14°C
Snažíme se bojovat, ale jde nám to čím dál hůře. Výskyt deprese a sebevražd stoupl (podle dat Národního ústavu duševního zdraví) oproti období před covidem trojnásobně, výskyt úzkostných poruch dvojnásobně. Velké psychické problémy tak přiznává zhruba třetina dospělých v Česku!
Jak poznat a připustit si, že už mám náběh na psychický problém?
Projevit se to může třeba výrazněji zhoršenou schopností adaptace, což nyní vidíme okolo sebe. Zatímco jedna část lidí přirozeně přizpůsobila své fungování, zvyklosti a návyky tomu, co je možné, jiní ztrácí nesmyslné množství energie a bojují tam, kde není co vybojovat. Jedni našli jiný způsob pohybu, přizpůsobili program, vytvořili si nový rytmus, jiní ztrácejí strukturu dne, přestávají být schopni plnit úkoly, prokrastinují a propadají se do depresí.
Ztráta nebo významné omezení schopnosti zorientovat se v měnících se podmínkách a schopnost se jim přizpůsobovat a znovu a znovu obnovovat dynamickou rovnováhu, to je znak duševního zdraví. I ve špatných podmínkách lze hledat a nacházet cestu, mít sebepodporu a důvěru v to dobré.
Co jsou příznaky, že se blížím ke zhroucení a mám poslední šanci ho odvrátit?
Kromě výše řečeného bývá významným signálem omezení citlivosti. Je to takový bludný kruh, protože čím více ztrácíte citlivost a také soudnost, tím více tlačíte na pilu a snažíte se stav překonat a jet, »co to dá«. A čím jste více na hraně a vyčerpaní a rozbouraní, tím více máte tendenci přidávat a méně odpočívat. Je to vražedná kombinace a lépe než symbol kruhu ji vystihuje spirála.
Objevuje se až takový zvláštní druh bezohlednosti a selektivní slepoty, zůstává jen »tah na branku«, jenže nebývá faktický, neboť s postupujícím vyčerpáním a přetažeností klesají výkonnost a efektivita.
Co už jsou jasné známky kolapsu?
Zásadnější je zachytit, když se to blíží. Právě zde mívá obrovskou roli nejbližší okolí, které problémy často zaznamená dříve než člověk s posunutou sebereflexí. Pokud kolaps nastane, bývá to již špatné a může to mít drsné a dlouhodobé následky.
Vyhoření, vyčerpání a zhroucení může mít velmi dramatickou podobu, ale zrádné je, že taky navenek může vypadat velmi nevinně a mít podobu »jen« takové hlubší uzavřenosti, tichosti, naprostého negování čehokoli, chybějící energie a sociálního stažení. Bohužel není ničím výjimečné, že takový stav může být velmi složité terapeuticky ovlivnit. Může se jednat o několikaletou práci.
Jak rozpoznat, že se jedná o krátkodobou epizodu, z níž se sám dostanu, a kdy to už sám nemám šanci zvládnout?
Ono to právě vůbec nemusí být snadno rozpoznatelné. Opakovaně se setkávám s klienty, kteří přijdou v poměrně lehkém stavu, měřeno vnějšími kritérii, ale jak postupuje psychoterapie, stav se postupně paradoxně zhoršuje, komplikuje a v nějaké chvíli vyhřezne ven ten průšvih v plné podobě a zaskočí jak klienta samotného, tak rodinu.
Mám ale pro všechny velmi jednoduché pravidlo: pokud se život začíná vymykat takříkajíc z kloubu a selhává jakákoli brzda a pomoc, jaké mi zabíraly a fungovaly, a nic nepomáhá, pak je ten čas říci si o profesionální pomoc. A je přitom jedno, zda někdo jiný to vidí jako něco zvládnutelného a v mezích - každý si v tom musí hlídat tu svoji normu a vědět, kde je to pro něj přes okraj.
Čtenář Roman: Jsem alkoholik, když piju lahev vína denně?
Většinu z uplynulých 12 měsíců jsem strávil prací z domova. Skoro denně u toho od dopoledne do večera vypiji lahev vína. Jsem pak uvolněnější a má kreativní práce mi jde lépe. Nikdy nemám pocit opilosti, nemám nutkání otevřít lahev hned po probuzení. Ale přítelkyně mi říká, že už jsem alkoholik. Jak ji mám přesvědčit, že se plete?
Odpověď M. Miovského:
Láhev vína denně je množství, které již bezpečné není. Nejde moc o to, zda byste naplnil kritéria závislosti či nikoli, to si dovolím s trochou nadsázky označit za menší téma. Problém je, že láhev vína denně je pro zdraví při dlouhodobém užívání nebezpečné množství z hlediska jiných onemocnění, včetně např. onkologických. Zkuste kouknout na www.alkoholpodkontrolou.cz, ať máte představu. Ve hře je toho docela dost.
Že to »necítíte«, také není moc důležité, při pravidelném pití vzniká tolerance, a pokud pijete tak dlouho a rozloženě během dne, pak je pochopitelné, resp. dokonce přímo právě tou tolerancí dané, že to již ani nemusíte vnímat. V tom, co píšete, se mi zdá důležitý tento obrat: »…jsem pak uvolněnější a má kreativní práce mi jde lépe…«. Alkohol sám o sobě žádný přímý vliv na kreativitu nemá.
Klíč je tedy v tom uvolnění. Pokud je to jediný klíč k vašemu uvolnění, je to prostě problém a riziko. Je to pomůcka, která vám řeší něco, čeho lze dosáhnout méně rizikovější cestou, a co reprezentuje slabinu. Je to přesně ten moment, kdy alkohol není použit na to, že jste v pohodě a prostě to »trochu vylepšíte«.
Je to situace, kdy existuje nějaká nevyváženost, slabina, a alkohol se stal jejím řešením. To je potenciální riziko, kterému bych doporučil věnovat pozornost a energii - bez ohledu na to, co si o tom myslí vaše přítelkyně.
Máte psychické problémy? Pište na e-mail psycholog@blesk.cz Nebo na adresu redakce: Nedělní Blesk, Komunardů 42, 170 00 Praha 7. Dopis prosím označte heslem „PSYCHOLOG“
Mám depku! Co je opravdová deprese a jak narůstá počet nemocných v populaci?
