Když před časem vyšel v Blesku příběh o vozíčkářce Aničce a její touze získat ve sbírce peníze na vertikalizační stojan, četla jej i Liběna Vydrová (66). Před lety jí byla "tetou", vychovávala ji totiž v dětském domově, kde Anička i se svými dvěma sourozenci byla až do 19 let.
Milované dívce se žena rozhodla přispět ze svých úspor. „Díky dárcům se nakonec podařilo vybrat 33 tisíc. I když se nenasbíralo dostatek peněz na stojan, díky vašemu článku mě zkontaktovala vychovatelka z dětského domova z Hrabové,“ raduje se Anička.
Sešly se po 17 letech!
Slovo dalo slovo a obě ženy se po sedmnácti letech opět sešly. „Popovídaly jsme si, zavzpomínaly. Teta se rozhodla doplatit ze svého přes třicet tisíc na elektrický vozík umožňující mi pohodlnější jízdu po bytě a též okolo domu. Kdyby o mně Blesk nepsal, o mých potížích by se nedozvěděla, a proto za to moc děkuji,“ těší Aničku.
Souboj s bolestí
Vozíček Aničce zpříjemňuje jinak krušný život plný bolesti a ochabování těla. „Bolí kolena, záda, mám umělé kyčle, po operacích se mi ulevilo, ale teď je to zase zlé. Bolí nárty, hýždě, každý můj pohyb. Pomoct se mi nedá. Nevím, kdy se ta bolest zastaví. Je to horší a horší. Ale ještě žiju,“ usmívá se přes své handicapy vozíčkářka Anička.
Díky novému vozíčku jí ruce, které poháněly vozík původně mechanický, tak nebolí a nejsou zraněné.
Krutá diagnóza
Lékaři Aničce Gajdičiarové diagnostikovali nemoc nazvanou Spondyloepifyzární dysplasie (SED). Jde o formu trpaslictví s krátkým trupem i končetinami, s deformitami v oblasti páteře a též koncových částí dlouhých kostí. Zdravotní stav se začínal Aničce horšit v dospívání. Nejprve byla odkázána na berle, nyní je plně závislá na vozíčku.
„V domově v Hrabové jsem vyrůstala i s bráchou a ségrou. Odešla jsem v 19 letech. S tetou jsme měly velmi blízký vztah, já jí pomáhala a svěřovala jsem se jí se svými starostmi dospívání, byla to má druhá máma, vždycky byla nadmíru laskavá,“ vzpomíná Anička.
I stojan by se hodil
Peníze ze sbírky měla Anička původně použít na koupi vertikalizačního stojanu, který by měl její tělo stabilizovat do vzpřímené polohy za pomoci asistentky. Tak to zažívala při léčení na procedurách.
„V lázních už ale nemají pro takové, jako jsem já, na tyto procedury kapacity. A já na svůj stojan stále nemám,“ dodává postižená žena.
VIDEO: Nejsi v tom sama: Simona Moosová - Život s postiženým dítětem vás naučí lásce a pokoře.
Nejsi v tom sama: Simona Moosová - Život s postiženým dítětem vás naučí lásce a pokoře. Videohub
