Přehledně: Západ vs. ruská válečná mašinérie. Kdo má ve zbrojení navrch?

„Ekonomika NATO je 25krát větší než ekonomika Ruska. Je to 50 bilionů dolarů a ruská ekonomika má dva biliony. Tato dvoubilionová ekonomika vyrábí čtyřikrát více munice, než v tuto chvíli vyrábí celé NATO,“ varoval generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte v minulých měsících – a apeloval na zvýšení nákladů na zbrojení k 5 % HDP.

Ruské úřady a firmy za plnohodnotné invaze na Ukrajinu nezveřejňují údaje o všech obranných zakázkách, analýza se opírá především o údaje zahraničních zpravodajských agentur, analytiků a médií. Do množiny západních zemí nezapočítává Turecko s jeho nemalými kapacitami, které je sice členem NATO, ovšem k Rusku se staví docela jinak než ostatní spojenci. „V případných konfliktech může zůstat neutrální,“ konstatuje CIT.

Generální tajemník mluvil v první řadě o dělostřelecké munici – artilerie se na Ukrajině ukázala jako stále ještě klíčová složka konvenční války. A právě nedostatek dělostřeleckých granátů brzdil možnosti obránců na frontě.

„Situace má daleko k chmurnému obrazu, který nastínil Rutte. Pokud hovoříme o výrobě dělostřelecké munice, ukazatele potenciálních protivníků se blíží paritě, nelze hovořit o několikanásobné převaze Ruska ve výrobě střel a dalších druhů zbraní,“ konstatují analytici CIT. „Evropa i Spojené státy zároveň zahájily programy na zvýšení výrobních kapacit, které již začínají přinášet své ovoce. Podobné práce probíhají také v Rusku, ale jejich rozsah nám nedovoluje tvrdit, že se blíží průlom v objemu výroby.“

Rusko by mohlo být připraveno zaútočit na zemi NATO do dvou let, tvrdí přední think-tank

Podle britského Královského institutu Spojených služeb (RUSI) vyrobilo Rusko v roce 2022 250 000 kusů munice ráže 152 mm, v roce 2023 jeden milion kusů a na rok 2024 plánovalo vyrobit 1,325 milionu kusů této munice; v praxi zvládlo o něco méně. Naopak splnilo cíl vyprodukovat 800 000 kusů 122mm nábojů. Podle amerického generála Christophera Cavoliho, bývalého vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, plánuje zvýšit počet vyrobené munice na tři miliony. Jiné odhady uvádějí, že ke třem milionům se blížilo už loni. Kromě toho Rusko dostává munici z KLDR.

Země NATO používají hlavně ráži 155 mm. Zdroj z aliance loni uvedl, že se pro letošek plánovalo dosáhnout výrobní kapacity tří milionů kusů této munice. Evropský komisař Thierry Breton počátkem roku 2024 konstatoval, že se za necelý rok zemím EU podařilo zdvojnásobit výrobu munice ráže 155 mm, do konce roku očekával výrobu 1,7 milionu nábojů a za letošek už 2,5 milionu. Právě Evropská unie se programy ASAP a EDIP snaží zdejší obranný průmysl oživit a posílit spolupráci.

Eurokomisař Thierry Breton na obhlídce zbrojovky STV Group v Poličce (22. 3. 2023). | EK

Munici v Evropě vyrábějí hlavně norsko-finská společnost Nammo, Nexter (francouzské křídlo KNDS), britská BAE, polská Mesko, a z Česka STV Group a holding CSG, vlastnící i slovenskou MSM. Další milion nábojů by měly v roce 2025 vyrábět USA.

Česká muniční iniciativa předává velkou část evropské munice (ale nejen té) Ukrajině. Loni to bylo 1,5 milionu kusů za více než 40 miliard korun, letos doufá v 1,8 milionu. Prezident Volodymyr Zelenskyj vyjádřil naději, že celkem za rok 2025 dostane Ukrajina od spojenců tři miliony dělostřeleckých granátů.

