Při dožínkách mi scházel zvuk cimbálu. Kdo by se s ním ale tahal? Chtěl jsem proto sehnat přenosný, jenže nikde nebyl k sehnání. Co se dalo dělat? Zašel jsem do dílny a podle nástroje z roku 1869 jsem ho začal sám vyrábět,“ zavzpomínal Petržela na rok 2000.

Práce to byla těžká. „Nikde nebyl žádný návod, ani plánek. Na poprvé jsem proto udělal chybu. Musel jsem cimbál proto předělávat. Kolik času mi zabral, ani nevím, dnes už ale neexistuje. Získal jsem ale zkušenosti a zjistil, jak na to,“ Přiznal Petržela.

Dokončuje 25. cimbál

Od té doby se stal vyhlášeným výrobcem přenosných cimbálů. Nyní dokončuje jubilejní pětadvacátý. „Dělám je z buku, břízy a ořechu. Na paličky používám bambus. Díky tomu, že tam není ocelový rám, váží přenosný cimbál jen kolem deseti kilo,“ popsal hlavní výhody přenosného nástroje.

Video
délka: 00:34

Pavel Petržela se naučil vyrábět malé cimbály, muziky je rády berou na cesty do zahraničí Hynek Zdeněk, blesk.cz

Muzikanti jsou mu za tuto váhu vděční. „Je to obrovská výhoda, když například cestují letadlem. Moje cimbály si brali například do Číny, nebo do USA,“ připomněl uplatnění.

Vévodí černý cimbál

Jeho životním nástrojem je ale maďarský cimbál z roku 1958. „Hrál jsem na něm od vojny. Na konci roku 1989 jsem dostal nabídku, že si ho můžu za čtrnáct tisíc i s basou odkoupit. Stavěli jsme, ale neváhal jsem ani chvilku. Měl jsem na to jen 24 hodin. Manželka mne naštěstí podpořila. Dodnes jsem rád, že ho mám. Je to vynikající nástroj,“ poukázal na černě natřený cimbál.

Pavel Petržela vede tři folklorní soubory. Od Jihomoravského kraje získal nedávno ocenění Mistr tradiční rukodělné práce. „Šikovných děvčat, které na cimbál umí hrát, tady máme mnoho. Mnohé z nich dokonce líp, než já. Teď jen najít nástupce, který by chtěl ve výrobě malých cimbálů pokračovat,“ dodal.

Fotogalerie
5 fotografií