18°C
Než Edita onemocněla, žila hektický život maminky dvou malých dětí narozených krátce po sobě. Intenzivně kojila a všude se přece píše, že kojení je nejlepší prevence…Jenže pak to přišlo. Den před svými 31. narozeninami si v podpaží objevila bulku. Vyrazila k lékaři a na ultrazvuk. „Ten den si pamatuji úplně přesně, měla jsem narozeniny a rozhodla jsem se, že začnu trénovat na maraton. Šla jsem tedy běhat a málem jsem kvůli tomu ten osudný ultrazvuk nestihla. Byl to poslední výběh,“ vzpomíná Edita.
Budu zvracet, zhubnu, zemřu?
Vyšetření nedopadlo dobře, následovala biopsie a pak jeden z nejdelších týdnů v dosavadním životě při čekání na výsledky. „Přesně týden po biopsii zazvonil osudný telefon. Přerušili jsme dovolenou a jeli z Brna na otočku do Prahy pro ortel. Já už jsem věděla, že to bude špatné. V momentě, kdy mi lékařka oznámila, že mám rakovinu prsu a že mě čeká chemoterapie, první, co mě napadlo, bylo, že budu jen zvracet, zhubnu a pak zemřu. Absolutně jsem netušila, co mě čeká,“ popisuje Edita.
Projekt Prsa v háji
Pátrala po informacích, hledala na internetu. „I přesto, že pro mě každé zadání termínu rakovina prsu do googlu znamenalo psychický propad o sto pater dolů,“ vypráví. V té době začala psát blog Prsa v háji, kde popisovala své zkušenosti s léčbou a snažila se pomoci ostatním ženám, což dělá i prostřednictvím sociálních sítí dodnes.
Pro ostatní nemocné ženy také napsala průvodce nemocí, který je možné si zdarma stáhnout. Radí v něm, jak zvládat léčbu, jak nepřijít o vlasy, jak zažádat o invalidní důchod, jaké jsou druhy operací a s mnohým dalším. „Dále ženy trápí to, že se nemoc může kdykoliv vrátit. Jak s tím naložit?“ ptá se. Edita si také myslela, že už má téma rakoviny vyřešené, loni se ale nemoc znovu ozvala. „Naštěstí se to zachytilo včas a vyřešilo se to »jen« mastektomií,“ vysvětluje s tím, že přišla o jedno prso.
Jizva bolí
Rozhodla se proto vytvořit kurz pro ženy po operaci prsu, protože opět zjistila, jak málo je informací a jak je téma pohybu a péče o tělo po operaci prsu, zanedbané. „Mastektomie je velký zásah do těla, ale i do naší psychiky. Ženy ztráta prsu trápí hodně. Často se bojí na sebe podívat, sahat si na své jizvy. Někdy nás tělo bolí, protože se musí se ztrátou vyrovnat po stránce biomechanické, kdy najednou nastane změna poměru váhy v dané části těla a potažmo v celém těle. Mohou se objevit srůsty, které jsou způsobeny řezy v dané části tkáně. A to vše může vést k bolestem přímo v hrudníku, ale i k bolestem hrudní páteře, krční páteře, ruky, nebo dokonce i kotníku,“ popisuje svou osobní zkušenost Edita.
Výlet bez prsu
Ona sama je se ztrátou prsu smířená a neváhá si občas na sociální síti udělat legraci a situaci odlehčit. Sdílela tak například i fotku, kdy na výlet do Londýna vyrazila jen s jedním prsem. Náhradu totiž z roztržitosti zapomněla doma.
„Prso jsem si fakt zapomněla, protože epitézu nosím velmi výjimečně. Pro mě to asi není vůbec o odvaze, protože jsem vzhled a co si o něm kdo myslí, nikdy výrazně neřešila. A stále dokola si ověřuji, že lidé jsou zaměřeni na sebe, a i když jsou se mnou v přímém kontaktu, tak si nevšimnou, že mi prso chybí, takže se tím netrápím,“ usmívá se.
Anička to má těžké
Se soucitem i zájmem sleduje také boj Aničky Slováčkové s návratem rakoviny. „Myslím, že to má teď opravdu těžké. Fakt ji obdivuji a všem bych chtěla vzkázat, že je fajn si nechat nevyžádané rady pro sebe a maximálně psát slova podpory, když už se chceme vyjadřovat.
Obecně se trochu snažím od tohoto tématu odosobnit, protože je náročné číst příběhy žen, které třeba nedopadnou dobře. Teď nemyslím Aničku, ani nikoho konkrétního, spíš tak obecně. Člověk pak má tendence myslet na to, co když mě to taky potká a rozjíždí se mu v hlavě scénáře, které rozhodně nejsou podporující,“ dodává Edita Strusková s tím, že je mnohem lepší zkusit hledat naději a rozumnou radu.
Michaela Kuklová 3 roky po rakovině prsu: Léky mají vedlejší účinky! Markéta Reinischová
