Cesta drobného, dvanáctikilogramového zvonu ke kariéře zvěstovatele adventního času nebyla přímočará. Až do poloviny 18. století visel na dolní městské bráně. „Tehdy se mu říkalo Mlatný, jeho zvoněním se oznamoval prodej mláta v pivovaru,“ uvedl hlavní domažlický zvoník Jiří Kohout (22).
Zvon Adventník z 15. století zní v Domažlicích v předvánočním čase. Romana Vébrová
Unikl ohni
V roce 1747 roztavil požár zvony v kostelní věži a Mlatný se, už jako umíráček, přesunul se na jejich místo. „Ze zvonice by ale nebyl dobře slyšet, tak jej upevnili přímo na ochoz,“ popsal Kohout. Tam už zvon zůstal.
Umístění vně 56 metrů vysoké věže ho zachránilo při druhém požáru v roce 1822, kdy opět jako jediný vyvázl bez úhony. O dva roky později se z umíráčku stal zvonem adventním.
Jen do Štědrého dne
Jeho charakteristický zvuk se rozléhá v adventním čase z ochozu denně, vždy od šesti večer po čtvrt hodiny. „Naposledy se ozve na Štědrý den v 11 hodin večer, před půlnoční mší. Pak ještě pár dnů na ochozu zůstane, už se na něj ale nezvoní, a po Novém roce ho odmontujeme a uložíme do sakristie v kostele,“ dodal Kohout. Tam zvon v bezpečí odpočívá, dokud za rok opět nenastane jeho čas.
Hlavně neztratit rytmus
Ač je Adventník poměrně drobný, není snadné jej ovládat. „Při zvonění se musí stále udržovat rytmus, protože nemá setrvačnost jako velké, těžké zvony. Lépe to jde dětem, jsou jemnější a nemají takovou sílu. Dospělí se musí spíše krotit, aby nezabírali příliš,“ vysvětlil Kohout. V Domažlicích se dosud na všechny zvony zvoní ručně, parta sedmi zvoníků je ovládá „po staru“ bez pomoci moderní techniky.
Nejmladší zvoník
Adventník po zdolání 194 věžních schodů dvakrát do týdne rozezvučí i nejmladší domažlický zvoník Marek Mikuš (8). „Chodím sem vždy ve středu a v neděli. Když ostatní zvoníci nemohou, zaskočím za ně i jindy,“ uvedl Marek.
Ovládat zvony se učí už půldruhého roku. „Moc mě to baví,“ řekl. „A jde mu to, je šikovný,“ dodal s úsměvem hlavní zvoník Jiří.
Nápisu jen část
Zvon, výšky 18 cm a průměru 22 cm, zdobí gotický reliéf i třikrát opakované „hilf got m“, polovina staroněmeckého „hilf got, maria berot“, tedy „Bože pomoz, Maria, poraď“.
Tato, v němčině veršovaná, formule se těšila velké oblibě. Celá verze v překladu zní: Bože, pomoz, Maria, poraď, aby vše, co započínáme, došlo dobrého konce. Ježíš, Maria.
Válečné ticho
Za světových válek v minulém století se Adventník odmlčel, obě ale bez úhony přečkal. V té první jej před zrekvírováním zachránila vysoká historická hodnota.
Namále měl ale v té druhé, německým okupantům by se kov z něj hodil pro výrobu zbraní. „Jeden z místních jej ale schoval u sebe doma a tak cenný zvon zachránil,“ uvedl Kouhout.
Zloděj ho vrátil
Nevelký zvon v přístupném ochozu věže lákal různé nenechavce. Naposledy po něm neznámý chmaták zatoužil v červenci 1973. „Vypadalo to, že je nadobro ztracený. Ale ve zloději se asi hnulo svědomí, a po čtrnácti dnech Adventník vrátil, našel se odložený v kostelní lavici,“ řekl Kohout. Od té doby se zvon na ochoz vrací jen v době adventu.
