9°C
Omlouvám se, že je můj dotaz necovidový, ale nevím, komu napsat. Všichni řeší, kolik lidí zemřelo na tuhle nemoc, ale co všechny další rodiny, kde bojují s řadou dalších závažných nemocí?
Je mi 92 let, manželka je o pět let mladší a umírá na zhoubný nádor. Jenže to neví. Myslí si, že je to jen nějaké celkové oslabení organismu. Doktoři jí to asi neřekli dost jasně, ale v těch lékařských zprávách to je černé na bílém. A já teď nevím – mám ženě říci, jak na tom je? A proč právě já? A jak to říct? Je mi strašně zle, jenom na ten hovor pomyslím. Vladimír
Odpovídá: Mgr. Lenka Hlavičková, Ph.D
Lidé v těžkých chvílích potřebují nejvíce podporu, soucit a vyjádření účasti. Nedivím se, že je postrádáte, protože to navenek vypadá, jako by najednou jiní trpící, než ti postižení covidem, neexistovali.
Co se týče vaší ženy: je úkolem lékaře, aby s pacientem komunikoval jasně a otevřeně. Na vašem místě bych požádala lékaře o rozhovor. Probrala s ním, jaká je prognóza onemocnění, a sdělila mu své přání, aby s vaší ženou hovořil pravdivě a otevřeně.
Znát pravdu
Ne všichni lékaři to umí, nebývají na taková témata připraveni. Je ale lepší vědět, na čem jsme: přináší to jistotu – a to i v případě, že vyhlídky jsou špatné. Když bude vaše žena znát pravdu, může se rozhodnout, jak zbývající čas prožít: třeba se přestat stresovat marnou snahou o uzdravení a místo toho trávit čas s blízkými nebo se věnovat čemukoli, co má ráda, dokud to jde. Nebát se, co ji čeká, ale umět se na to připravit, aby chvíle, kdy bude zle, zvládla co nejlépe.
Vám i vaší paní může pomoci, když budete v kontaktu s psychologem, který vás podpoří: doprovázení umírajícím a jejich rodinám poskytuje zdarma například organizace Cesta domů.
Psycholog může pomoci i v případě, že by u vaší paní šlo o tzv. popření, tj. situaci, kdy lékař třeba jasně prognózu sdělil, ale pacient ji nedokáže přijmout, a proto se chová, jakoby nic.
Psycholog Mertin o rotační výuce, obézních dětech a na co jsme při tvorbě opatření nemysleli Pavlína Horáková
