Napoleonisté se na slavkovském bojišti scházeli už od roku 1966, tehdy přijel Norbert Brassinne, nadšenec z belgického Waterloo. Tedy místa, kde skončila Napoleonova kariéra. „S přáteli jsme na jednom srazu Brassinnovi slíbili, že na ten příští dorazíme v uniformách,“ zavzpomínal Václav Řeha.
Jak řekli, udělali. „Uniformy nám ušily kostymérky z ostravského divadla Jiřího Myrona. V 80. letech jsme bitvu poprvé předvedli. Byla to spontánní chaotická šavlovačka. Kvůli povolení použít palné zbraně, jsme vstoupili do Svazarmu,“ řekl nadšenec.
Chtěli je zakázat
Nelegální rekonstrukce bitvy se komunistům nelíbila. „Vyslýchali nás estébáci. Že propagujeme válku. Asi jim vadilo, že vybočujeme z šedi a navíc s bitvou, kterou Rusové prohráli,“ přemítal Řeha. Počty nadšených účastníků se i tak stále zvyšovaly.
Václav Řeha, profesí stolař a dřevomodelář, založil v Ostravě Klub vojenské historie. Brzy bylo jasné směřování. „Učarovala mi osobnost Napoleona. Když prchal z vyhnanství na Elbě, potkával své bývalé vojáky, kteří měli rozkaz jít po něm. Vyzval je, ať ho zastřelí nebo jdou s ním. Nadšeně šli s ním. Další důvod byl ten, že na ty naše uniformy letěly holky,“ líčil se smíchem.
Po revoluci rekonstrukce Napoleonovy největší vítězné bitvy dál bobtnala. Dnes na ni jezdí stovky účastníků a tisíce diváků. „Oficiální, organizovaná s jasným scénářem. Mě už trápí zdraví, jezdím jen jako čestný host. Už předtím jsem poslední roky „padl“ v boji co nejdřív,“ usmál se Václav Řeha.
Vojáci z celého světa
Na rekonstrukci bitvy u Slavkova se doslova sjíždí celá Evropa. „Začalo to okolními městy, nyní je to spousta cizinců. Z Francie, Belgie, Německa, Rakouska, pár let zpátky i z Ruska. Ti přestali jezdit už před několika lety, dnes by to i tak asi nešlo,“ uvedl Václav Řeha. Střediskem vzpomínkových aktivit na bitvu u Slavkova je památník Mohyla míru na Prackém kopci zhruba uprostřed někdejšího bojiště?
Ten vždy bojoval na rekonstrukcích jako francouzský voják Napoleonovy Velké armády. S přáteli projezdil další místa největších bitev napoleonských válek. „Byli jsme třeba u Lipska, u Waterloo, v Paříži či až v Rusku u Borodina. Také na ostrově Elba, Napoleonově vyhnanství či na Korsice, jeho rodišti,“ vyjmenoval Řeha.
