a pomlátily je kroupy. To jsou pak na nich boláky, v nich proutek práská a nemůže se použít,“ vysvětlil Vodička.
Barevné pruty
Pruty mají různou barvu. Dosáhnout toho je hotová alchymie. „Záleží na tom, jestli je namočíte do vody v rybníku, v dešťové či tvrdé vodě ze studny. Barvu také dělá délka namáčení či druh vrby. Když třeba chci mít pruty tmavé s nádechem černé barvy, tak je dám do pozinkované vany. Červené proutí je z vrby trojmužné, žluté z vrby citrónka,“ uvedl Vodička.
Uskladněné má doma Vodička také pruty třeba 40 let staré. I z těch nyní vyrábí košíky. „Jde o pruty, které jsou oloupané. Stářím dosáhnou specifické šedé barvy. Ty pak při pletení kombinuji s pruty dalších barev a výsledkem jsou zajímavě barevné košíky. Je to taková fajnová práce,“ řekl Vodička.
Košíky a krmítka
Pruty se po sklizni uloží pod střechu. Když je chce košíkář použít, musí je nejdříve namočit. Teprve pak z nich plete. „Za den vyrobím jeden či dva košíky. Zvládl bych i šest košíků denně, to ale nedělám. Nechci být otrokem svého koníčku,“ usmál se Vodička.
František Vodička (73) z jižního Plzeňska plete košíky už šedesát let. Zbyněk Schnapka
František Vodička (73) z jižního Plzeňska plete košíky už šedesát let. Zbyněk Schnapka
Teď má plné ruce práce s pletením krmítek pro ptáky. „Je pracnější než košík, udělám jedno za den,“ dodal Vodička.
