Na co Jakub Hranický sáhne, to se mu daří. Odmala zpívá a tancuje v Lašském souboru písní a tanců LSPT Ondřejnica. Díky tomu procestoval svět. Má za sebou stovky vystoupení doma i v cizině, v Estonsku, Dánsku, Holandsku, Itálii nebo v Peru. Na jedné z takových cest spatřil poprvé cajón.
„Vyslovuje se to kachón. Je to taková malá bedýnka se strunami vevnitř, na niž se hraje prsty a dlaněmi. Při akustických vystoupeních nahradí hudebníkům bicí. Je mnohem skladnější, nemusíte s sebou vozit bubny, skládat a rozkládat je,“ říká Jakub Hranický.
Musel ho mít
Cajón mu učaroval hned napoprvé. „Hned jsem si na něj zahrál, chtěl jsem ho vlastnit. U nás ale nebyl k dostání, tak jsem si ho prostě vyrobil. Doteď jsem udělal stovku cajónů pro různé muzikanty, a každý kousek je originál s číslem,“ usmívá se všeuměl.
Zamiloval si exotické cajóny. Vyrábí je pro amatérské hudebníky
Přitom truhlařinou se předtím nikdy nezabýval. „Já nikdy nebyl na tu teorii. Vzal jsem dřevo do ruky a zkoušel. I když jsem se učil se železem, dřevo mi je bližší. Už na táborech jsem z něj dělal rekvizity, teď přibyly třeba i truhlíky pro rodinu,“ usmívá se kutil.
Vše odstartovala sázka
První cajón vyrobil Jakub Hranický poté, co padla sázka s kamarády muzikanty z amatérské kapely, v níž působí. Vsadili se, kdo vyrobí ten nejlepší cajón, protože v té době v kapele chyběly bicí. „Byl jsem nakonec jediný, kdo ho začal vyrábět,“ uvedl Jakub Hranický.
Odkud pochází cajón?
Je to bicí nástroj, typický pro obyvatel Peru nebo Kuby. Lidé tam sedí rádi na ulici, vezmou do ruky třeba jen bedýnku od pomerančů a bubnují. Mají to ve zvyku již od dob, kdy přiváželi lodě do Ameriky otroky z Afriky. Ti vlastně exotický nástroj přivezli ze své domoviny na nový kontinent, kde se ujal.
Jak se na něj hraje?
Vypadá jako bedýnka, sedí se na ní a bubnuje prsty i dlaněmi. „Dají se na něm zahrát veškeré rytmy, co umí bicí nástroje. Samozřejmě bez činelů. Bedýnka má uvnitř struny, které se opírají do kovové destičky a při úderu se rozvlní,“ popisuje Jakub Hranický.
