12°C
Podnikat v sektoru zvaném neziskový začala Kateřina před 12 lety. „Tehdy jsme měli i bistro, v němž obsluhovali lidé s nejtěžšími diagnózami, s psychickými potížemi i sníženou svéprávností,“ říká Zajícová.
Před vypuknutím koronavirové pandemie byla máma dvou dětí největším zaměstnavatelem lidí s tělesnými a duševními potížemi na severu Moravy. Práci pro 120 pracantů našla v internetovém second handu a v prodejně se zdravou výživou. To ale covid změnil.
Pět milionů ztraceno
Kateřina přišla o polovinu zaměstnanců a pětimilionovou investici. „Tu nám nikdo už nevrátí. My jsme viděli, jaké pokroky při práci naši lidé dělali, a stát se chová macešsky. Je smutné, že většina z těch, o které jsme přišli, si už nikdy nikde práci nenajdou. Stát je nechává pouze přežívat, ale ne žít. Pořád dávám práci šedesáti méně uplatnitelným zaměstnancům,“ popisuje své zkušenosti Zajícová.
Propouštět musela i kvůli obstrukcím ze strany státu. „Vedu čtyři soudní spory o dotace s ministerstvem. Než by nám stát pomohl, obrací se k postiženým zády,“ není spokojena se sociální politikou Zajícová.
Narodila se předčasně
Sama se narodila mámě předčasně. Vážila sotva kilo a půl. Oběma u porodu dávali jen minimální šanci přežití. Vyhrála, ale je doživotně postižená. „Jsem o berlích, nikdy nebudu pořádně chodit ani stát. Pomáhám, když pomoct můžu, aby měli vlastní uplatnění i ti, na něž se jinak zapomíná. Aby zažívali tu radost jako já, že díky vytrvalosti a nadšení mohou být prospěšní a spokojení,“ vysvětluje, proč se práci věnuje.
Pomáhat potřebným začala Kateřina Zajícová ještě předtím, než se vdala. „Ve škole jsem prodělávala operaci za operací. I tak jsem zvládla dělat školní asistentku zdravotně postižené holčičce, prvňačce. Po třech a půl letech jsem přešla do domova pro seniory, povídala si s nimi, četla jim knihy,“ vzpomíná na své začátky.
Láska na první písmenko
Když narazila na svého pozdějšího manžela Radka (47), byla z toho prý láska na první písmenko. „Proč písmenko? Našli jsme se přes seznamku. Manžel byl tehdy v USA. Když se vrátil, vzali jsme se. Máme dceru Verču (19) a syna Petra (9), oba si pomáháme v životě i v podnikání, podporujeme se, bez sebe bychom nemohli žít,“ říká žena, která i přes své postižení pomáhá ostatním a žije plnohodnotný život.
VIDEO: Na pražském magistrátu funguje bistro pro veřejnost, zaměstnává lidi z hendikepem.
Na pražském magistrátu funguje nové bistro pro veřejnost, zaměstnává lidi z hendikepem. Daniel Vitouš
