Český parahokej touží po rozvoji a potřebuje nové hráče. Těmi se může stát prakticky kdokoli s touhou sportovat i přes pohybová postižení kvůli vrozeným vadám či po úrazech.
„Sídlíme v Ostravě, ale chtěli jsme vyjít vstříc hendikepovaným lidem v celém Česku. S kempy objíždíme hlavně města vázaná na hokejovou extraligu, ale ideálně tam, kde parahokejové zázemí chybí. Začali jsme na Kladně a teď jsme v Třinci,“ řekla manažerka projektu Zuzana Glacová.
Akčnější než šachy
Poprvé v životě si sedl na parahokejové sáně klučina Petr Michalik, kvůli rozštěpu páteře přestal před třemi lety chodit. „Pocity jsou dobré, je to zábava. Parahokej bych chtěl hrát dál. I když to zprvu bylo moc těžké, hlavně se rozjet a držet rovnováhu,“ vylíčil.
Školák se věnuje taky informatice a rád hraje šachy, ale s tátou hledali nějakou pohybovější aktivitu. „Z tréninku byl nadšený. Dokud ho to bude bavit, budeme jezdit třeba do Ostravy či Havířova, kde sídlí parahokejové kluby,“ řekl Péťův tatínek.
»Mohl jsem se uchlastat, nebo sportovat«: Úspěšný stolní tenista Jiří (37), po bouračce skončil na vozíku

Fotbal jí odrovnal nohy
Kateřina Kaňová s parahokejem začala v prosinci, v Třinci zavítala na svůj šestý trénink. „Musela jsem skončit s fotbalem, měla jsem úplně zničená kolena, doktor říkal, že takovou artrózu ještě neviděl. Čeká mě endoprotéza v obou,“ usmála se hořce žena, která hrála i první ligu za Baník Ostrava.
Parahokej zkusila, i když je pro ni náročný. „Musím hodně trénovat, chci držet krok s chlapy,“ směje se. „Je třeba se soustředit na mnoho věcí naráz, nespadnout ze saní, správně jezdit a ještě vám do toho hodí puk,“ popsala. „Fotbal je stále moje láska, ale tohle mě hodně baví,“ dodala Kateřina Kaňová.
Chtějí i borce do „repre“
Otevřený trénink v Třinci vedl tak jako v dalších městech trenér české parahokejové reprezentace Jiří Bříza. Přiznal, že není jednoduché najít hráče, kteří to v parahokeji dotáhnou až na vrchol. Je za tím spousta dřiny a odříkání, které je o to horší, že sportovci bojují ještě s hendikepem. Pokud by se sportem chtěli začít děti, ideální věk je kolem 10 let.
„Je to běh na dlouhou trať, ale nechceme, aby tento krásný sport u nás zanikl, a tak jsme se vydali touto cestou. Pořádáme turné, dáváme zprávy do škol klubů, spojujeme svět hendikepovaných a zdravých,“ uvedl trenér české parahokejové reprezentace Jiří Bříza.
Sledge hokejista Zdeněk (37) myslel na nejhorší, dnes vyhlíží mistrovství světa: Funguju na 150 procent!

Parahokej u nás
V České republice se para hokej začal hrát ve Zlíně v roce 1999. Zakladatel tohoto sportu u nás je Roman Herink, který ho poprvé viděl na paralympiádě v Naganu v roce 1998. Tento sport se mu jako vozíčkáři ihned zalíbil a začal vymýšlet, jak parahokej dostat i na zimní stadiony v České republice.
První sledge (sedák) se u nás podobaly tramvajovým sedačkám, které byly ukotvené nasvařovaný rám s noži. I přes složité začátky se už v roce 2005 podařilo zorganizovat ve Zlíně mistrovství Evropy v para hokeji a následně i několik dalších mezinárodních turnajů a podařila se i kvalifikace na olympiádu ve Vancouveru 2010.
VIDEO: Ostrava v roce 2019 hostila mistrovství světa v parahokeji.
Ostrava bude na přelomu dubna a května hostit mistrovství světa v PARA hokeji Lukáš Havran & Karel Janeček, Blesk