Děl dokáže NATO vyrobit až třikrát víc – jen samotný francouzsko-německý koncern KNDS plánuje do konce roku vyrobit 144 samohybných houfnic CAESAR. Část z nich, ta určená pro Armádu ČR, se už začíná finišovat ve šternberské továrně Excalibur Army, na dodávkách se podílí i Retia a Tatra. STV pak má dodávat munici, shrnul Armádní zpravodaj.

Vedle toho Německo obnovilo po pauze produkci samohybných houfnic PzH 2000 (letos šest kusů); s mouchami se zatím potýkalo zavádění sériové výroby nových RCH-155. Ty má dostávat jak ukrajinská armáda, tak britská, která zatím kupuje švédské houfnice Archer (jich se zvládne vyrobit asi tucet ročně).

Samohybná houfnice CAESAR 8×8 na podvozku Tatra 815 | Nexter Systems

Další stovku samohybných houfnic Krab vyrobí Polsko. Slovenská vláda sice odmítá Ukrajině nezištně posílat zbraně, ochotně jí ale dodává kolové houfnice Zuzana 2 zaplacené západními spojenci (letos se očekává 40 vyrobených kusů).

Spojené státy zvýšily výrobu hlavní pro samohybné houfnice M109 a tažené M777 (těch na 216 za rok), další se začaly vyrábět v Británii. Ne všechny hlavně jsou pro nové kusy, musejí se také vyměňovat u těch stávajících. Čísla o M109 nejsou dostupná; naposledy výrobce BAE Systems hovořil o 60 kusech ročně, ale to byl rok 2017. Předloni každopádně prodloužil kontrakt, který měl s US Army.

Sovětské sklady

Rusko je s výrobou děl o dost pozadu; ovšem těží ze svých ohromných zásob ze sovětských časů. „I když značná část z nich je buď zastaralá, nebo již byla použita v současné válce proti Ukrajině,“ konstatuje CIT.

Aktuálně vyrábí tři typy ráže 152 mm. Msta-S je samohybná houfnice na pásovém podvozku; (Msta-B je totéž dělo, ovšem tažené). Nový je model 2S43 Malva na podvozku 8×8, ve službě od roku 2023. Na témže podvozku má Rusko i Giacint-K s jiným dělem.

„Slabým místem západních zemí, zejména v Evropě, zůstává výroba tanků. Pouhý jeden sériově vyráběný typ s roční výrobou 50 vozidel je nejen zlomkem ruského tempa, ale je zjevně nedostatečný pro rozsáhlý program vyzbrojování,“ uvádí CIT. „Francie nevyrábí své hlavní bojové tanky Leclerc již více než deset let, pravděpodobně proto, že jsou drahé. Velká Británie plánuje zařadit své první nové hlavní bojové tanky Challenger 3 do služby v roce 2027, všech 148 kusů má britská armáda obdržet do konce roku 2030. Jedinou evropskou zemí, která v současnosti vyrábí tanky sériově, je Německo, produkuje 50 tanků Leopard 2A8 ročně.“

Bundeswehr zvažuje nakoupit v příští dekádě až tisícovku moderních strojů, s nimiž míní vyzbrojit až sedm nových brigád pro odstrašení Ruska v rámci NATO, psala agentura Bloomberg začátkem července. To by muselo znamenat dvojnásobnou výrobu oproti současnosti.

Americké kapacity jsou tady podstatně dál, za rok 2024 se mělo vyrobit 109 tanků M1A2 Abrams – ovšem v případě potřeby by podle zprávy Pentagonu výroba mohla zrychlit na 420 kusů ročně.

CIT se domnívá, že tato oblast vyžaduje zvýšenou pozornost ze strany NATO, neboť ruské tempo umožní v příštích 10 letech nahradit ztráty vzniklé na Ukrajině. Evropa během této doby vyrobí pouze 500 tanků, pokud bude tempo zachováno.

