18°C
„Účastnit se druhé světové války, to nebylo žádné hrdinství. Bojovaly nás totiž tisíce a jen jsme plnili úkoly. Jako hrdina se já rozhodně necítím. Bojovat proti nacismu pro mě byla povinnost,“ skromně se vyjádřil se Jan Ihnatík.
Uniforma havířovského obyvatele je právem poseta vyznamenáními za chrabrost, přátelství nebo obranu státu. Získal je za za hrdinství v boji, i za zásluhy na osvobození Československa a za šíření autentického historického povědomí o událostech v období 2. světové války.
Od Maďarů k Sovětům
„Narodil jsem se na Podkarpatské Rusi v roce 1922, byla to středa. V Poroškově, to je nádherná dědinka v údolí řeky Turja. Do vypuknutí války jsme si žili jako rodina velmi spokojeně. Studoval jsem a doma se sourozenci pomáhal rodičům v našem maličkém hospodářství,“ zavzpomínal Jan Ihnatík.
Jenže v březnu 1939, kdy mu bylo 17 let, nastoupila maďarská okupace, po níž oslavence naverbovali do armády, kde mu rusínští odvedenci »tloukli do hlavy«, že v Sovětském svazu je ráj na zemi. Volání tehdy podlehl a utekl na východ.
„Krátce po překonání hranic mě však zatkli sovětští pohraničníci, převezli do sběrného tábora ve Skolje, do věznice ve Stryji, kde probíhaly hlavní výslechy NKVD (tajná policie - pozn red.). V takzvaných „rychlých procesech“ padaly velmi tvrdé tresty,“ má válečný veterán stále v živé paměti.
Z lágru na frontu
Jan Ihnatík byl za ilegální přechod hranic odsouzen k obvyklému trestu: Tři roky nápravně-pracovních táborů…Jana čekal lágr u města Uchta na severu Ruska. „Propustili mě až v roce 1943. Hned v únoru jsem se stal vojákem naší jednotky u Buzuluku,“ uvedl.
V průběhu války se příslušník dělostřeleckého pluku 1. československého armádního sboru v SSSR stal součástí celého tažení v SSSR a podílel se výrazně na osvobozování Československa.
Během bojů jsem byl několikrát zraněn. Byl jsem i přímý účastník Dukelské i Jaselské operace. „Moje bojová cesta skončila při osvobozování Břestu na Přerovsku v květnu 1945,“ popsal svou životní pouť hrdina.
I po válce zůstal věrný československé armádě a až do důchodu působil u mnoha vojenských útvarů především na Moravě.
VIDEO: Dagmar Lieblová: Koncentrační tábor Terezín přežila díky omylu.
Dagmar Lieblová: Koncentrační tábor Terezín přežila díky omylu Paměť národa/Post Bellum
