Doris se narodila se 7. dubna 1926 v Jihlavě, ale dětství prožila v Brně. Židovská rodina se sice přizpůsobila českému prostředí, nacisty ale zajímal „rasový původ“, a proto byla Doris s rodiči a bratrem zařazena do jednoho z prvních transportů do Terezína v lednu 1942.

Už při cestě do ghetta prožila šok: „Já tam spatřila první mrtvolu ve svém životě. Ležela na márách, měla ceduli s číslem na palci u nohy,“ vzpomínala v roce 2014 v rozhovoru pro Paměť národa.

Esesák ji zachránil

Doris trpěla hlady, denně viděla umírat nemocné, zmučené a zoufalé, staré i mladé lidi. Živořila v jednom pokoji, kde se na zemi tísnilo 19 lidí. Přesto měla vlastně štěstí. Esesáci jí přikázali pást ovce a i díky tomu nebyla zařazena do žádného z transportů do vyhlazovacích táborů.

Video
délka: 06:12.33

Cestou z přednášky zemřela Doris Grozdanovičová (†92), jedna z posledních Brňanek přeživších Terezín. Pavel Paleček

„To byl výjimečný úkol. Měla jsem své ovečky, dohlížela na ně na pastvě, znali mě četníci, ale hlavně jsem byla mimo ghetto, jehož podmínky byly strašlivé,“ svěřila se.

V Terezíně brzy zemřela Dorisina babička, později i maminka. Její otec a bratr byli na podzim roku 1944 umístěni do hromadných transportů do Osvětimi.

Do předposledního transportu byl zařazen i tatínek. Šla jsem se s ním rozloučit, chtěla jsem jet s ním,“ vzpomínala. Tento nápad jí paradoxně rozmluvil jeden z esesáků a zřejmě jí tím zachránil život. V Terezíně se totiž Doris nakonec dočkala osvobození, tatínek v koncentráku zahynul.

O emigraci neuvažovala

Doris se s bratrem, který válku také přežil, vrátila do Brna. Dokončila středoškolské vzdělání a vystudovala angličtinu a filozofii na Masarykově univerzitě v Brně. Rok pracovala na ministerstvu zahraničních věcí a potom nastoupila jako redaktorka v nakladatelství Československý spisovatel.

Tam zůstala až do odchodu do penze v roce 1985. Doris se po válce vdala a vychovala syna. O emigraci neuvažovala. „S Československem jsem spojená, je tu můj domov, přátelé, nedovedu si představit život jinde,“ říkala.

Společenství bývalých vězňů

Doris stála u vzniku společenství Terezínská iniciativa, které sdružuje bývalé vězně ghetta. Redigovala časopis vydávaný sdružením a velmi aktivně se účastnila vzpomínkových i kulturních akcí a besed. „Mám přátele všude, mezi Čechy, Němci, Židy i Palestinci,“ usmívala se.

Zemřela v srpnu 2019 na cestě z Terezína, kde ještě dopoledne přednášela o smutném osudu Židů za války. Také Dorisin osud má přípomínat 27. leden, Den památky holokaustu. 

Paměť národa: Rozhovor s Doris Grozdanovičovou, který poskytla v roce 2014, je k dispozici na stránkách Paměti národa. Sbírku Paměť národa spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i Vy – a to přímo Brně, kde funguje Paměť národa Jihomoravský kraj. Více ZDE

Fotogalerie
14 fotografií