Jedna hromádka na polštář, druhá toho nejjemnějšího chmýří neboli kvapu na peřinku pro miminko a vedle oškubané pápěrky, brka s pár peříčky. Ty poslouží třeba do válce mezi okna na zimu nebo do podsedáku.
„Na draní peří mě brávala babička. S otevřenou pusou jsem poslouchala, co všechno si ženy vyprávěly. Jedna skupina škubala dopoledne, druhá odpoledne. Časem jsem zjistila, že každá mluví o té druhé, zdrbly se,“ směje se paní Jiřina.
Za stůl s ní po letech opět sedávají škubačky, povídají si a zpívají. „Draní peří byla potřebná práce. Díky setkávání lidí ze sousedství nahrazovalo zábavu, zpravodajství a sociální sítě. Po práci dorazili chlapci a tancovalo se. Takže i seznamku,“ podotýká Ewa Szczerbová (84) z Třince.
Vždy se dralo peří připravené hospodyní, své si nenosily. Když ženy po týdnech či měsících všechno zpracovaly, jen vystřídaly chalupu. Pustily se do práce zase u sousedky.
Ploty místo chodníčků
Za návratem ke draní peří v Bystřici stojí Jan Michalík (26) z Písku, který se věnuje oživení tradic. „Je fajn, když se sousedé takto potkávají. Kdysi byly mezi domy chodníčky, dnes se stavějí ploty a lidé hledají přátele na internetu. Já se snažím vyšlapat zpátky chodníčky,“ říká.
Husí je kvalitnější
Na peřinu musely ženy sedrat okolo pěti kilo peří, zhruba z 15 až 20 hus. Každá z nich přitom zvládla zhruba za tři hodiny asi dvě deka peří. Proto čím více žen se sešlo, tím lépe.
Na plnění polštářů a peřin se používá peří husí a kachní. Husí je žádanější, nejkvalitnější je z nejkratších pírek na prsou a chmýří pod vnějším krycím peřím. omu se říká prachové. Kachní je méně nadýchané, mívá větší obsah tuku, a proto také bývá více cítit.
Poslední den oslava
Na den, kdy otrhaly poslední brka, se dračky vždy těšily. Za práci jim hospodyně nachystala bohaté pohoštění. Ženě, které zbylo v ruce poslední pírko, se říkalo pápěrnice a toto označení jí zůstalo až do příštího draní.
Draní probíhalo ještě v 60. letech minulého století. Podle Jiřiny tradici utnulo jak zavedení ústředního topení, tak likvidace malochovů. Mladí měli jednu dvě husy. „Moje maminka však pro sousedy škubala ještě o 20 let později,“ dodala Ewa.
VIDEO: Takhle žili lidé před 100 lety.
