Fanda trpí kvůli vzácné mutaci genu AIMF1. Má dětskou mozkovou obrnu, ochrnuté končetiny, epilepsii, dusící záchvaty a těžkou mentální retardaci. Neumí chodit, mluvit, je zcela odkázán na péči táty. Naděje na uzdravení „porouchaného“ těla bohužel není...
„Přišlo to náhle, když mu byl rok a půl. Jeho stav se prudce horšil a nikdo dlouho nevěděl proč. Vše odhalilo genetické vyšetření,“ popsal Milan Maschke.
Mámu to nezajímá
Táta se o syna stará téměř 24 hodin denně. Občas mu pomůže Fandova babička. Chlapcova maminka tady pro něj není. Od rodiny odešla poté, co se dozvěděla synovu diagnózu. Vzala s sebou mladší dceru a od té doby ji František s tátou neviděli.
Fandovi pomáhají nákladné neurorehabilitace. archiv rodiny
„Dříve aspoň napsala, aby se zeptala, jak se Fandovi daří. Teď už se o nás nezajímá vůbec,“ klopí zrak Milan Maschke, bývalý zedník, který je po pracovním úraze sám v invalidním důchodu.
Boj o auto i odborníky
Se synem narážejí na překážky na úřadech i léčebných zařízeních. „Nechtěli nám třeba uznat příspěvek na auto, odvolávali jsme se snad jedenáctkrát. Přečetli si jen papír a usoudili, že auto není potřeba,“ vyprávěl Františkův táta.
Podobné to bylo i na rehabilitacích. „Nikde Fandovi neuměli pomoci, nevěděli, co s ním. Naše jediná šance byly nákladné neurorehabilitace v ostravském centru Arcada,“ řekl Milan Maschke.
Sní o delfínech
Františkovi neurorehabilitace velmi pomáhají a výsledky jsou vidět. Už se umí s pomocí tatínka postavit na nohy a s jeho oporou udělat pár kroků. Také víc komunikuje.
„Ale nemůžeme si dovolit chodit moc často. Cvičení stojí přes tisíc korun za necelou hodinu,“ dodal Fandův tatínek, který shání peníze, kde se dá.
Loni přišel asi nejsvětlejší okamžik Fandova života, na charitativní akci byl vybrán do projektu delfinoterapie v Turecku. Pobyt strávil rozzářený od ucha k uchu. „Byl jako vyměněný. Náš sen je podívat se tam znovu,“ přiznal Milan Maschke.
