9°C
Hrozba přímo z džungle
Zní to jako z fantastického románu, ale není. Nové patogeny z přírody se mohou objevit v souvislosti s masivním a často i ilegálním odlesňováním pralesů hlavně v Latinské Americe nebo v Africe. „Něco, co je teď skryto hluboko v neprostupné džungli, se může najednou dostat do kontaktu s člověkem a přenést na jiné kontinenty,“ vysvětluje znepokojivou skutečnost pro Blesk.cz přední český epidemiolog Rastislav Maďar z Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Ostravské univerzity.
Jak k přenosu dojde?
Poměrně snadno. „Například v Africe i v Latinské Americe pracuje velké množstí Číňanů, kteří do rozvojových zemí investují, hodně i do jejich přírodních zdrojů. A po Číné a z Číny do zahraničí už by se to mohlo roznést poměrně jednoduše a rychle,“ přiznává Maďar.
Prvním nakaženým byl lovec
V pralesích se mohou ukrývat nové viry, bakterie, mykózy i paraziti (prvoci i červi), které ještě neznáme. Stejně jako neznáme veškerou jinou faunu a flóru na naší planetě, stále jsou objevovány nové druhy. Z pralesů a odlehlých oblastí pochází například horečka Ebola. Její přírodní rezervoár není podle epidemiologa jistě známý, i když pravděpodobně mají významnou úlohu v udržení viru v přírodě netopýři.
„Jednou za čas se objeví epidemie a po nějaké době, kdy za sebou zanechá lidské oběti, zase virus zmizí zpět do pralesa. První nakažený v epidemiích byl nezřídka lovec, který nemoci podlehl, takže se dlouho s jistotou nevědělo, jak se v pralese nakazil,“ popisuje Maďar.
Děsivá Marburská nemoc
Z pralesů západní Afriky pochází i hemoragická (krvácivá) horečka Lassa, jejíž přírodním rezervoárem je jeden z druhů afrických hlodavců (krysa mnohobradavková).
„Ugandské opice byly v minulosti zdrojem Marburské nemoci, která si vyžádala oběti i v Evropě, bylo to v roku 1967, kdy se infikovalo 25 laboratorních pracovníků od opic přivezených z Afriky na výzkum, dalších 6 lidí včetně jejich lékaře a patologa se nakazilo od laboratorního personálů ne přímo od opic. Sedm nakažených infekci podlehlo,“ vysvětluje Maďar.
Umírá 9 z 10 nakažených
Bylo to v německém městě Marburg, proto nese virus toto jméno, i když patogen pochází z afrických pralesů. Další epidemie této nemoci se vyskytly v Demokratické republice Kongo, Angole, a Ugandě na konci 20. a začátkem 21. století. U některých z nich dosahovala smrtnost skoro 90 % tj. 9 z 10 nakažených umřelo.
„Před 11 lety se nakazila i Evropanka z Nizozemska, a to v Ugandě při návštěvě jeskyně s netopýry. Nákaze následně podlehla z důvodu krvácení a selhání jater. U těchto krvácivých horeček je možný i mezilidský přenos,“ připomíná epidemiolog.
Krvácení z tělesných otvorů
Virus se šíří tělesnými tekutinami, včetně krve, výkalů, slin a zvratků. Stejně jako ebola způsobuje krvácivé horečky. Dalšími příznaky je průjem, zvracení a silné krvácení z tělesných otvorů. Nakažené oběti obvykle umírají do týdne. Na Marburg podobně jako na ebolu neexistuje účinný lék ani preventivní očkování.
I tohle v pralese číhá
Další nebezpečné viry – původci hemoragických horeček se vyskytují v Jižní Americe – Junin, Machupo, Guanarito. Způsobují Argentinskou, Bolívijskou a Venezuelskou hemoragickou horečku, vyskytují se však i v Brazílii a Paraguay. I jejich rezervoárem jsou místní hlodavci.
„Z pralesů pochází i žlutá zimnice, západonilská horečka nebo horečka zika, dále i na lidí přenosné opičí neštovice (monkeypox) a nakonec i HIV virus se přenesl z afrických primátů na člověka,“ uzavírá epidemiolog Maďar.
VIDEO: Jaké exotické nemoci si můžete dovézt z dovolené? A jak se před nimi chránit?
