Máte doma samotářské dítě a covid situaci ještě zhoršil? Co radí psycholog?

(autor: archiv Blesku)

11. června 2021 ● 08:06

Zpět
na

Dlouhodobé uzavření škol kvůli koronaviru vyvolalo nebo prohloubilo psychické problémy u dětí. Jak si poradit se samotářkým dítětem a naučit ho sociálním vztahům? Odpovídá psycholog Václav Mertin.

✚ Naše dcera (12) byla vždycky samotářská, uzavřená, s nikým se moc nekamarádila. Jak i takové dítě vést, aby se naučila sociálním vztahům, když o ně nestojí a třeba z dětských táborů (když jsme to dvakrát zkusili) se vrátila po dvou třech dnech s nemocí, která záhy po návratu odezněla?

Současně se bojíme, že uzavření škol jen prohloubilo její problém, i když ona tedy byla spokojená, snad i šťastnější, jako by jí odpadl jeden ze životních stresů. Co máme dělat? Jitka

Osm odborníků o covidu: Jsme jako po válce! Co dobrého nám pandemie přinesla?

Odpovídá: PhDr. Václav Mertin

Člověk je sice tvor společenský, ale mezi dětmi (i dospělými) jsou obrovské rozdíly v potřebě sociálních kontaktů. Rozdíly jsou také v tom, jak moc jedince menší míra sociálních kontaktů trápí a jak skutečně škodí jeho zapojení do společnosti – jedni jsou v samotě (a doma se o samotu určitě nejedná) docela spokojení i delší dobu, kontaktům se sice nijak nebrání, když jsou nezbytné, tak fungují přijatelně, na druhé straně je sami nevyhledávají.

Naproti tomu jsou děti, které se kontaktů až bojí, vyhýbají se jim, jiné by je naopak chtěly mít a ostatní děti je odmítají. Děti jsou v zásadě spokojené doma, mají tam všechno, co potřebují k pěknému životu, hračky, tablet, pohodlí, bezpečí, lásku rodičů, nemají silnou potřebu jezdit mimo domov – např. chodit na hřiště, jezdit na tábor.

Mám všechno jako z reklamy, ale nejsem šťastná, svěřila se Mirka! Co radí odborníci?

Uzavření škol způsobilo, že některé děti skutečně doma »rozkvetly« – škola jim při prezenční výuce přináší docela velkou zátěž. Neochota trávit čas mezi vrstevníky vůbec nemusí znamenat, že vaše dcera má nedostačující sociální dovednosti. Přece i dítě má právo volit si samo prostředí, které mu nejvíc vyhovuje.

Doporučuji, abyste alespoň částečně respektovali odlišnost dcery (všichni opravdu nemusíme být stejní) a brali vážně, že je dnes doma šťastnější a spokojená. Určitě ji podporujte v tom, aby chodila ven, zvala si kamarádky domů, jezdila k příbuzným. Jestli se však dcera nebrání docházce do školy, tak bych situaci příliš neřešil.