Rusko produkuje 280 tanků T-90M, k tomu nadále čerpá z ohromných zásob starších strojů, které renovuje a modernizuje, zejména T-72 a T-80. Vrchní velitel aliančních sil v Evropě Christopher Cavoli, než v červenci odešel do výslužby, zmínil, že ruská armáda plánuje během letoška nafasovat 1500 tanků.

Ruský tank T-90. | Vitalij V Kuzmin (CC BY SA 4.0)

Zatímco Moskva kladla dlouhodobě důraz na tanky pro případné tažení na Evropu, NATO víc rozvíjelo bojová letadla. Nadále má aliance nespornou převahu jak v objemu výroby, tak v počtu letadel ve službě. Francouzská firma Dassault vyrábí stíhačky Rafale, britsko-německo-italské konsorcium Eurofighter má stroje Typhoon. Naopak se aktuálně sériově nevyrábějí švédské stroje Saab Gripen.

F-16, F-15EX a F/A-18 Spojené státy vyrábějí už jen pro vývoz. Největší devizou Západu jsou jejich „neviditelné“ stíhačky nejmodernější, páté generace F-22 (ty už se nevyrábí) a F-35, které si pořizuje i řada evropských zemí, včetně české objednávky.

Lockheed Martin F-35A. | Pentagon

Rusko zavedlo stíhačku páté generace Su-57 do výroby až koncem minulé dekády, do služby jich letectvo zatím dostalo něco přes dvacet kusů.

I bez započítání letounů Letectva a Námořnictva Spojených států mají evropské země převahu nad Ruskem.

Naopak zbraně dlouhého doletu - rakety a kamikaze (UAV) drony - jsou sférou ruské dominance. Z hlediska počtu vyrobených raket má Rusko dvojnásobnou převahu. V Evropě se produkuje jen německá střela Taurus; britsko-francouzská spolupráce plánuje obnovu raket Storm Shadow/Scalp-EG, detaily se zatím neví.

A sebevražedné drony západní země prakticky nemají. Rusko zejména lokalizovalo výrobu íránských strojů Šáhid-136 pod názvem Geran-2. Díky jednoduchému designu dokázalo rozšířit výrobu k pěti tisícům kusů měsíčně, aby je mohlo vrhat do masivních útoků. Podle CNN byl zatím rekordem úder v noci na 9. července, kdy Rusové vyslali 728 dronů (geranů/šáhidů i levnějších atrap pro zahlcení vzdušné obrany).

"Kamikaze" Switchblade 300. | Pentagon

USA dříve vyvinuly „vyčkávací munici“ Switchblade, tyto drony jsou ale méně účinné než ty íránské/ruské, čerpající z bohatých bojových zkušeností - a daleko dražší.

„Samozřejmě, že vzhledem k výkonným stíhacím letounům zemí NATO způsobí tyto kamikaze v případě hypotetické války Evropě a Americe mnohem menší potíže než Ukrajině, ale ve vyčerpávající válce je přítomnost takového levného prostředku pozoruhodnou výhodou. „Tato mimořádně důležitá součást moderní války vyžaduje co nejrychlejší posílení,“ apeluje na NATO CIT.

Za nedostatečné považují obě strany své kapacity protivzdušné obrany. V zemích NATO jsou systémy drahé a kapacity malé, nemohou uspokojit všechny zájemce ani ve střednědobém horizontu. „Rusko, které se zpočátku spoléhalo spíše na protivzdušnou obranu než na výkonné bojové letectvo, se také ukázalo jako nepřipravené na novou realitu války,“ konstatuje CIT. „Ukrajina, která má nedostatek peněz, pravidelně nachází mezery v ruské obraně.“ Každou chvílí tak nějaký nezpozorovaný dron doletí i daleko do ruského týla a způsobí třeba menší požár v některé zbrojovce nebo rafinerii.

Protivzdušný systém S-400 má řadu komponent. | Ministerstvo obrany RF