Vše začalo před deseti lety. „Tehdy v místním kulturním domě byl kurz drátenictví, kde ukazovali, jak se drátují hrnky. Jsem český patriot, tak jsem se tam byla podívat. Zkusila jsem to, přirostlo mi to k srdci i rukám, našla jsem se v tom a u drátů už jsem zůstala,“ vzpomínala paní Hana.
Bylo jí jasné, že jde o řemeslo, které může záhy zcela zaniknout, tak se mu začala naplno věnovat. Informace ale sháněla obtížně. „Navštěvovala jsem antikvariáty a hledala knihy o tomto starém řemesle. Podle těch jsem zkoušela drátovat nádobí. Největší zkušenost ale byla moje metoda pokus a omyl. Tak jsem se všemu postupně naučila,“ řekla paní Hana. Dráteničina se tak stala jejím velkým koníčkem, povoláním je ředitelka Městského centra sociálně-rehabilitačních služeb v Domažlicích.
Zákazníci odevšad
Za rok opraví asi patnáct nádob. „Spravit si je u mě většinou nechávají chalupáři. Ozývají se ale i starší lidé z celého Česka, kteří mají letité mísy, hrnky či pekáče a s těmi se nechtějí rozloučit,“ uvedla.
Jak dlouho oprava trvá? „Třeba práce na keramickém pětilitrovém hrnci na sádlo či polévku představuje od slepení až po konečnou úpravu povrchu, kdy se vytáhne z trouby a potře se olejem, asi pět hodin,“ prozradila paní Hana.
Speciální přísada
Nejdříve se musí k sobě slepit střepy chlebovou kaší. „Používám kvasný žitný chléb v poměru kůrka - střídka 2:1. Vše rozmělním a přidám svoji tajnou speciální přísadu. Ta způsobí, že hmota je kašovitá a má vysokou lepivost. Pak nádobu zadrátuji. Potřu ji zvenku i zevnitř sádlem a dám na 10 až 15 minut do trouby. Tam se vše krásně zatáhne. Nakonec ji z venku pomažu olejem,“ popsala paní Hana.
Kvalita zvoní
Jak se pozná, že dráteník odvedl dobrou práci? „Když se oplet z drátu na míse či hrnku zatáhne, musí nádoba zazvonit. Pokud nezazvoní, tak je oplet špatně stažený a hrnec bude při vaření propouštět,“ vysvětila paní Hana.
K drátování se používá černý žíhaný drát. „Výhodou jím opravených hrnců je, že kov při vaření na plotně nebo pečení v troubě rozvádí teplo rovnoměrně po celé nádobě,“ dodala paní Hana.
Jak to, že dráty na nádobí nezrezly? „Sdrátované nádoby se myly v potoce nebo ve škopku bez jaru či jiných chemikálií jen ve vodě a říční písek se používal jako drátěnka. Když hrnek či mísu umyli, hned je postavili na vytopená kamna. Když uschly, vzali hadřík, nanesli na něj včelí vosk nebo sádlo a dráty potřeli. Měli tak vše zakonzervované a nic nerezlo,“ vysvětlila drátenice.
Nádobím neoplývali
Naši předci zrovna nádobím neoplývali. „Třeba u nás na vesnicích Chodska měli jeden hrnec zvaný sádlák, jeden hrnec na polévku, jeden pekáč na buchty a každý v domácnosti měl svůj vlastní hrnek. To bylo většinou vše. Proto byl o práci dráteníků takový zájem,“ vysvětlila paní Hana.
Nejen, že opravovali nádoby, ale ze zbytků drátu vyráběli i naběračky na knedlíky, pastičky na myši a věšáky.
