18°C
Dlužníkům se nyní v Česku sráží ze mzdy nejméně v historii. „Dlužníkovi, který má manželku a dvě děti, musí zůstat čistý příjem ve výši 24 000 korun. Měsíčně se mu dá strhnout jen 44 korun,“ říká Petra Kolářová z České asociace věřitelů.
Při výpočtu nezabavitelné částky totiž rozhodují tří faktory – výše životního minima, výše normativních nákladů na bydlení a počet osob, kterým dlužník poskytuje výživné. Drobní věřitelé tak marně čekají na své peníze, a aby měli z čeho žít, musí žádat stát o různé sociální dávky.
Doplatila na půjčku kamarádce
Šestadvacetiletá Aneta půjčila své kamarádce 30 000 Kč na opravu auta. „Nevrátila mi je, a navíc mi nezaplatila ani za hlídání dětí, o které jsem se jí starala jako chůva, “ říká. Po měsících výmluv dala bývalou kamarádku, se kterou měla sepsanou smlouvu o půjčce, k soudu. Poté začala exekuce, která směřovala na mzdu neplatičky.
Ještě vloni Anetě chodily na účet dva tisíce korun měsíčně. Letos už to nejsou ani dvě stovky. Dlužnice přitom vydělává pořád stejně. Stát jí ale nechává více peněz jako nezabavitelné minimum. „Teď jsem dlouhodobě nemocná, obracím každou korunu dvakrát a v podstatě neexistuje možnost, abych dostala své peníze zpátky. Ona si přitom žije úplně bez starostí,“ říká smutně Aneta.
Drahý boj živnostníků o peníze
Živnostníci, kterým jejich zákazníci nezaplatili za práci, se můžou obrátit na soud. Musí ale počítat s vysokými náklady a nízkou šancí získat všechny své peníze zpět. „Při neuhrazené faktuře na 100 000 korun stojí jen zaplacení soudního poplatku 5000 korun,“ vysvětluje Zuzana Liškařová z advokátní kanceláře Arrows.
K tomu je ale nutné připočítat i výdaje za právní zastoupení. „Například náhrada nákladů řízení v případě úspěchu vychází za pět úkonů na částku 37 670 Kč,“ přibližuje Liškařová. Skutečné náklady na právní zastoupení jsou však většinou o mnoho větší. A i když mu dá soud za pravdu, své peníze (včetně těch vynaložených na soudní řízení) už nemusí nikdy vidět.
Samoživitelkám pomáhá náhradní výživné
Samoživitelky, kterým kvůli zvyšování nezabavitelné částky neposílají expartneři alimenty na společné děti, by podle exekutora Jiřího Proška měly požádat na úřadu práce o tzv. náhradní výživné. „Při žádosti je nezbytné doložit, že se vede proti otci dítěte exekuce. V případě přiznání této dávky výživné za otce zaplatí stát, tedy daňoví poplatníci,“ dodává exekutor Prošek.
Náhradní výživné (maximální částka je 3000 Kč na dítě) je možné pobírat maximálně 24 měsíců. Projednává se novela zákona, která by měla tuto dobu prodloužit.
O jaké další dávky je možné v nouzi požádat:
PŘÍDAVEK NA DÍTĚ – využít ho může rodina, jejíž příjmy nepřekročí 3,4násobek životního minima rodiny. Výše přídavku se liší podle věku dítěte (do 6 let věku je to 830 Kč, od 6 do 15 let je to 970 Kč a od 15 do 26 let to je 1080 Kč). Pokud má některý ze členů společné domácnosti příjem (např. ze zaměstnání, podnikání, dávky nemocenské či důchodového pojištění), zvyšuje se částka měsíčně o 500 Kč.
PŘÍSPĚVEK NA BYDLENÍ – je o něj možné požádat, pokud 30 % čistých příjmů lidí žijících ve společné domácnosti nestačí na zaplacení nájmu a nákladů souvisejících s bydlením (např. zálohy za plyn a elektřinu, za dodávku tepla, teplé vody atd.) a zároveň 30 % příjmu není vyšší než částka normativních nákladů a bydlení určená zákonem.
DOPLATEK NA BYDLENÍ – je pro osoby v hmotné nouzi, kterým příspěvek na bydlení nepokryje odůvodněné náklady související s bydlením. Výše doplatku se stanovuje individuálně.
PŘÍSPĚVEK NA ŽIVOBYTÍ – pomáhá se základními životními potřebami, jako je zabezpečení stravy, oblečení, obuvi, základních hygienických potřeb apod. Nárok na něj má osoba v hmotné nouzi, pokud její příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částky živobytí.
MIMOŘÁDNÁ OKAMŽITÁ POMOC – je určena pro celkem sedm mimořádných situací, které nejsou lidé schopni sami zvládnout. Mimo jiné je možné žádat o příspěvek na úhrady nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřeného dítěte nebo na událost, kterou nebylo možné předvídat (růst cen energií atd.).
Experti o dlužnících i praktikách exekutorů. Co je potřeba v Česku změnit? Pavlína Horáková
